Isaak Babel

Povídky

Život spisovatele Isaaka Babela byl krátký a neveselý. Přesto ruský literát s židovskými kořeny stihnul napsat řadu brilantních povídek. S několika z nich se setkáte i v právě vycházející sbírce.

Kolébkou Isaaka Babela byl kulturně i nábožensky promíchaný přístav Oděsa. Po jeho ulicích se v té době potulovali židé s dlouhými pejzy, stejně jako křesťané a hrstka muslimů. Jejich komplikované soužití se promítlo i do Babelových raných literárních prací. „Jeho první texty byly psány plynulou francouzštinou. Šíře jeho sociálního cítění mu umožňovala vidět svět očima rolníků, vojáků, kněží, rabínů, dětí, umělců, herců, či žen,“ tvrdí americká spisovatelka Cynthia Ozick. Francouzsky psané povídky z počátků jeho tvorby se však do dnešních dní nedochovaly. Nově vycházející sbírka se přesto může pochlubit jedním nej. Obsahuje totiž autorovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu s názvem Starý Šlojme. Ta vznikla v roce 1913, tedy v době, kdy bylo Babelovi pouhých 19 let. Jejím hlavním hrdinou je stařičký Šlojme, který nechce být rodině na obtíž a proto nakonec raději spáchá sebevraždu.

Zřejmě nejpovedenější povídkou celé sbírky je text s názvem Můj první honorář, který vzniknul ve dvou různých variantách. Také jeho pozměněnou verzi s názvem Osobní list si budou moci čtenáři v knize přečíst. Babel v ní popisuje mladíka, který se jedné vlahé noci seznámí s prostitutkou, s níž odejde do bytu, aby se s ní pomiloval. Nejdříve si s ní však povídá a přitom si vymýšlí vlastní životní příběh. Ten je nakonec natolik tragický, že mu prostitutka nabídne své tělo nejen zadarmo, ale dokonce mu sama zaplatí. „Od té doby uplynulo mnoho let. Za ten čas jsem mnohokrát dostával peníze od redaktorů, od vzdělaných lidí, od židů, obchodujících s knihami. Za vítězství, která byla porážkami, za porážky, z nichž se stala vítězství, za život i za smrt platili nicotnou mzdu, mnohem nižší než ta, kterou jsem v mládí dostal od své první čtenářky,“ píše Babel.

Od trestního stíhání za šíření pornografie nakonec Babela zachránila právě vypuknuvší 1. sv. válka a následná občanská válka v Rusku, jichž se sovětský spisovatel aktivně zúčastnil. K literatuře se nakonec vrátil až v roce 1923, kdy začal psát další kratší práce. Zkušenosti z fronty využil Babel v řadě svých povídek. V nově vycházející sbírce si čtenáři budou moci tuto dobu připomenout v textu Cesta, nebo Maceška. Jádrem jeho tvorby však i poté zůstaly příběhy z Oděsy a okolí. Čtenáři si v knize budou moci přečíst celkem třiatřicet textů, které jsou uspořádané do čtyř samostatných částí. Zvláštní pozornost je přitom věnována povídkám, které vznikaly na cizí námět, zejména pak těm inspirovaným Guy de Maupassantem.

Třicátá léta byla v Sovětském svazu ve znamení kultu osobnosti a vzrůstajících represí. Násilná kolektivizace, vznik gulagů a šířící se strach, to všechno samozřejmě působilo i na Isaaka Babela, který neváhal a pustil se do kritiky těch nejzjevnějších nespravedlností. V povídce s názvem Kolyvuška, jež je také součástí sbírky, se zabývá problematikou zestátňování soukromého majetku. Hlavní hrdina, za nímž přijdou soudruzi z okresního výboru, aby mu zrekvírovali i to poslední co ještě má, tedy koně, raději vezme sekeru a svého valacha jedinou ranou zabije. Podobně laděnými texty si však Babel podepsal rozsudek smrti. V roce 1939 byl obviněn z velezrady a špionáže a o rok později popraven.

I přes lehce kolísající úroveň Babelových povídek, lze sbírku označit za velmi zdařilou. Je zní cítit jak vůně zašlých časů, které autor prožil v Oděse, tak nově nastupujícího socialismu se všemi jeho protiklady a nedostatky.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2010

Překlad:
Jan Zábrana

74%

Pavel BestA