Po padesáti letech od prvního letu na měsíc odstartuje Apollo 11 znovu, tentokrát z Žižkovské televizní věže v Praze. Vesmírná loď ožije v sobotu 20. července ve 22 hodin a 17 minut za pomoci speciálního videomappingu, který bude věrně kopírovat skutečný začátek letu americké posádky v červenci roku 1969.

Přistání prvního člověka na Měsíci připomene happening s názvem Moon 50: Zpátky na Měsíc. „V sobotu 20. července ve 22 hodin a 17 minut necháme odstartovat Žižkovskou věž v Praze,” říká autor myšlenky Filip Liška. „Její tubusy mají podobný tvar i rozměry jako původní nosná raketa Apolla 11, se kterou se astronauti vydali k prvnímu přistání 20. července 1969 na povrchu Měsíce,” vysvětluje Liška. Start žižkovské rakety se bude opakovat ve stejný čas také v neděli 21. července. Pomocí videomappingu se tubus věže promění v raketu Saturn V. „Každý z nás se tak může na chvíli ocitnout dole pod raketou. Ani na mysu Canaveral v Kennedyho vesmírném středisku neměli lidé možnost se k Saturnu V dostat tak blízko,” říká producent akce Marek Vocel ze společnosti MVP events. Návštěvníci happeningu budou moci prožít a připomenout si celou misi od přípravy přes start, přistání na Měsíci až po splashdown v Tichém oceánu. Součástí programu bude také veřejná projekce filmů a koncert.


Projekt chce mimojiné připomenout, že Česká republika hrála roli významného aktéra při poznávání vesmíru. Dva astronauti z celkem 11 letů měli československé kořeny. Astronaut Eugene Cernan byl posledním člověkem, který na Měsíci stanul. Měl s sebou československou vlajku, kterou při své neoficiální a utajované návštěvě před 45 lety dovezl do vlasti svých rodičů. Pražský happening je ojedinělou akcí, a to i v celosvětovém měřítku. Vznikl naprosto spontánně, z nadšení několika přátel, kteří chtějí oslavit jedinečnou událost v dějinách lidstva. „První let lidí na Měsíc je historickým milníkem z mnoha pohledů. Byl to významný objevitelský počin, využily se v té době nejpokročilejší technologie, lidé získali vědecký materiál a poznatky. To vše mu dalo celospolečenský význam,“ říká Liška.

Akce se uskuteční pod záštitou primátora hl. města Prahy Zdeňka Hřiba a starosty MČ Praha 3 Jiřího Ptáčka. Kromě celé řady českých i zahraničních institucí, mezi kterými je například také velvyslanectví USA v Praze nebo Planetárium Praha, ho podpořil také autor návrhu Žižkovské věže, architekt Václav Aulický. „V roce 1969 mělo u nás také velký význam to, že to byli tenkrát Američané, nikoliv Sověti! Nyní, kdy je to 50 let od tohoto mimořádného úspěchu lidstva, je skutečně nasnadě nějakým neotřelým způsobem tuto událost připomenout,” říká Aulický. Ze záměru promítání obrazu rakety Saturn a jejího startu na těleso TV věže jsem přímo nadšen a velice ho podporuji,” dodává.


O projektu:

Cílem tohoto neziskového projektu je nejen připomenutí klíčové události lidských dějin, iniciátoři akce chtějí také inspirovat a vzdělávat mladší cílovou skupinu lidí. U zrodu stáli kromě Filipa Lišky ještě Ondřej Boháč, Marek Vocel, Evžen Hart, Martin Kotas, František Pecháček a Roman Dušek. Formálním organizátorem akce je eventová společnost MVP events. Doprovodné akce představí celý program Apollo od projevu prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1961 až po poslední let na Měsíc v roce 1972.

Rozhovor s jedním z iniciátorů projektu najdete v zářijovém vydání Náměsíčníku.

Lucie Schovancová

Hudební analogie lukulských hodů, ultimativní hudební extrém, z něhož by se i matadorovi okázalého teleshoppingu Horstu Fuchsovi zamotala hlava nablýskaná zázračným leštidlem, či barevná hudební koláž představující moderní metal té nejvyšší jakosti. Seznamte se, nová deska Periphery pojmenovaná Periphery IV: Hail Satan.

