Předchozí článek
E. L. Doctorow
Publikováno 18 Úno 2011
Povídky o skvělé zemi
Soubor povídek amerického spisovatele Edgara Lawrence Doctorova se na konci uplynulého roku zabydlel na zaprášených policích českých knihkupectví. Má cenu si kvůli němu „špinit“ ruce?
„Sugestivními, téměř filmovými obrazy prostředí a atmosféry, přesvědčivými popisy i dramatickými dialogy se tyto brilantně vyprávěné příběhy právem řadí ke skvostům americké povídkové tradice,“ alespoň to se dočtete na internetových stránkách, které se snaží nově vycházející sbírku povídek prodat. Je to ale pravda? Skutečně se Doctorowovy texty mohou měřit s pracemi takových velikánů, jako byli Ernest Hemingway, John Steinbeck, William Saroyan, či Jack Kerouac? Odpověď je celkem jednoznačná: Ani v nejmenším!
Edgar Lawrence Doctorow patří v současnosti mezi nejpopulárnější americké spisovatele. Za své knihy získal již pěknou řádku literárních cen a ocenění. Jeho sociálně kritické texty, které si berou na paškál pokrytectví současné i minulé americké společnosti, si oblíbil i filmový průmysl. V roce 1975 publikoval Doctorow svůj zřejmě nejznámější román s názvem Ragtime, který na filmové plátno o šest let později převedl český režisér Miloš Forman. Jednou z hlavních postav románu je černošský pianista Coalhous Walker Jr., který se vzepře zaběhnutým pořádkům a rozhodne se bojovat proti zjevné nespravedlnosti ze strany většinové bílé společnosti. Na jeho příběhu pak autor vykresluje hroutící se americký svět konce 19. století.
V nově vycházejícím souboru s názvem Povídky o skvělé zemi Doctorow opět popichuje a kritizuje, tentokrát však současnou americkou společnost. Činí tak v pěti středně dlouhých povídkách. Za nejzdařilejší pak lze označit především poslední dvě – Walter John Harmon a Mrtvé dítě v Růžové zahradě. V prvním případě se Doctorow pokouší čtenáři přiblížit život v sektě, v jejímž čele stojí Walter John Harmon, který – světe div se – své ovečky oškube a s nakradenými miliony uprchne. V povídce Mrtvé dítě v Růžové zahradě pak slavný americký spisovatel kritizuje lhostejnost byrokratického aparátu, který po nálezu mrtvého novorozence v areálu Bílého domu, zajímá pouze dopad na veřejné mínění, nikoli však osud dítěte či příčina jeho smrti. Všech pět povídek pak pojí jedna společná chrakteristika – působí nevěrohodně a vykalkulovaně, tak jako takřka vše, co k nám z Ameriky v poslední době míří.
Na rozdíl od svých bravurně píšících předchůdců totiž Doctorow postrádá něco zcela zásadního. Tím, co se mu nedostává je především vlastní osobní zkušenost. Autoři jako Hemingway, Steinbeck, či Saroyan totiž vždy popisovali prostředí, které dobře znali. Hemingway válku a strastiplný život na moři, Steinbeck svět dělníků a lidí na okraji společnosti, Saroyan zase americkou střední třídu a její velké malé problémy. U Doctorowa je naproti tomu ihned zřejmé, že píše o něčem, co nezná, ale čemu by přesto rád věnoval pár řádek. To je koneckonců problém velké většiny současných autorů. Rádi by psali, ale vlastně nemají o čem, protože sami nikdy nic nezažili…
Hodnocení:
Přestože Edgar L. Doctorow sbírá ve Spojených státech jedno literární ocenění za druhým, právě vycházející sbírka povídek tomu vůbec nenapovídá. Právě publikované texty totiž nemají čtenáře čím zaujmout jak po stránce formální, tak obsahové. Chybí jim hlubší vcítění do hlavních postav, tak do samotného příběhu. Většina povídek proto působí velmi plytce. Výsledkem je další kniha, která nemusela být nikdy napsána.
Vydavatelství:
Mladá fronta
Rok:
2010
Překlad:
Zuzana Mayerová
52%
Pavel BestA
Jsem rád, že má taky konečně někdo názor. Ve všech českých novinách se totiž dočtete vždycky úplně to samé. Když jeden recenzent napíše, že je kniha geniální, tak se všichni automaticky přidají a vynesou ji do nebe. Jsem rád, že se stejně jako mě soubor Doctorowových povídek nelíbil.
Podle mého názoru celkem dobrá kniha. Je ale pravda, že první dvě povídky jsou o něco slabší, než ty následující.