Nils Petter Molvær

Baboon Moon

Baboon Moon je cesta za hranice vlastního vědomí, která na jedné straně vyvolává téměř meditativní stavy, ale často také zkouší psychickou připravenost posluchače.

Norský trumpetista Nils Petter Molvær je v současnosti asi nejvýraznější postavou skandinávské jazz/fusion scény a právě díky němu a dalším osobnostem jako Henriksen, Garbarek, Rypdal nebo Mikkelborg má tato scéna ve světě velice zvučné jméno. Korunním klenotem mu pak na skandinávském (a možná nejenom na tomto regionálním) trůnu tohoto žánru byla doposud poslední nahrávka Hamada, která spatřila světlo světa před třemi roky. I s odstupem těchto tří let totiž považuji právě předchozí nahrávku za to nejlepší, co tento norský hudebník do těchto dnů stvořil. Hamada byla nádhernou imaginativní cestou po planetě Zemi, jež byla zprostředkována pomocí melancholické elektro-jazzové fúze, z níž jen občas vyplul agresivní moment a rozčeřil jinak meditativní hladinu desky. Jistě, ne všem příznivcům tohoto Nora vyhovoval právě onen poklidný duch předchozí nahrávky, který je jinak známý i ze soundtrackové tvorby Molværa, a mnohým jistě scházel ten energický Molvær, kterého dobře známe z jeho koncertní prezentace. Celý komplet tak pravděpodobně více vyhovoval milovníkům alternativy, downtempa a ambientu než ,,jazzovému“ křídlu fanoušků tohoto hudebníka. Ovšem právě pro tyto mírně nespokojené fanoušky mohla být malým povzbuzením zpráva, že před nahráváním aktuálního alba rozpustil Molvær sestavu své doprovodné kapely s kterou dlouhá léta spolupracoval a obklopil se novými spoluhráči. Těmi jsou kytarista Stian Westerhus, jenž se svého času mihnul i v sestavě populárních nu-jazzových ikon Jaga Jazzist a který před rokem vydal kritikou ceněné album Pitch Black Star Spangled, a bubeník Erland Dahlen. S nimi pak vytvořil aktuální kolekci Baboon Moon.

Baboon Moon je opravdu oproti předcházející desce lehce odlišná, ovšem stále je na ní patrný typický molværův rukopis a stejně jako přímý předchůdce disponuje obrovskou hudební kvalitou. S novou kapelou v zádech je tentokrát hudba tohoto skandinávského Milese Davise více postavená na kontrastu různých protikladných prvků a na Baboon Moon se tak střetává křehkost s tvrdostí, jemnost s hrubostí, krásná čistota se záměrnou špinavostí nebo racionalita se živočišnou výbušností. Posluchač může stále obdivovat melancholické a neskutečně imaginativní plochy molværovy trubky, ale zbylé dvě třetiny tria občas pořádně přitvrdí muziku a v jistých částech alba Baboon Moon zasahuje hudba tria až do teritoria progresivní rocku, jako tomu bylo například ve skladbě Cruel Attitude z předcházející desky Hamada. Tentokrát je však výsledek tohoto přístupu ještě o něco výraznější. Co se týče dalšího žánrového vymezení, tak pod vše zaštiťujícím pojmem fůze, lze vystopovat kromě zmíněného progresivního rocku i množství dalších žánrů a prvků, z nichž nelze opomenout hlavně elektroniku, na kterou Molvær rozhodně nezanevřel a která v konečném zvuku tria plní významnou funkci. Sám trumpetista pak na oficiálních stránkách uvádí, že ačkoli má improvizace v hudebním vyjádření této trojice důležitou roli, tak samotná hudba již nemá s jazzem, jak je obecně tento pojem chápán, nic společného a nabízí jako označení hudebního výrazu tria pojem ,,free, black prog rock. V tom mu nelze než dát víceméně za pravdu.

Abych se vrátil zpátky k souvětí z prvního odstavce, tak ono zkoušení psychické připravenosti posluchače se děje jednak dílem zmíněného přitvrzení některých pasáží a pak také dílem začlenění dalších přidaných prvků, jako například zmíněné elektroniky, samplů nebo zvukových efektů. Na první poslech totiž mohou některé skladby díky těmto faktorům působit znepokojivě a až s přibývajícími poslechy je možno lépe docenit výsledný kontrast křehké melancholické trubky s těmito prvky.

Molvær společně se svými novými spoluhráči natočil nádhernou desku, která částečně odkazuje na předchozí opus Hamada a částečně směřuje k novým hudebním břehům. Jestli je Baboon Moon lepší než předchozí nahrávka si pak v tuto chvíli netroufám soudit, jelikož pro toto srovnání jsou moje dojmy z aktuální nahrávky ještě příliš čerstvé a proto mé procentuální hodnocení berte spíše orientačně. S jistotou ovšem mohu tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších nahrávek letošního roku.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Sony Music

Seznam skladeb:
Mercury Heart
A Small Realm
Recoil
Bloodline
Sleep With Echoes
Blue Fandango
Prince Of Calm
Coded
Baboon Moon

90%

-jt-