Americká kapela Periphery se svého času stala spolu s britskými TesseracT a krajany Animals As Leaders jedním z nejvýraznějších představitelů hudebního směru, pro nějž se vžil výraz Djent. Pod tímto nicneříkajícím názvem, který odkazuje na pro tento žánr typickou kytarovou techniku hraní, se skrývá označení progresivního metalového žánru, v němž hraje silnou roli výrazná a mnohdy velice složitá rytmika. Kromě toho se do tohoto rytmicky polámaného groovy válce daří všem představitelům tohoto žánru vměšovat odkazy na další a další hudební žánry a ve výsledku se tak o djentu dá hovořit jako o sice nesmírně intenzivní, ale přesto nebývale barevné hudbě. Studnici inspirace lze u souborů prezentujících se touto hudbou najít především u švédských bohů progresivního metalového běsnění, švédských Meshuggah, či u Britů Sikth.


Ovlivněn jimi a dalšími soubory, začal kytarista Misha Mansoor pod přezdívkou bulb tvořit ve svém bytě hudbu, kterou posléze streamoval na internetu, aby později založil právě Periphery, takto pionýry tohoto progresivního metalového směru. Společně se svými spoluhráči nahrál do dnešního dne tři výborné desky, v jejichž názvech figuroval výraz Periphery a dvojdisk pojmenovaný Juggernaut. O tom, jak tedy přistupovat k aktuální nahrávce v rámci pořadí v diskografii souboru lze dlouze diskutovat, ale toho vás naštěstí ušetříme. Na dosud poslední nahrávce Periphery III: Select Difficulty byl patrný větší důraz na melodické refrény fenomenálního pěvce Spencera Sotela a příklon k větší melodičnosti. Proto se nabízela otázka, kam se budou kroky kapely ubírat dále a zdali nedojde k potlačení metalové složky a snaze proniknout do sluchovodů širšího publika.

A výsledek? O zjemňování hudebního výrazu nemůže být řeč. Když Periphery přitlačí na pilu, jedná se stále o neskutečně intenzivní rachot. Komplexní, polyrytmická zvuková nálož se ovšem i nadále rozbíhá do mnoha dalších a dalších hudebních odstínů a činí tak naprosto přirozeně a plynule. Přestože se na nahrávce dočkáme obligátních výletů do říše elektroniky, popu, nebo post-rocku a hudební menu je kořeněno sbory a živě nahranými orchestrálními party, nejedná se o nesourodý mišmaš, ale všechny skladby jsou plynulé, Periphery v nich provázejí posluchače naprosto bez ztráty kytičky a organicky spojují veškeré inspirační vlivy ve funkční celek. Ostatně je to patrné také tím, jak lze k desce přistupovat. Buď si ji lze vychutnávat jako práci pětice (ačkoli Adam Getgood již na desce figuruje pouze jako host) precizních instrumentalistů a jednoho výjimečného zpěváka a analyzovat každičký detail, nebo se zkrátka ponořit do opojné atmosféry tohoto díla a nechat se jím více jak hodinu unášet.


Ani tato tvůrčí rozmáchlost odrážející se v dlouhé stopáži desky, kdy pro posluchače soubor připravil hned na rozjezd desky sedmnácti minutový kolos a celou nahrávku zakončil desetiminutovou skladbou, není překážkou a čas strávený ve společnosti tohoto alb a uteče jako pověstná voda. Mimo jiné i díky tomu, že o výjimečné či překvapivé momenty není nouze. Uprostřed playlistu tak třeba trůní téměř pop-rocková skladba It’s Only Smiles, kterou by si při troše fantazie šlo představit i v rotaci některého odvážnějšího rádia. Z úplně jiného soudku je pak například kompozice Crush, která je postavená na kombinaci elektroniky a popu a ve výsledku zní jako jam session Nine Inch Nails, Linkin Park, Muse a dejme tomu Skrillexe. Nicméně vše do sebe zapadá s přesností bezchybného hráče Tetrisu. Monumentální zlom v polovině poslední kompozice Satellites, která se rozvine z poklidné první části do vypjatého finále naposledy posluchače pootočí na náladovém spektru a po drtivém závěru jej nechá v nastalém tichu přemítat nad tím, co právě slyšel.


Hodnocení:

Aktuální deska Periphery potvrzuje výbornou kompoziční formu tohoto souboru a představuje dost možná to nejlepší, co tito Američané vyprodukovali. Moderní metalový extrém, v němž si podává ruku množství hudebních žánrů a ve výsledku všechny přispívají k drtivému emočnímu dopadu na posluchače, silou se rovnající tunguské události. Jestliže chcete slyšet progresivní a chytře poskládanou desku postavenou na precizní instrumentaci a odzpívanou skvělým zpěvákem, jehož rozsah osciluje od poklidného výrazu, přes emotivní vypjatý čistý hlas až po řev líté bestie, pak neváhejte a investujte svůj čas a finance do desky Periphery IV: Hail Satan. Zaručeně se vám odmění.

