Patrick Rambaud

Bitva

Román Bitva (La Bataille) francouzského prozaika Patricka Rambauda, ověnčený v roce 1997 Velkou cenou Francouzské akademie a Goncourtovou cenou…

… se odehrává v pouhých dvou květnových dnech v roce 1809, kdy se nedaleko města Aspernu a Esslingu střetává francouzská armáda pod velením Napoleona Bonaparta s rakouským vojskem vedeným arcivévodou Karlem.

Hlavními hrdiny knihy jsou jak skutečné historické postavy – francouzští důstojníci, jakými byli například André Masséna, Jean Lannes, Louis-François Lejeune, Davout, nebo sám Napoleon, tak postavy smyšlené, které nám válečnou vřavu přibližují očima obyčejných vojáků.

Román zamýšlel napsat za svého života sám Honoré de Balzac. Dokonce kvůli tomu odcestoval do Vídně a navštívil s princem Schwarzenbergem Essling, Moravské pole, Wagramskou plošinu i ostrov Lobau. Přesto však Bitvu nikdy nedokončil. Po bezmála dvou stoletích se o její oživení snaží na stránkách své knihy jiný francouzský spisovatel, tentokráte Patrick Rambaud, narozený v roce 1946 v Paříži.

Vyprávění založené na historických pramenech nám jednoduchým a srozumitelným jazykem přibližuje významné období francouzských dějin, tedy období takzvaných napoleonských válek.

Autorovi se podařilo to, o čem hovořil sám Balzac. Tedy vtáhnout čtenáře do bitvy. Děj má spád, žene Vás z jednoho krvavého útoku do druhého, ještě než dopadne první dělová koule a zakousne se do kamenné zdi bývalé krčmy, už vzduchem sviští další a dokonává zkázu tam, kde první koule neuspěla, vojáci se s křikem vrhají na nepřítele a se stejně zoufalým výkřikem padají k zemi a umírají, pušky štěkají jako smečka vzteklých psů, situace se mění každou minutou, kdo ještě před chvílí vedl útok, brání se nyní z posledních sil v pobořených sýpkách. Z bitvy se pozvolna stává živoucí bytost. Proměňuje se, krvácí, stejně jako krvácejí tisíce rakouských a francouzských vojáků, sténá, úpí, volá do útoku, prchá, páchá sebevraždu, znásilňuje, v mdlobách se kácí k zemi, předstírá, pláče a stále přitom všem nezapomíná požírat lidská těla. Umírá až s posledním ohlušujícím výstřelem, s posledními dozvuky bitvy na poslední stránce, v poslední větě…

Přesto románu něco chybí. Na rozdíl od děl s obdobnou tématikou, jakými jsou Na Západní frontě klid nebo Vojna a Mír, se autorovi nepodařilo ukázat smrt natolik skutečnou, jak se to podařilo velikánům výše zmíněných románů. Kniha tak místy působí příliš neosobně. Při četbě Vás nikdy ani na chvíli nezamrazí…

Rok:
2006

Překlad:
Karel Velický

73%

Pavel Besta ml.