Předchozí článek
Andreas Feininger
Publikováno 05 Říj 2011
24. 6. 2011 – 23. 10. 2011
That’s Photography
Po delší době se v Praze opět koná výstava mající světové parametry. V Domě U Kamenného zvonu jsou totiž v těchto dnech k vidění snímky slavného amerického fotografa Andrease Feiningera.
Ten řadu let působil v proslulém americkém časopise Life, pro nějž vytvořil nepřeberné množství snímků. Kromě toho si však vždycky našel čas i pro vlastní volnou tvorbu. Umělecké nadání měl tento významný americký fotograf s německými kořeny vepsány již ve svých genech, neboť jeho otec Lyonel byl velmi úspěšným malířem. Přestože se Andreas narodil v roce 1906 v Paříži, většinu svého mládí strávil v německém Výmaru. Právě zde se vyučil truhlářem a později i vystudoval architekturu. Poté nějaký čas působil v pařížském ateliéru slavného architekta Le Corbusiera. V roce 1933 však ve Francii nedostal další pracovní povolení a přestěhoval se do Švédska.
Fotografii se Feininger s větší či menší intenzitou věnoval již od svého mládí. Zprvu však spíše experimentoval s různými technikami, teprve krátce před vypuknutím 2. světové války ho začala živit. Své nejlepší práce přitom Feininger vytvořil až po emigraci do Spojených států, kde začal pracovat pro magazín Life, který se pokoušel prostřednictvím fotoreportáže přiblížit lidem skutečnou podobu světa. Jeho náklad tehdy činil neuvěřitelných 8 milionů výtisků. Feininger pro časopis připravoval fotografický materiál od roku 1943.
Řadu z jeho nejlepších prací si budou moci prohlédnout i návštěvníci současné výstavy probíhající v prostorách Domu U Kamenného zvonu. Pozornost si zaslouží zejména Feiningerovy pohledy na nekonečné scenérie amerických velkoměst, které v sobě ukrývají energii a sebevědomí tehdejších Spojených států. Zřejmě nejpůsobivější jsou pak ty, v nichž se autorovi podařilo propojit tepající pouliční život s chladným ocelovým skeletem, který ho obklopuje. Feiningerovi navíc velmi často mrakodrapy slouží jen jako pozadí, před nímž se odehrává nějaký děj. Neméně zajímavé jsou však snímky, na nichž jsou zachyceny poloopuštěné benzínové pumpy a rovné silnice vedoucí kamsi do neznáma.
Kurátorům současné výstavy se navíc podařilo zakomponovat do expozice i druhou významnou část Feiningerovy tvorby. Tu tvořily makrofotografie nejrůznějších přírodních jevů, počínaje ulitami šneků, listy stromů až po kosti mrtvých zvířat. Ve Feiningerově podání však tyto věci ztrácejí svůj původní charakter a stávají se z nich umělecké předměty, zvláštně zprohýbané sochy, či protkané síťoviny. I přes jejich nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu však nedosahují takové kvality jako kupříkladu zasněná zátiší Josefa Sudka či křehké kompozice Ivana Pinkavy.
Hodnocení:
Po dlouhá dvě desetiletí to byl právě Andreas Feininger, který v poválečné Americe zásadním způsobem určoval směr, jakým se zde bude fotografie ubírat. Jeho snímky přitom s citem a nadhledem dokumentují dobu, v níž Feininger prožil většinu svého života. Vysoké mrakodrapy šplhající se do nebes, nebo ulice obsypané tisícovkami lidí. To všechno si budete moci na právě probíhající výstavě prohlédnout.
Výstava potrvá od 24. 6. 2011 do 23. 10. 2011
Kde:
Galerie hlavního města Prahy
Dům U Kamenného zvonu
Praha 1, Staroměstské náměstí 13
Otevřeno:
úterý až neděle 10:00 – 20:00
Vstupné:
Plné: 120,-Kč
Zlevněné: 60,-Kč
89%
Pavel BestA
Nádherná expozice plná úchvatných pohledů na New York a další americká města v polovině minulého století.
Osobně jsem byl z výstavy trochu zklamaný. Čekal jsem, že ty fotografie budou něčím neotřelé, jiné, zajímavé a ony byly naopak takřka tuctové, i když musím přiznat, že některé byli celkem působivé.
Každému bych vřele doporučil na výstavu zajít. Rozhodně si nemyslím, že by šlo o průměrné fotografie, jako předcházející komentátor.
Silně nadprůměrné fotografie. Je sice pravda, že k úplnému top vrcholu mají ještě trochu daleko, ale jinak super.
Jedinečné snímky = jedinečná výstava
na výstavě jsem byl hned několikrát a moc jsem si ji vychutnal. přestože jinak nemám příliš americkou fotografii v oblibě, feiningerovy práce mě doslova uhranuly.
Výstava mě i přes velmi dobré kritiky nijak zvlášť nenadchla. Podle mě jde o celkem fádní snímky amerických měst. Nic víc, nic míň,
Podle mě hodně nadprůměrné.
Jeden z mála amerických fotografů, který ještě ukazoval Ameriku takovou jaká je; nic nepřikrášloval ani záměrně nebarvil na černo.
Zřejmě nejpovedenější výstava v Praze v letošním roce.