A vy ostatní neváhejte a volejte. Jestli zavoláte do pěti minut, dostanete ne jeden…

Rok vydání:
2019

Label:
3DOT Recordings, Century Media, eOne

91%

-jt-

Co album to trochu jiné vzezření a kostýmy. Americká heavy metalová kapela Slipknot zůstává věrná své tradici. Po pěti letech vydává novou desku a ruku v ruce s tím ukázala nové masky, s nimiž bude vystupovat.

O devítičlenné kapele z Iowy bylo hodně slyšet už v uplynulých měsících. Loni na Halloween  vydala skladbu All Out Life. Šlo o první zveřejněnou nahrávku formace od roku 2014, kdy spatřilo světlo světa doposud poslední album Slipknot nazvané 5: The Gray Chapter. Od časopisu Rolling Stone si soundtrack vysloužil přívlastek brutální. Většina fanoušků očekávala, že se objeví také na plánované novince. Překvapivě se tak ale nestane. „Je to výborná skladba, pěkně od podlahy, ale nekoresponduje s temnotou, kterou se chceme prezentovat na nové desce,“ vysvětlil zpěvák Corey Taylor. Extravagantní uskupení muselo v nedávných dnech řešit také jednu nepříjemnost. V polovině března ji opustil perkusista Chris Fehn, který navíc na Slipknot podal žalobu. Podle něj mu totiž Taylor zamlčel příjmy z vedlejších aktivit kapely. Fehn navíc nebyl ani spokojený s rozdělením výdělků z turné. Je nám líto, že vymýšlí obvinění, místo toho, aby dělal něco pro to, aby s námi zůstal,“ reagovali na to ostatní členové Slipknot.


Na konci minulého týdne vypustila skupina do světa první singl z plánované novinky. Stalo se tak v show Jimmyho Kimmela. Skladba se jmenuje Unsainted, má čtyři a tři čtvrtě minuty a charakterizují ji výrazné kytarové riffy Jimmyho Roota i melodický refrén. „Singl se Slipknotům povedl. Překvapí výraznou melodikou a úvodním sborem ve stylu Ghost,“ napsal o něm hudební kritik Ondřej Hricko. „Hvězdy z Iowy ale rozhodně neztratily ani říz,“ dodává.  Klip režíroval Shawn Crahan a objevuje se v něm i nový člen kapely, jenž nahradil Chrise Fehna. O koho jde, ale není zatím jasné. Video, které si už stihlo vysloužit přídomek „psycho“, je hlavně přehlídkou nový masek jednotlivých členů, než čímkoli jiným. Některé prošly jen decentní proměnou, jiné jsou od těch předchozích takřka k nepoznání. Do první kategorie patří škrabošky Craiga Jonese, nebo Jima Roota, jenž přišla jen o stíny pod jedním okem a vytváří tak dojem rozdvojené osobnosti. Nejmenší úpravy jsou patrné na masce Micka Thompsona. Nejde o velké překvapení, neboť kytaristův vzhled se od jeho příchodu do kapely v roce 1996, mění vždy jen naprosto nepatrně.


Baskytarista Alessandro Venturella, DJ Sid Wilson a perkusista Shawn Crahan vzali proměnu naopak velmi zevrubně. V případě Sida se dá dokonce hovořit o tom, že masku vyměnil za zbrusu nový převlek. Svojí původní „potápěčskou“ helmu ala Abe Sapien z Hellboye nahradil kabátcem s kápí, pod níž je možné spatřit relativně běžnou tvář jen doplněnou o děsivý chrup. Venturellova škraboška je nově pokrytá vystupujícím vzorem připomínajícím svaly, šlachy a úpony. Možná nejzdařilejší metamorfózou prošla klaunova maska, která je leskle stříbřitá a doplněná o velký nos. Nové album Slipknot nazvané We Are Not Your Kind vyjde 9. srpna a nabídne 14 skladeb. „Zatímco hudební průmysl míří k singlům, jako Slipknot jsme chtěli udělat ucelené album,“ prozradil Root. Desku, nahranou v Los Angeles pod producentskou kuratelou Grega Fidelmana, je možné už nyní předobjednat na webových stránkách kapely. Na turné se s ní Slipknot vydají 29. července. O měsíc a půl dříve si zájemci budou moci metalovou legendu poslechnout v pražské O2 areně.

