Komorní koncert WWW

Chodovská tvrz

V útulné dvoraně Chodovské tvrze se minulou středu uskutečnil komorní koncert kapely WWW doprovázející zdejší výstavu s názvem Holky, v rámci níž je možné prohlédnout si obrazy dlouholetého textaře skupiny Lubomíra Typlta.

Pro ty, kdo WWW neznají, několik slov na úvod. Kapela odstartovala svoji kariéru začátkem devadesátých let. Charakteristický je pro ni zejména poeticky laděný přednes s odkazy na progresivní hip hop, od něhož je ale skupina příliš vzdálena na to, aby byl tento vliv jakkoliv zdůrazňován. Mluvíme tu v pravdě o poezii založené na rytmice slov, schopnosti abstrakce a asociací, jež jsou podkreslené elektronickou složkou. Prvky v ní obsažené jdou pak v duchu industriálních zvyků využívajících posbírané syrové samply.

Podle slov frontmana kapely Ondřeje Anděry, který si nechává říkat Sifon, šlo o poslední chystaný koncert před vydáním třetího řadového alba skupiny, na němž se již pilně pracuje. Zcela výjimečně se přitom koncert uskutečnil pod širým nebem. Na podiu vystoupil Sifon společně se srbskou zpěvačkou Milesou, která se starala o doplňující vokály. Nebyl to koncert, na který je dnešní fanoušek zvyklý. Klubová atmosféra se pod širým nebem nahradit nedá a Sifon se o to ani nepokoušel. Tichá introvertní část jeho projevu šla v uvolněné atmosféře stranou, a ačkoliv koncert trval téměř hodinu a půl, kapela dávala pokorně najevo, že to hlavní, kvůli čemu se zde všichni shromáždili, je právě výstava schovaná za zdmi tvrze. Stále tu byl ale sugestivní přednes s typickými epileptickými záškuby těla v Sifonově podání a charakteristicky zabarvený hlas Milesy.

Tvorba WWW se vyznačuje vedle propracovaných textů také snahou rozhýbat elektroniku na živo a okořenit studiové aranže novotami. I tentokrát proto Sifon během koncertu zajamoval, hrál si s rytmikou přednesu, bubnoval na elektronickou platformu simulující bicí, staral se o dýdžejům příslušející práci s hloubkou zvuku a za běhu vytvářel hudební smyčky. Posluchač se přitom nestačil divit, kolik toho frontman kapely na podiu bez znatelnějších chyb stihne.

Zajímavý pohled do budoucnosti poskytlo pět nových písní, z nichž se většina s velkou pravděpodobností objeví i na chystaném albu. Skladby Stín, Orel, Procházka, Ne a Letní dávají tušit, že kapela pozvolna opouští mlhavou temnotu a pokouší se o přímočařejší a stravitelnější tvorbu. Naštěstí však ne za cenu ztráty tváře a hloubky.

Jaromír Mára