Dropkick Murphys

Going Out In Style

Nesnažte se vyladit program, chyba není na vašem přijímači. Vše, co v následujících řádcích uvidíte a při poslechu alba uslyšíte, řídíme my… můžeme vám vytvořit vizi čehokoliv, co je schopná pojmout vaše představivost. Poznáte strach a mystérium, dosahující z nejvzdálenějších hlubin vědomí až po krajní meze.

Chápu, že takto na papíře (tedy monitoru) a bez hlasu pana Lukavského ztrácí tento úvod mnoho ze své přitažlivosti, ale jako intermezzo k této trochu netradiční ,,recenzi“ se celkem hodí. Pojďme tedy společně navštívit ony nejvzdálenější hlubiny vědomí…

Je blíže nespecifikovaný den blíže nespecifikovaného roku a hrdina našeho příběhu se právě vypravil na koncert bostonské kapely Dropkick Murphys, který se koná u příležitosti vydání nového alba Going Out In Style v (jak jinak) blíže nespecifikovaném místě. Již před vchodem do samotného sálu si všímá dvou alkoholem intoxikovaných osob, které jsou zajisté poučeny v oblasti mechaniky a statiky, jelikož si do sebe opřeni si odebírají právě tolik stupňů volnosti, kolik je potřeba k udržení vzájemné křehké statické soustavy. Ani po vstupu do samotného sálu nenachází příliš osob s plně funkčním mozkem. Jsou zde jak jedinci opírající se o libovolný předmět ve snaze udržet se na nohou, nezmaři kteří jako na vojenském cvičišti aplikují oblíbené ,,k zemi-vztyk“, nebo poměrně široká skupina těch, kteří při pohybu do rytmu hudby provádějí naprosto nekoordinované pohyby připomínající Tanec svatého Víta.

Na podiu se pomalu začíná rozjíždět vystoupení Dropkick Murphys a při první skladbě je jasné, že světelné efekty budou opět trochu vylepšeny odlesky holých hlav skupinky přihlížejících pravicových extremistů, kterým kapela imponuje svou podporou dělnického lidu. V souvislosti s touto skupinou radikálů by pak bylo záhodno poopravit starou pravdu o tom, že dlouhé vlasy značí krátký rozum, jelikož u valné většiny členů této skupiny lidí zřejmě nefunguje nepřímá úměra ,,čím méně vlasů-tím větší intelekt“. Před podiem se po prvních taktech začíná odehrávat peklo připomínající válečný konflikt a k této paralele svádí i několik padlých vojáků ležících u záchodů v tratolišti… ehm, povahu těchto tekutin raději nebudeme zkoumat, jisté ovšem je, že stejně jako v případě zmrzačených nebo mrtvých vojáků i pohled na tyto padlé uprostřed nevábných kaluží vyvolává u slabších jedinců pocit nevolnosti, končící buď dávivým reflexem nebo omdléváním.

Odkloňme teď zrak od podia směrem dále do sálu, kde se baví dvojice návštěvníků koncertu o aktuální desce Going Out In Style. Členy této dvojice jsou obrýlený pohublý intelektuál a mírně obtloustlý fanoušek Dropkick Murphys. Ovšem víte co, raději výše uvedené charakteristiky prohodíme, abychom neupadali do stereotypů. Tak tedy onen obtloustlý intelektuál začal kritizovat, že nové album je stejné jako to předchozí, že se kapela nevyvíjí a že všechny skladby jsou pouze jednoduché punk/rockové skladby doplněné folklórní omáčkou. Pohublý fanoušek Dropkick Murphys  však oponuje, že nové album rozhodně není jako to předchozí, jelikož oproti syrovému předchůdci nyní bostonští kladou mnohem větší důraz na folklórní složku a že právě zmíněná jednoduchost skladeb slouží kapele k dosažení požadované přímočarosti. V zápětí pak dodá, že za největší klad kapely považuje účinek skladeb na posluchače. Při rychlých skladbách totiž posluchače přímo obklopí pocit optimismu a při těch pomalých, které jsou podané bez zbytečného patosu, zase příjemný rozjímavý pocit. Mezi pozitiva pak tento fanoušek přidá i schopnost napsat chytlavé skladby, které ale nikdy nesklouzávají k podbízivosti a v souvislosti s novým albem pak neopomneme zmínit, že Going Out In Style je koncepční deskou, vyprávějící v textech příběh irského imigranta a že na něm v jedné skladbě zahostoval i samotný Bruce Springsteen.

Možná by v této diskuzi oba zúčastnění pánové i nadále pokračovali, kdyby ke konci koncertu do sálu nepřispěchalo několik příslušníků jednoho ze státních orgánů, přičemž přítomní extremisté, na něž byl tento útok přivolán, v mezičase mezi rytmickými údery obušku s kolmou rukojetí chrčivým hlasem tento orgán konkretizovali, jelikož na strážce veřejného pořádku křičeli… No, jsme přeci jenom slušné médium a mnozí z vás již jistě tuší o jaký orgán se jednalo. Pro ty kteří prozatím netuší, prozradím, že se jedná o orgán určený k reprodukci. Po tomto zásahu je konec. Kapela si sbalí i poslední z nástrojů, přes výčep je již na znamení konce koncertu přehozen ubrus a na zemi se v krvi, střepech a dalších pozůstatcích boje povalují padlí bojovníci. I zítra vyjde slunko.

Dropkick Murphys natočili velmi kvalitní album, které patří k těm nejlepším v jejich dosavadní diskografii a potvrzuje výsostnou pozici tohoto souboru na piedestalu celtic punkového žánru. Vše co máte rádi na Dropkick Murphys i na Going Out In Style dostáváte ve velmi vysoké kvalitě. Punkové vypalovačky, irské pivo, rozjímavé skladby, irskou pálenku, sborové refrény, folk…

Rok vydání:
2011

Vydavatel:
Born & Bred Records

Seznam skladeb:
Hang ‚Em High
Going Out in Style
The Hardest Mile
Cruel
Memorial Day
Climbing a Chair to Bed
Broken Hymns
Deeds Not Words
Take ‚Em Down
Sunday Hardcore Matinee
1953
Peg o‘ My Heart
The Irish Rover

82%

Jiří Texler