-jt-

Od ničivého požáru jedné z pařížských ikon uplynul v těchto dnech měsíc. O budoucí podobě katedrály Notre-Dame rozhodne architektonická soutěž. Některé návrhy už jsou známé. Ten nejodvážnější zatím představilo designové studio Who Cares?! Počítá totiž s tím, že by na střeše svatostánku mohl vyrůst luxusní byt nazvaný Quasimodův přístřešek.

Novým hávem by se Notre-Dame mohlo pochlubit už za pět let. Chce to alespoň francouzský prezident Emmanuel Macron, který zmínil tento časový horizont nedávno ve svém televizním projevu. O tom, jak moc se změní tvář slavné gotické památky, rozhodne vítěz výběrového řízení. „Konkurz nám umožní rozhodnout, zda je potřeba střechu rekonstruovat v identické podobě, nebo bude třeba katedrálu opatřit novou, přizpůsobenou technice a výzvám naší doby,“ prohlásil předseda francouzské vlády Édouard Philippe. Z jeho slov vyplývá, že zatím není jasné, zda se bude svatostánek na ostrově Île de la Cité rekonstruovat do původní podoby, nebo zda projde výraznější proměnou. Na jeho opravu se od dárců už sešly stovky milionů eur. Největší sumou hodlá na renovaci objektu přispět francouzský podnikatel a filantrop François-Henri Pinault. Manžel herečky Salmy Hayek na ni dá 2,6 miliardy korun. „Každičké darované euro půjde na rekonstrukci, na nic jiného,“ slíbil premiér Philippe.


Jako jeden z prvních představil svůj návrh na přestavbu Notre-Dame belgický architekt a vizionář Vincent Callebaut, proslulý zejména svými ekologickými projekty. Autor šroubovitého mrakodrapu Agora Garden v Tchaj-peji by na vrcholku katedrály nejraději viděl obří zahradu umístěnou pod prosklenou střechou. „Měla by být primárně ze skla a dubového dřeva,“ vysvětlil. Solární panely, jež by podle jeho vize, měly pokrývat její plášť, údajně vyprodukují energii nejen pro stavbu samotnou, ale i pro okolní budovy. Střecha by měla fungovat také jako svébytný skleník. Callebaut spočítal, že ovocné stromy, jimiž chce půdní prostory zaplnit, ročně poskytnou okolo 25 kilogramů ovoce na metr čtvereční. Jídlo by zde mohly pěstovat dobrovolnické organizace, které by ho následně rozdávaly potřebným. Jak je z návrhu patrné, 41letý architekt nepočítá s rekonstrukcí sanktusové vížky, která se při požáru zřítila. Dominantou krovu se má stát křišťálový jehlan čnící vysoko nad přední věže katedrály.


V podobném duchu se nese i návrh belgického studia Miysis. Jeho podstata spočívá v zasklení střešních prostor a vytvoření zeleného parku na vrcholku Notre-Dame. Oproti Callebautovu plánu by ale v podkroví katedrály neměly růst ovocné, ale okrasné stromy. Koncept je celkově decentnější a vzhled památky by měnil jen mírně. Dokonce počítá s obnovením věže, kterou v 19. století navrhnul Eugène Viollet-le-Duc. Ekologicky radikálnější je naopak vize pařížského Studia NAB. Ta počítá s tím, že na střeše budovy vznikne skleník s expozicí osvětlující, jak chránit přírodu a upozorňující na vymírání druhů a oteplování planety. „Vzhledem ke krizi, kterou naše země i celý svět prochází, máme to štěstí, že můžeme vybudovat místo, které se bude zabývat otázkami konzervace a dědictví,“ uvedli členové kanceláře, kteří by výstavu umístili pod pozlacenou ocelovou konstrukci. Někdejší sanktusovou věžičku by Studio NAB, které je známé především propagací vertikálních farem, rádo nahradilo obřím včelínem. Podle odhadů jejího vedení by se do něj mohlo vejít až 180 tisíc včel.


