Fotograf Jindřich Štreit ukazuje v Adrii rub a líc svobody

Výřez z pozvánky

Výstava fotografií Jindřicha Štreita v pražské Galerii kritiků se pomalu ale jistě blíží ke konci. Před pár dny se v prostorách výstavní síně v rámci ní promítal unikátní dokumentární snímek o Štreitově životě a letité profesní tvorbě. Jeho autorkou je Libuše Rudinská.

Expozice vznikla u příležitosti oslav 25. výročí vzniku samostatné České republiky. V prostorách paláce Adria, v nichž Galerie kritiků sídlí, měla být k vidění do neděle 27. května. Pro velký zájem byla ale prodloužena až do 1. června. Přehlídka je pojata nejen jako připomenutí významného výročí naší republiky, ale i jako pocta jednomu z nejlepších tuzemských fotografů, který zasvětil profesní život dokumentaci obyvatel na okraji společnosti a citlivě objektivem fotoaparátu zachytil společenský vývoj naší země. Výstava nese název „Světlo víry a naděje“ a sestává se ze čtyř desítek dosud nezveřejněných fotografií. Nazvané jsou podle destinací, kde vznikly. „Jako celek vyjadřují všelidské projevy víry a naděje, jež za všech dob a okolností umírají jako poslední,“ myslí si kurátorka expozice, Vlasta Čiháková Noshiro. Přehlídka svým způsobem navazuje na nedávno skončenou výstavu Štreitových prací v nizozemském Veenendaalu. Ta vznikla u příležitosti 25 let spolupráce mezi Olomoucí a středoholandským městem. Také na ní si totiž návštěvníci mohli prohlédnout i dosud neznámé autorovy snímky.

Zatímco výstavní projekt v Nizozemí se zaměřoval jen na Štreitovy práce vzniklé před pádem Železné opony, pražská výstava se rozkročuje výrazně šířeji. Éru socialismu na ní přibližují snímky pohledné svazačky stojící před hlavněmi tanků, dvou stařenek, za jejichž zády se blyští plakát proti jaderné válce, nebo krámku – maso, uzeniny – s Leninem ve výloze. Zhruba stejný prostor je ovšem v paláci Adria věnován fotografiím, které známý vsetínský rodák pořídil po Sametové revoluci. Opět přitom zachycují především lidi na okraji společnosti – od bezdomovců, až po drogově závislé. „Jeho fotografie jsou nikoli barevnou výpovědí, ale černobílou, založenou na líci i rubu pojetí svobody a na kontrastech osvícení a tmářství v našem životě,“ dodává Čiháková Noshiro. Nebyl by to Jindřich Štreit, pokud by ve výčtu hlavních výstavních témat, chybělo náboženství. Expozice je protkána snímky, na nichž defilují staří venkovští faráři, nesmělí mladí ministranti, jeptišky klečí na kolenou a modlí se a početná procesí míří ke svatostánku.

Minulý týden byl v paláci Adria v rámci výstavy promítán nejnovější dokument věnovaný Štreitovi nazvaný Na tělo. Natočila ho režisérka Libuše Rudinská, která v minulosti vytvořila filmy Pavel Wonka se zavazuje nebo Můj otec George Voskovec. Se vsetínským fotografem ji pojí dlouholetý osobní vztah, jenž začal v době, kdy byla jeho studentkou na FAMU.  „Jeho příběh je silný tím, čím si prošel, jakým způsobem žil. Hlavně jak se choval v době normalizace, jaké peripetie měl,“ prohlásila Rudinská. Štreit se totiž v osmdesátých letech zúčastnil nepovolené výstavy, za což si vysloužil desetiměsíční trest. Podle původního plánu měl být hodinu a čtvrt dlouhý dokument hotový už v roce 2016, kdy fotograf slavil sedmdesátiny. To se ale nepovedlo. Téma se výrazně rozrostlo a dílo proto nakonec vznikalo celé tři roky. „Už v době, kdy byla Libuše moji studentkou na FAMU, jsem cítil takovou vzájemnost, protože také pochází z malého městečka. Při sledování filmu jsem si uvědomil, do jaké míry je citlivá a empatická. Chtěli jsme udělat film, který bude nejen o mně, ale hlavně o lidech, s kterými se potkávám,“ uvedl Štreit. Nedlouho po skončení pražské výstavy se rozběhne další přehlídka představující fotogarfovo rozsáhlé dílo. Od 3. června bude na zámku Vsetín k vidění soubor dokumentárních snímků, na nichž Štreit zachytil život na zdejší ZŠ Integra.

Markéta Bestová