9 týdnů baroka odstartovalo premiérou 300 let staré opery

České publikum se včera dočkalo novodobé premiéry opery Costanza e Fortezza (Stálost a síla). Tu odborníci považují za jednu z nejvýznamnějších hudebních památek období baroka vzniklých na našem území. V unikátní Windischgrätzově jízdárně ve Světcích u Tachova ji v rámci projektu Plzeň 2015 a jeho festivalové sekce „9 týdnů baroka“ uvedly soubory Musica Florea a Hartig Ensemble.

Operní dílo z pera Johanna Josefa Fuxe mělo premiéru 28. srpna a 2. září roku 1723 na Pražském hradě. Costanza e Fortezza byla uvedena v době pobytu císaře Karla VI. v Praze, kde se dal korunovat českým králem, samotná opera byla ovšem dedikována císařovně. Přesto se o ní tradičně hovoří jako o korunovační, ačkoli její příběh pojednává o vzniku římské republiky. Význam opery Costanza e Fortezza pro rozvoj hudebního divadla v Čechách byl enormní. Po jejím uvedení začala na území Čech a Moravy veliká móda operních inscenací, jejichž nedílnou součástí byla i taneční čísla. Šlechtici začali ve velké míře pěstovat italskou operu na svých sídlech v privátních divadlech a díky hraběti Františku Šporkovi došlo v Praze v následujícím roce (1724) k otevření prvního veřejného operního divadla v českých zemích. Opera je unikátní i tím, že se z ní do dnešních dní dochovala řada materiálů – především její kompletní partitura, jež byla na počátku 20. století vydána tiskem. Velmi vzácné jsou také originální dobové rytiny zachycující scénografii dvorního divadelního architekta Giuseppa Galli Bibieny i jednotlivé obrazy opery.

 
Děj se odehrává roku 508 př. n. l., dva roky poté co Římané svrhli nenáviděného etruského krále a krutovládce Tarquinia a nastolili republiku. Její oporou je hrdý konzul Publius Valerius. Vyhnaný král touží nastolit znovu svou vládu, uzavře spojenectví s etruským králem Porsennou a oba stojí před branami Říma. Společně bojují o znovunastolení ideje monarchie proti Římanům, kteří hrdinně brání – a ubrání – svou mladou republiku. Libreto je dílem italského básníka Pietra Pariatiho, který vycházel ze spisů antických autorů, jako jsou Plútarchos a Titus Livius, vystupují v něm více i méně známé postavy římských letopisů, stejně tak jako mnoho alegorických postav, jak je v barokním divadle charakteristické. Na rekonstrukci inscenace se již tradičně podílí taneční soubor Hartig Ensemble. Rekonstrukce tanečních čísel se ujala jeho umělecká vedoucí, historička Prof. Helena Kazárová, která se podílela na choreografii, dramaturgii a režii celé řady společných inscenací obou souborů (např. Terpsichora G. F. Händela, La Danza Ch. W. Glucka, Dioklecián H. Purcella, Armida G. Scarlattiho ad.). Režijního nastudování se tentokrát chopil slovenský operní režisér Tomáš Surý s Klaudií Račić-Derner, slovenskou sopranistkou, oceněnou v roce 2001 Thálií, která zde spolupracuje jako pomocná režisérka. Na inscenaci se podílí také kostýmní výtvarník Roman Šolc, člen francouzské Académie Desprez specializující se na dobové inscenace a častý spolupracovník Národního divadla.

 
„Při inscenování se snažíme o co nejkvalitnější stylové hudební provedení spolu s citlivou adaptací tohoto díla do prostorově omezenějšího, ale krásného prostředí mobilní scény Florea Theatrum. Zároveň zdůrazňujeme nadčasové kvality a zároveň respektujeme zásadní stylotvorné principy v rámci harmonie dramatické akce, výtvarna, tance a hudby,“ nechal se syšet dirigent, sbormistr a violoncellista Marek Štryncl, který se dlouhodobě zabývá historicky poučenou interpretací hudby. Soubor Musica Florea založil v roce 1992, brzy po něm pak vznikl i sbor Collegium Floreum. Musica Florea uvedla v novodobé premiéře řadu u nás i ve světě neznámých barokních a klasicistních děl. Dosud nejnáročnější bylo podle Marka Štryncla uvedení Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky v roce 2000 ve Vladislavském sále. V roce 2014 divákům Štryncl poprvé předvedl mobilní barokní scénu Florea Theatrum s ručně malovanými dekoracemi Jiří Bláhy. Jehož základem je převozná dřevěná divadelní scéna s vlastní výškovou konstrukcí, která je inspirována stavebními technologiemi vrcholného baroka. Je založena na esteticky působivém efektu hloubkové perspektivy, který je vytvářen důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů a sufit. Bohatost dekorací, historická malířská technika, původní osvětlení založené na součinnosti svíčkových a zrcadlových systémů, to vše autenticky zpřítomňuje poetiku jevištní architektury historických divadel. Vzorem se staly po několik staletí dochované, popřípadě dle dobových parametrů obnovené scénické konstrukce a mašinérie v Českém Krumlově, Litomyšli nebo švédském královském paláci v Drottningholmu.

Diváci v nové inscenaci mohli včera ve Windischgrätzově jízdárně ve Světcích u Tachova obdivovat umění devíti pěvců, mezi nimiž se objevila i jména předních umělců, kteří se buď na umění barokního zpěvu specializují, nebo jsou všestrannými interprety operních divadel. Jelikož je Fuxova opera koncipována jen pro dvě sopránové ženské role a další v roce 1723 zpívali muži, mezi nimiž byli slavní kastráti (Orsini, Carestini, Domenico ad.) bylo nutné obsadit tři role rovněž zpěvačkami. Dílo obsahuje také řadu tanečních výstupů, které měly v baroku zejména alegorický význam. Nyní si je vzalo na starost šest tanečníků ze souboru Hartig Ensemble. Operu si zájemci budou moci opět ve Windischgrätzově jízdárně vychutnat v neděli 2. srpna v sedm hodin večer. Festival 9 týdnů baroka jejím uvedením však zdaleka nekončí. Potrvá až do poslední srpnové neděle.

Jan Perniš