Záhy po požáru se samozřejmě objevily nejen nápady seriózní, ale i ty spíše fantastické. Do této kategorie spadá návrh designérského studia Who Cares?! To by na vrcholku Notre-Dame chtělo postavit otevřenou alej a obytný prostor nazvaný Quasimodův přístřešek. Podle vize má apartmán nabídnout nebývalý luxus. Už jen jeho dispozice jsou olbřímí. Majiteli má poskytnout 743 m² obytné plochy. Chybět v ní nemá krytý bazén, lázně ani sauna. Návrh počítá s tím, že se do domu bude vstupovat přes střešní zahradu, nebo helipadem, či heliportem pro vrtulníky. Že se nejedná o úplně scestný výstřelek a pověstné plácnutí do vody dokládá jak detailnost zpracování, tak to, že se vídeňští architekti zabývali také tím, jak dlouho by projekt přiváděli k životu. Pokud by se s realizací jejich plánu začalo už příští rok, mohl by být údajně Quasimodův přístřešek už za čtyři roky hotový. V souvislosti s rekonstrukcí katedrály se objevily i návrhy zcela recesistické. Britský satirický portál The Daily Squib kupříkladu přišel s tím, že se Notre-Dame částečně promění na mešitu. „Nový design zachová staré prvky katedrály, které doplní čtyři minarety,“ stojí na stránkách.

Jan Perniš

Trh s výtvarným uměním zachvátila horečka. Jejím původcem je Leonardo da Vinci, od jehož smrti uplynulo 500 let. Vzhledem k výročí i k tomu, že renesanční génius po sobě nezanechal mnoho děl, jde momentálně na dračku prakticky všechno, co s ním má alespoň něco málo společného. Důkazem může být i nedávný prodej kopie jeho nejslavnějšího díla.

Letošní uměleckou sezónu lze bez nadsázky označit za rok Leonarda da Vinciho. U příležitosti kulatého jubilea od malířova skonu proběhne ve světě řada spektakulárních výstav, které připomenou jeho osobnost a dílo. Situace se samozřejmě rozhodly využít také velké dražební domy. Britský gigant Sotheby’s přednedávnem nasadil do aukce věnované starým mistrům nečekaný trumf. Byla jím kopie Mony Lisy. Slavná síň přitom imitace nabízí jen velmi zřídkakdy. Tentokrát ale udělala výjimku. Nabídnout totiž kupcům originál od da Vinciho je už takřka nemožné. Posledním autorovým plátnem v soukromých rukách byl totiž Salvator Mundi, který v roce 2017 prodalo Christie’s za rekordních 450 milionů dolarů, tedy bezmála 10 miliard korun. „Ceny výtvarného umění jdou od té doby výrazně nahoru,“ upozorňuje odbornice na trh s výtvarným uměním Clare McAndrewová. Zejména díky posledním dvěma rokům se díla špičkových umělců prodávají o zhruba 50 procent dráž, než tomu bylo v minulé dekádě.


V případě da Vinciho a děl s ním nějak spjatých je to ale ještě výrazně více. Prokázal to také prodej kopie Mony Lisy. Odhadní cena nezarámovaného plátna jen o něco málo menšího než originál byla odhadnuta na 80 až 100 tisíc dolarů. Zdařilá, zároveň ale nijak výjimečná, napodobenina od neznámého autora ze 17. století se nakonec prodala za neslýchaných 1,69 milionu dolarů. „V případě kopie jde pravděpodobně o aukční rekord,“ upozorňuje britský kunsthistorik Bendor Grosvenor. Oproti předpokladům tak kupec za dílo, jež nemá prakticky žádnou uměleckou hodnotu, vysázel 20tinásobek odhadní ceny. Podle odborníků by se dílo přitom ještě před pěti lety jen stěží prodalo za částku okolo 50 tisíc dolarů.


Důvody, proč ceny v posledních letech vystřelily tak nahoru, jsou dva. „Za prvé to souvisí s tím, co se v těchto dnech děje kolem Leonarda,“ říká Grosvenor. Naráží tak na to, že podle některých zahraničních médií letos naplno propukla „leonardománie“. O da Vincim vychází množství nových publikací, chystá se řada opulentních výstav, ty probíhající lákají davy návštěvníků a noviny se předhánějí ve spekulacích ohledně pravosti Salvatora Mundi a dalších děl. Nedávno přišli odborníci s tím, že italský malíř, jenž podle legendy zemřel roku 1519 v náručí francouzského krále, je autorem také skici známé jako Monna Vanna. Druhým důvodem, proč se vše, co nějak souvisí s Leonardem, dnes prodává o řád dráž, než v minulosti, je prestiž. Z da Vinciho se podle Grosvenora stala nejluxusnější marketingová značka. „Říká: ‚Jsem bohatý a kulturní‘,“ vysvětluje britský kunsthistorik. Vlastnictvím takové předmětu se totiž dotyčný včleňuje do klubu, jemuž vévodí Bill Gates (vlastní Kodex Leicester) a saúdskoarabský princ. I proto Sotheby’s v nedávné aukci neslavila úspěch jen s kopií Mony Lisy. Nad očekávání dobře dopadla také dražba kresby inspirované Leonardovou Bitvou u Anghiari. Odhadní cena díla byla 25 tisíc dolarů. Neznámý kupec za ni ovšem nakonec zaplatil bezmála 800 tisíc dolarů. Cena tak během aukce vystoupila na více jak 30tinásobek vyvolávací ceny.

