Předchozí článek
Adriena Šimotová
Publikováno 10 Kvě 2011
7. 4. 2011 – 19. 6. 2011
Vyjevování
Jarní měsíce jsou letos v Galerii Rudolfinum zasvěceny křehkým skulpturám slavné české výtvarnice Adrieny Šimotové. Kromě kreseb si zde návštěvníci budou moci prohlédnout i papírové sochy.
Nedávno jsme vás na našich stránkách informovali o výstavě české výtvarnice Adrieny Šimotové v Sovových Mlýnech na pražské Kampě, představující jakési Menší ohlédnutí za její dosavadní tvorbou. Na zmiňovanou výstavu nyní navazuje expozice s názvem Vyjevování (2008 – 2010), která právě probíhá v Malé galerii Rudolfinum. Kurátorem obou výstav je Pavel Brunclík. Jedná se především o díla vzniklá během posledních tří let, po vynucené pauze, jež byla způsobena autorčinými vážnými zdravotními problémy. Jakým způsobem se lze vypořádat s takovýmto omezením, se můžete přesvědčit návštěvou této malé, avšak velmi intenzivní a pozoruhodné výstavy autorky, jež letos oslaví 85. narozeniny.
Adriena Šimotová používá stále stejných technik i materiálů, tentokrát se tématicky zaměřila na lidské tělo a pokoušela se na něj nahlížet ze stejného bodu různým způsobem. Jedná se především o otázku existence jako takové, jež je primárním nábojem těchto jejích děl. Jistá omezenost lidského těla, nikoli však ducha se zjevně promítá do cyklů s názvem Nohy, Ruce či Hlavy. Přičemž poslední z těchto vyjmenovaných cyklů vznikl nanášením pigmentových barev za pomocí prodloužených hůlek. „Zobrazované tělo je pro ni doslova uměleckým teritoriem,“ dodává k tomu kurátor výstavy Pavel Brunclík.
Dalším výrazným souborem děl, jež lze na výstavě shlédnout, je cyklus s názvem Schoulení, který představuje několik obrazů lidských bytostí v jakési embryonální poloze. Zobrazení této ambivalentní pozice člověka nutí zamyslet se nad otázkou hranice lidského života a smrti a zároveň v přeneseném slova smyslu představuje problematiku lidské komunikace, její otevřenost či uzavřenost. Toto autorčino poselství je tedy určitou nadějí a je třeba jej vnímat jako existenci možnosti volby a potenciální vůle tuto situaci změnit.
Díla Adrieny Šimotové patří mezi nejzásadnější práce české výtvarné scény druhé poloviny 20. století. V roce 2005 byla proto odměněna Cenou ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a ve Francii byla dokonce pasována na rytířku Řádu za umění a literaturu. Výstavu Adrieny Šimotové: Vyjevování (2008–2010) si můžete v Malé galerii Rudolfinum prohlédnout do 19. června.
Článek o expozici Adrieny Šimotové v Museu Kampa naleznete zde
Hodnocení:
Nejen pro návštěvníky, kteří již shlédli úvodní retrospektivní výstavu děl Adrieny Šimotové, bude jistě tato expozice příjemným zážitkem. Jednotlivá díla jsou velmi svěží, působí mladistvě, zároveň však představují hloubku a důležitost autorčina sdělení. Tvorba Adrieny Šimotové právem patří mezi k tomu nejzásadnějšímu, co u nás v posledních několika dekádách vzniklo. I proto lze expozici jedině doporučit.
Výstava potrvá od 7. 4. 2011 do 19. 6. 2011
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Dospělí: 120,- Kč
Studenti, senioři: 70,- Kč
94%
Šárka Lebedová
V současnosti zřejmě nejzajímavější výstava v Praze. Bohužel tu totiž v těchto měsících není vůbec kam jít. Další kvalitní expozici aby člověk pohledal…
Práce paní Šimotové jsou naprosto fascinující. Jakoby zamlžené a snové, zároveň však plné života. Moc se mi líbí.
Nechá co kdo na těch mazanicích vidí. Podle mě výtvarné umění skončilo někdy na konci 19. století. Pak už to jsou jen samé nesmysly.
Je smutné přečíst si podobnou reakci, jakou napsal Maxmilián II. Ukazuje, že se lidstvo nikam výrazně ve vnímání kultury za posledních 100 let neposunulo. A to je smutné, protože práce paní Šimotové jsou nádherné. Jen to chce více o nich přemýšlet.
Senzační expozice!!!
Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost vidět, jak výstavu v Museu Kampa, tak v Rudolfinu, tak bych řekla, že ta současná je kvalitativně mnohem zdařilejší. Tím ale vůbec nechci říci, že by ta, co problěhal na Kampě byla nějak špatná, jen se mi ta současná líbí o něco víc.