Josef Suk

Geniální houslista, dříč a milovník klasiky

Nedávno zesnulý houslista Josef Suk mladší se postupně vypracoval mezi nejuznávanější hudebníky své doby. Podařilo se mu nejen díky velkému nadání, ale i pro nespočet aktivit týkající se české i zahraniční klasické hudby.

Jeho budoucí kariéra byla dána již předem. Vźdyť jeho pradědečekem byl slavný skladatel Antonín Dvořák a dědečekem pak neméně známý virtuóz Josef Suk. Možná odtud pramenila Sukova touha být nejlepší a houslím tak postupně doslova propadl. Jeho otec ho do hry na housle zasvětil už v raném dětství a v deseti letech ho svěřil houslovému virtuózovi Jaroslavu Kociánovi. Po smrti učitele odchází Josef Suk mladší na konzervatoř a později na pražskou hudební fakultu, kde se začíná rozjíždět jeho kariéra. V letech 1952 spoluzakládá Sukovo trio, o dva roky později se stává sólistou Armádního uměleckého souboru a od roku 1961 je sólistou České filharmonie, ke které získal vřelý cit a když se později proslavil v zahraničí, českou hudební tradici nikdy neopustil.

V této době rapidně narůstá počet koncertů v České filharmonii. Stejně Je až neuvěřitelný rozsah jeho pracovní náplně. I když se vždy cítil být houslistou, proslavil se i jako violista, dirigent, příležitostný učitel a zasloužil se o vznik řadu významných projektů. Navíc spolupracoval s několika předními hudebními osobnostmi. V roce 1971, v roce výročí narození jeho otce, založil známý Sukův komorní orchestr, který českému umění přinesl rozvoj tradice. Tento soubor, který hraje bez dirigenta, se pustil do odvážných kousků české tvorby, od baroka až po soudobou hudbu. Jeho slavné vystoupení chtějí vidět po celém světě a Suk se svým orchestrem se tak dostává do USA, Kanady i Japonska. A nabídky na další projekty se jen hrnou. Od roku 2000 do roku 2005 dělal prezidenta Pražskému jaru, kde také několikrát předvedl své umění s houslemi a kam se také rád vracel ze zahraničních cest.

Josef Suk se držel totiž tradic a rád se vracel do své domoviny, pobýval v Praze a sem tam navštívil Křečovice na Benešovsku, kde vyrůstal jeho otec. Jeho prahnutí po tradicích a uctívání klasiky se projevilo i v hudbě, v roce 1973 se začal věnovat hře na violu, na kterou hrál zejména Mozarta. Dalším ze slavných skladatelů, pro které měl Suk slabost, byl Bohuslav Martinů, Antonín Dvořák či Johann Sebastian Bach.

Během svého života natočil řadu desek, stal se šestinásobným držitelem pařížské ceny Grand Prix du Disque, ocenění se dočkal také ve Vídni Mozartovou cenou, V Nizozemsku Edisonovou cenou. Jeho desky měly mimořádný úspěch, který je doložený platinovou deskou Supraphonu za 1 112 000 prodaných nosičů v roce 1999.

Josef Suk mladší zemřel ve věku 81 let 7. července letošního roku po těžké nemoci, která mu ke konci života znemožnila působit na hudební scéně a v posledních letech již nevystupoval. Veřejného hraní se vzdal zhruba před deseti lety.

Alžběta Bublanová