Hlavní „leonardovská“ aukce letošního roku přitom teprve proběhne. 19. června totiž aukční síň Tajan nabídne kresbu Umučení sv. Šebestiána, kterou před třemi lety objevil penzionovaný lékař v pozůstalosti po svém otci. Hodnota 19 centimetrů vysokého díla, zpodobňujícího patrona vojáků a hrnčířů, byla původně odhadnuta na zhruba 15 milionů dolarů. Vyvolávací ale nakonec začne o 5 milionů výše. Jak přiznala šéfka dražebního domu Rodica Seward, pařížský dražební dům očekává, že dílo prodá za 34 až 68 milionů dolarů, v přepočtu tedy za 1,5 miliardy korun. Pokud by se ale zopakoval scénář z aukce, na níž byla prodána kopie Mony Lisy, což je víc než pravděpodobné, mohla by výsledná částka atakovat klidně i 10 miliard korun.

Pavel BestA

 

Haruki Murakami se opět rozepsal. Jeho zatím poslední román Komturova smrt má přes sedm set stran. I přesto se čtenář v příběhu, který je oproti předešlým autorovým knihám spíše komornější, neztrácí.

Světoznámý japonský spisovatel má na kontě už řadu knih. Proslulý je zapeklitými příběhy, které nesou prvky nadpřirozena. I děj Komturovy smrti je bohatý na zápletky, sleduje ale jen mladého malíře, který vytváří portréty na zakázku, a ne více postav, jak je u kjótského rodáka obvyklé. Příběh přitom začíná a končí ve stejném bodě. Čtenář tedy tuší, jak jedna linie příběhu dopadne. Pak je tu ale ještě druhá, která se dotýká magického světa, ve kterém je možné vše. Román je nabitý metaforami, směřujícími k jednomu poselství. A sice, že svět je takový, jaký ho vidíme, a pod slupkou dřímá nespočet hypotéz, z nichž každá může být pravdivá. Tento fantaskní univerz se prolíná s kosmem, v němž žije malíř, s nímž se právě rozvádí jeho žena a on se s touto novou skutečností snaží vyrovnat.


Murakamiho styl má daleko k břitké úsečnosti. Jeho popisy jsou bohužel často za hranicí toho, na co jsme zvyklí u současných evropských spisovatelů. Letos už sedmdesátiletý autor se čtenářům rozhodně nepodbízí. Vše si pomalu osahává, důkladně popisuje a zdůvodňuje. Každá akce má svou logiku, kterou se vypravěč snaží najít. Zpětně jsem sledoval vlákno svých vzpomínek, jako bych navíjel tenounkou niť,“ přemýšlí hlavní postava nad tím, kde už slyšela slovo komtur. Rozplétání myšlenek a hledání logiky ve všem je prostě Murakamiho specialita. Bohužel na úkor emocí, které jeho postavám chybí, což je škoda, protože si k nim pak čtenář hůře hledá cestu a těžko se s nimi ztotožní. Například v úseku, kdy hlavní hrdina spatří oživlou postavičku z obrazu, se opět rozehrává analytický rozbor, jak se tohle může stát. Emoční reakce na tak neobvyklou událost tam ale není.

Nicméně je potřeba tohle vše brát s rezervou a celou knihu vnímat jako právě namalovaný obraz, jako ideu, o které je v románu řeč. Tedy nesoustředit se na to, jestli je či není příběh pravděpodobný a jestli postavy reagují adekvátně a tak, jak jsme u lidí běžně zvyklí, ale rozklíčovat detaily jako motivy, kterými autor vyplňuje mozaiku toho, co chce sdělit. Tedy ani postavy ani děj nemají zobrazovat skutečnost podle pravděpodobnosti, ale vyskytují se tam jako zástupci autorových nezodpovězených otázek týkajících se nejen představy světa, ale i rodičovství, lásky a vnímání sebe samotného. A nebyl by to Murakami, kdyby do hry nezapojil i umění a úvahy nad tvorbou.


