Druhý román americké prozaičky čínského původu Celeste Ng Ohníčky všude kolem si bere na paškál pokrytectví a snahu o dokonalost. Kromě toho otevírá také řadu otázek ohledně mateřství.

Uměle vytvořené předměstí Clevelandu nazvaného Shaker Heights má být symbolem všeho dokonalého. Ulice jsou příkladně čistě, auta nablýskaná a domy přepychové. Místní obyvatelé jsou samozřejmě odpovídajícím způsobem ambiciózní. Obdobně cílevědomá je i paní Richardsonová, jejíž život se odvíjí od předem vykalkulovaného plánu. „Žádná změna nenastane jen tak. Musí se naplánovat,“ opakuje shakerheightské motto, které ji formovalo už od dětství. Kromě otázek ohledně amerického pokrytectví autorka v románu rozehrála mnohem palčivější téma, a sice ženství a mateřství ve všech jeho podobách. Sice nepodsouvá žádný závěr, ale nastoluje mnoho otázek. Dát dítě biologické matce, která ho už ale jednou odložila nebo neplodnému páru, který mu může nabídnout klidný domov a potřebnou péči? Je etické jinému páru slíbit, že mu donosíte dítě a pak se na poslední chvíli rozhodnout, že si ho necháte? Jak se vyrovnat s potratem v útlém věku? Autorka také otevírá lehce provokativní diskuzi nad tím, jestli se nezamyslet i nad tím, co je dobré pro matku a jak moc bolestivé pro ni musí být rozhodnout se pro potrat.

„Vždycky ti z toho bude smutno. To ale neznamená, že ses rozhodla špatně. Je to zkrátka něco, co musíš,“ říká fotografka Mia sedmnáctileté dívce, která předčasně ukončila těhotenství. Mateřství je v románu rozebíráno ze všech stran. Sedmatřicetiletá autorka přitom rozhodnutí, které ženy coby matky musely udělat, nesoudí. Právě o osudových rozhodnutích je kniha nejvíce. V rozvětveném ději, v němž se jednotlivé příběhy prolínají a propojují, každá z hrdinek stojí před nějakým závažným dilematem. To nejzásadnější učiní v Ohníčcích všude kolem chudá fotografka Mia. Ta se totiž s dítětem v břiše, které nosí pro bezdětný pár, odhodlá utéct a protloukat se světem, jak se jen dá. Její kroky ji zavedou právě Shaker Heights, kde se její osud protne s osudem spořádané a ctižádostivé rodiny Richardsonových, kteří mají čtyři dospívající děti. Právě fatálním rozhodnutím jednoho z nich román začíná.

Styl vyprávění pittsburské rodačky se oproti prvotině Vše, co jsme si nikdy neřekli, která vyšla v Odeonu v roce v 2016, prakticky nezměnil. Příběh se opět odvíjí od konce, takže čtenář sice ví, jak román nakonec dopadne, jeho vyznění se ale s postupným rozplétáním děje výrazně mění. Kromě toho si mladá spisovatelka ověnčená cenou Amazonu za roku 2014 libuje v metaforách. „Někdy musíš všechno spálit a začít znovu,“ říká fotografka Mia nejmladšímu dítěti z bohaté rodiny, dívce Izzy, která na to konto založí požár domu své rodiny. Oheň je častým motivem knihy. Symboliku lze také vidět v narození Izzy, jež je zpočátku nemocná a rodina se proto obává o její život. Stává se tak už od narození jasným poselstvím, že nemůže jít vše podle plánu a v její divoké povaze se zrcadlí onen žár, který paní Richardsonová v sobě už dávno zadusil. Pokud čtenář přijme hru na metafory a odpustí knize menší nepravděpodobnost a občas násilný a klišovitý důraz na odlišnost charakterů postav, román si užije.

Hodnocení:

Druhá kniha americké spisovatelky s hongkongskými předky bortí americký sen a nastoluje znepokojivou otázku ohledně přijetí asijské rasy. Když se k tomu přidá rozbor pokryteckého pohledu na dospívání mladých žen, mateřství a potraty v USA, jde o hodně provokativní román.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2017

Překlad:
Jana Kunová

80%

Alžběta Bublanová