Předchozí článek
Kachní městečko trefně vykresluje zničující každodennost
Publikováno 26 Lis 2018
0 komentářů
Povídková sbírka mladé autorky Veroniky Brožkové splňuje přesně to, co od souboru krátkých textů očekáváme, a sice pospolitost a zároveň stručnost. Kniha Kachní městečko nabízí pětatřicet mikro povídek, které se čtou jedním dechem, a které jako celek tvoří docela dobrou mozaiku jedné obce, v níž hrdinové tápou ve svých životech, a kde jsou všechny postavy provázány nejen místem u říčního zákrutu plného kachen, ale jsou spojeny také zničující každodenností, která jednoho dne končí smrtí.
Právě onen aspekt smrtelnosti a leckdy zbytečného pobíhání umí autorka popsat s cynickou atmosférou a přesností, která až mrazí. „Hrozně toužim přisát se k nějakýmu zdroji a bejt zase nadupaná jako na pořádný náctiletý párty. Ovínění pár deckama, hlava v pejru, jak praštěný jsme celý kalby počítali hvězdy… Všechny se táhly v obdobnym duchu – nezkurvíme si život jako všichni pitomý stařešiny kolem. Tenkrát to pro nás byla totální brnkačka,“ bilancuje svůj život opuštěná žena s dítětem na krku v povídce Nočníčky. Povídky jsou propojeny také drobnými motivy, které jdou napříč celým dílem a objevují se ve více příbězích. Tyto drobné zkazky pomáhají dílo držet pohromadě, a i když každá povídka má své kouzlo sama o sobě, je dobré je všechny přečíst v krátkém horizontu, protože jako celek jsou mnohem silnější. Čtenář si navykne na onen tón stručnosti a beznaděje, jímž jsou texty prodchnuty.
Pětatřicetiletá autorka se vyžívá v bezdějovosti, a pokud není čtenář lačný po spletitých příbězích, ale chce se taky jednou zastavit, je Kachní městečko právě pro něj stvořeno. Povídky zaznamenávají spíše nehybný stav ústředních postav, které tápou, milují, holdují alkoholu a žijí si své životy den ode dne stále stejnější. Spisovatelka má pro zachycení každodennosti talent a spolu s jejím umem dobře vyjádřit drobné nuance zdánlivě bezvýznamných situací připomíná čtení její beletrie básnickou haiku. I když postavy nečekají žádná závratná dobrodružství, jejich charaktery jsou dobře vykresleny i na těch nejobyčejnějších událostech. Dozvídáme se, jak žijí, jak sní, jak vnímají svoje bytí. Autorka se dokáže dobře strefit do myšlení a mluvy mužských postav i stárnoucích žen. Jelikož je její výraznou předností stručnost, odpovídají tomu také přesné a výstižné dialogy.
Kniha Kachní městečko je po Hořkých lízátkách druhou publikovanou knihou Veroniky Brožkové. Nutno říct, že její styl se vyvíjí dobrým směrem, některá slovní spojení si čtenář musí ještě několikrát zopakovat, než se pustí dál, protože jde o spojení opravdu originální. „To moje veličenstvo mělo voči plný rošťáckých jisker! No jo, ale když k nám žádnýho čápa ani vránu nezavály, začala Jiřka nosit dlouhou flanelovou košili a chodit brzo na kutě,“ popisuje svůj život Oťas, výčepní jedné hospůdky v povídce Smolík kachní slečny.
Hodnocení:
Kachní městečko je ironickou sbírkou přibližující fádní životní příběhy, odehrávající se v bezejmenném městě. Skládají se z drobností typu krmení kachen, procházek s nadějí, že někoho potkáme, či každodenního docházení do práce, nakupování, vaření, uklízení, usínání a vstávání, které se odehrávají i navzdory uvědomění si jejich marnosti a setrvačnosti.
Vydavatelství:
Jan Šuba-Makniha.cz
Rok:
2015
Alžběta Bublanová