Hodnocení:

Murakamiho poslední román je plný symbolů, které dohromady tvoří obraz toho, co chce autor říct. Je to spleť otázek, na které si ale musí odpovědět především čtenář sám. Ani tady nechybí fantaskní svět a detaily typické pro spisovatelovo psaní.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2018

Překlad:
Tomáš Jurkovič

76%

Alžběta Bublanová

Když se řekne Sydney, asi každému se ihned vybaví budova zdejší opery. Nejlidnatější australské město by mělo vbrzku získat další výraznou dominantu. Stane se jí rozlehlý areál rybího trhu se střechou, která připomíná mírně zvlněnou mořskou hladinu.

Na vytváření současné tváře australské metropole se v uplynulých letech podílela plejáda slavných architektů v čele s Jeanem Nouvelem, Renzem Pianem a Normanem Fosterem. Pro někoho možná trochu překvapivě ji ovšem nejzásadněji ovlivnili a ovlivňují architekti z nevelkého Dánska. Ikonickou operní budovu navrhnul už v 50. letech minulého století kodaňský rodák Jorn Utzon. Neméně výrazně se do panoramatu města zapsal jeho krajan Arne Jacobsen. Nyní by na ně měl navázat 64letý Kim Herforth Nielsen se svým studiem 3XN. Kancelář totiž před pár týdny opanovala mezinárodní soutěž na výstavbu nové rybí tržnice v širším centru Sydney, které se zúčastnilo přes šest desítek dalších architektonických ateliérů. „Dánští designéři dali městu ikonu v podobě operního domu. Nyní do nich opět vkládáme velké naděje, že Sydney přinesou další výraznou dominantu,prohlásil Bryan Skepper, generální manažer projektu.


Kancelář 3XN, jejíž název odkazuje k tomu, že ji založili tři architekti se shodným jménem Nielsen, funguje přes tři desetiletí. Studio za tu dobu získalo řadu prestižních ocenění a stálo za vznikem velkého počtu zajímavých staveb. Mezi nejznámější realizace 3XN patří ústředí Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne a budova dánské ambasády v Berlíně. Rybí tržnice navíc nebude první výraznou stavbou dánských designérů v největším australském městě. Nielsen a jeho lidé začali nedaleko opery před třemi lety se stavbou 200 metrů vysokého mrakodrapu Quay Quarter Sydney. I ten se zřejmě stane jednou z dominant, podle níž bude možné město rozpoznat od jiných megapolí. Sestaven bude z pěti různě natočených kostek, přičemž ta nejvýše položená bude obrácená špicí k moři. Budova by podle plánu měla být dokončena v roce 2020. To na nový rybí trh si lidé budou muset počkat o něco déle. Ačkoli se stavební práce rozběhnou už za pár dní. Hotovo budu pravděpodobně až v roce 2023.


Nová budova vyroste na ploše 3,6 hektaru. Podle redaktorů specializovaného portálu Dezeen se areál po svém dokončení stane největší rybí tržnicí na světě. Tomu odpovídají také náklady na výstavbu obřího komplexu. Projekt by měl v průběhu let spolykat 250 milionů dolarů, tedy asi 5,7 miliardy korun.Půjde o největší investici v dějinách Nového Jižního Walesu od stavby Utzonovy opery,upozorňuje publicistka India Blocková. Budova má zaujmout na první pohled, a to vzdušností a výraznou střechou, která bude zvlněna podobně jako mořská hladina ve zdejší zátoce. Díky trojúhelníkovitým otvorům ve střeše bude tržiště zalité dostatkem slunečního světla. V  největších vedrech budou škvíry naopak sloužit k vytváření stínu a odvětrávání. Do budovy se bude vstupovat po jednom ze tří výrazných schodišť, z nichž jedno bude sloužit k posezení a jako auditorium. Přízemí areálu nabídne plochu pro velkoobchod, aukce a nakládání zboží. První patro bude určené široké veřejnosti a turistům.Vzniknou zde restaurace, kavárny, nebo drobné obchůdky s rybami a plody moře,vypočítává Blocková. Kromě toho se lidé odtud budou moci skrz prosklenou fasádu pokochat výhledem na zátoku a přístav.

Tržnice vyroste v centru města v zátoce Blackwattle Bay na dohled od emblematické opery. Stát bude naproti skladišti, v němž doposud sídlí. Jako většina nových moderních budov by měla splňovat ty nejvyšší ekologické požadavky. Střecha je kupříkladu navržena nejen tak, aby lahodila oku, ale také, aby zachytila co nejvíce dešťových srážek. Voda z ní má kaskádovitě padat do sběrných nádrží v suterénu budovy. „Stavba má plnit řadu funkcí, být rybím trhem, městskou zónou, kulturní destinací, spojovníkem i ikonou světoznámého přístavu,“ dodal Kim Herforth Nielsen. Renovací projde také nejbližší okolí budovy. Proměnit se má v park a promenádu, která nabídne příjemné procházky podél vody.

Jan Perniš

Blíží se advent a s ním i záplava vánočně laděných desek. Jednu z těch nejzajímavějších letos nazpívala sopranistka a mecenáška Lenka Graf. Na vzniku nového CD nazvaného Vánoční poselství se podílel také virtuóz Jaroslav Svěcený. Vrcholem desky je efektní duet, který Graf nazpívala s Vašo Patejdlem.

Pohledná pěvkyně na sebe poprvé hudebně výrazněji upozornila loni, kdy vydala debutové album. Jmenovalo se Láska věčná a rodačka z Ústí nad Labem v něm spojila klasickou hudbu s populárními prvky. Vznikla tak nahrávka, která zaujala jak fanoušky klasiky, tak milovníky soudobé hudby. „Je to cross mezi operou a popem. Je to nejtěžší obor. Spojit to a nenaštvat fajnšmekry z obou táborů, to je umění. Není mnoho umělců, kteří se tomu na světě věnují,“ komentoval vydání desky hudební producent Martin Hrdinka. Na nahrávání alba se podílelo 7 dalších zpěváků, kupříkladu Šárka Marková či Kateřina Nováková. Nechyběly na něm také dva duety a skladby z repertoáru Bee Gees, nebo Freddieho Mercuryho. „Vždy jsem zpívala spíš klasiku, operní árie, ale tyto skladby mě oslovily,“ vysvětlila sopranistka a patronka Nadačního fondu Energie pomáhá, co ji vedlo k vytvoření nahrávky.


Necelý rok po debutovém albu přichází Lenka Graf s novou deskou. Také s ní se operní pěvkyně vydala na velmi tenký led, který se pod nejedním významným interpretem v minulosti probořil. Nazpívat vkusnou a nepodbízivou vánoční nahrávku není nic jednoduchého. Někdejší vítězka celonárodní pěvecké soutěže NATS na Floridě si s nelehkým úkolem opět poradila na jedničku. Novinka jménem Vánoční poselství vznikla ve studiu Petra Sýse. Graf na něm spolupracovala s Jaroslavem Svěceným nebo slovenskou hudební legendou Vašo Patejdlem, s nímž na desce nazpívala ústřední duet, po němž je celá novinka pojmenovaná. Producentem alba je opět Martin Hrdinka. Jeden z nejlepších DJ v České republice a rozhlasový a televizní moderátor si podle vlastních slov s nadanou zpěvačkou s radostí zopakoval příjemnou spolupráci.


A co vlastně Graf vedlo k nahrání desky? „Vánoce mám moc ráda. Natočit vánoční CD pro mě bylo krásným návratem do bezstarostných let mého dětství,” popsala zpěvačka, jež žije střídavě na Floridě a v České republice, vznik hudební novinky. Stejně jako na první desce ani na Vánočním poselství nechybí duet. Graf ho tentokrát nazpívala s Vašo Patejdlem.  „S Lenkou jsem se poznal na loňském křtu jejího CD Láska věčná. Právě tam vznikla myšlenka možné spolupráce,“ svěřil se 64letý spoluzakladatel skupiny Elán. „Netrvalo to ani moc dlouho, rozezněl se telefon a v něm můj dobrý kamarád a producent vánočního CD Martin Hrdinka.  Po dohodě s Lenkou mně nabídl ke zhudebnění krásný text Edy Krečmara Vánoční poselství,“ dodal známý slovenský hudebník a textař. „Mně se to velmi zalíbilo a tak vznikla tato píseň. Nakonec nás ve studiu napadlo, že by z toho mohl být duet, takže se na tomto CD objevuji i já,” vysvětlil Patejdl. Zájemci na novince najdou celkem dvanáct skladeb. Kromě titulního duetu stojí za vyzdvihnutí zdařilé provedení Ave Maria nebo Tiché noci.

Pavel BestA
' .