Předchozí článek
Monotónní výstava a plátna Václava Radimského
Publikováno 18 Led 2012
V letošním roce uplynulo šedesát pět let od smrti pozapomenutého českého impresionisty Václava Radimského. Při této příležitosti připravila Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Městské knihovny jeho monografickou výstavu.
„Nejfrancouzštější z českých malířů“ i tak je někdy nazýván Václav Radimský, který patřil k první generaci českých impresionistů. Studoval na soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels ve Vídni a krátce nato i v Mnichově. V roce 1888 se pak vydal do Francie, kde se záhy usadil v Barbizonu a později v Giverny u Vernonu, kde se mimo jiné setkal s Claudem Monetem, jenž byl jeho velkým vzorem a učitelem. „Tak se zabral do jeho techniky, že až do konce života nemaloval jinak,“ potvrdila kurátorka výstavy Naděžda Blažíčková-Horová. Pro Radimského impresionistické malby byly typické jasné a výrazné barvy, rád používal sytou žlutou, tyrkysově zelenou, ostrou růžovou a fialové a modré odstíny. Radimský byl ve Francii úspěšný, již v roce 1894 zde získal cenu pro nejmladšího umělce za obraz Kapradiny (Etudes de Fougeres) a o šest let později pak obdržel prestižní ocenění na Světové výstavě v Paříži.
Krátce po vypuknutí 1. světové války však byl Radimský jako člen nepřátelské země vězněn a po válce se zklamaný vrátil domů do Čech, kde se pak natrvalo usadil na rodinném statku u Kolína. V té době se české malířství začalo ubírat jiným směrem, avšak Radimský své postupy nehodlal měnit a držel se stále impresionismu. Neustále se opakující tématika a forma jeho maleb se stávala terčem nesmlouvavé kritiky jeho odpůrců. Vystupovali proti němu i mladí malíři, např. Otakar Mrkvička, Miloš Jiránek, nebo Josef Čapek. Ztráta jeho kontaktu s Francií mu poněkud uškodila a Radimský se brzy stal se svým pojetím solitérem. Maloval převážně přírodu středního Polabí, a přestože mu kritika vytýkala jistou monotónnost, patřil za první republiky k jednomu z nejprodávanějších českých malířů. Nejdražší autorovo plátno bylo vydraženo před osmi lety v Londýně v přepočtu za více než milion korun. V minulosti mu nebyla věnována žádná větší výstava a česká uměleckohistorická literatura jej zmiňuje jen okrajově.
Václav Radimský byl velmi plodným malířem, počet jeho obrazů se dnes odhaduje na několik tisíc. Na výstavě v Galerii hlavního města Prahy si jich návštěvníci mohou prohlédnout okolo dvou set. Zvláštní pozornost je zde věnována osmimetrovému triptychu Pohled na Kolín. Přestože je Radimský zařazován mezi impresionisty, ve skutečnosti mají jeho obrazy s tímto směrem jen máloco společného. Autor se totiž nesnaží zachytit dojem, jaký na něho malovaná krajina má, ale jeho očividnou snahou je vytvořit líbivý obraz, který by se dobře prodával. I Radimského paleta a způsob jeho malby se od impresionistů výrazně liší. Ve své podstatě jde o naprosté nepochopení toho, co vlastně tento umělecký směr je a čeho se snaží dosáhnout. Většina obrazů navíc vznikla v době, kdy už světu vládnul kubismus a pomalu se na výsluní začala drát abstrakce. Radimského tak právem můžeme označit za eklektika a tvůrce kýčovitých pláten. Výstavu jeho prací si můžete ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Městské knihovny prohlédnout až do 5. února.
Hodnocení:
Po technické stránce je výstava obrazů Václava Radimského zvládnuta obstojně. Zda by však mělo jméno tohoto autora patřit mezi taková jména, jako byl Antonín Slavíček či Otakar Lebeda je velkou otázkou. Díla tohoto malíře totiž postrádají jakoukoli hloubku, jsou velmi monotónní a jejich originalita tkví pouze ve schopnosti lokální dokumentace a v množství, které jich vytvořil.
Výstava se uskuteční od 28. 10. 2011 do 5. 2. 2012
Kde:
Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna
Mariánské nám. 1, Praha 1
Otevřeno:
denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Vstupné:
Plné: 120,-Kč
Snížené: 60,-Kč
40%
Šárka Lebedová
Jsem rád, že má někdo v téhle republice rozum a nevynáší obrazy pana Radimského do nebe, jak se tomu někde děje. Opravdu totiž není o co stát.
Naprosto souhlasím. Většina kritiků v téhle zemi nemá vůbec žádný vkus a nerozumí umění. Je to k pláči, když se člověk po tařka sto letech od doby, kdy Radimský „tvořil“, dočteme, že ty jeho malůvky jsou úžasné.
Ale ony jsou úžasné. Jen se člověk musí dobře dívat.
Taky si myslím, že práce pana Václava Radimského jsou velmi zdařilé. Podívejte se jen s jak širokou paletou pracoval. Od sytě tmavých barev, až po svítivě žluté či zelené odstíny. Když se člověk dívá na ty obrazy, má pocit, jako kdyby ta krajina byla přímo před ním, jako kdyby ani nešlo o obraz.
Vzhledem k tomu, že jméno Radimského před touhle výstavou znal jen málokdo, je zřejmé o jak kvalitní práce jde. Už v době jejich vzniku se o nich tehdejší umělci vyjadřovali, dosti nelichotivě a věděli proč. Radimského práce totiž nikdy neměly divákovi co dát. Jde v podstatě o ryzí kýč. Obrazy, které se svojí líbivostí chtějí prodávat.
Mazalove typu Josefa Capka ho neuznavali. Tak jako ostatni mazalove neuznavali zase jindy Zdenka Buriana. Proc? Protoze to byli neumetelove. Obrazy Radimskeho jsou uzasne a nedocenene. Je hanba kritiky umeni, ze jim navstevnici galerii musi rict, ze jsou prekvapeni jeho zamlcovanim. Kroutim hlavou nad ‚posudky‘ prispevatelu.
Jeste bych dodal, ze van Gogh nebyl za sveho zivota umeleckou verejnosti vubec registrovan. Nepasoval do soudobeho trendu. Jeho obrazy kupovali obcas ze soucitu za babku hospodsti v okoli kde tvoril. Jinak byly neprodejne. Dnes se mohou aukce pretrhnout v castkach, ktere za jeho dila vyzaduji. Jak vidite, vse je relativni, vy odmitavi prospevalkove zde!! Ja dekuji za tu vystavu v Galerii HMP.
Je vidět, že pochopit moderní umění je velmi složité. Stále totiž mezi námi jsou tací, co do nebes vynášejí naprosto podprůměrné práce Václava Radimského a na druhé straně si dovolují o Josefu Čapkovi napsat, že to byl mazal. Nejdříve si projděte nějaké prestižní galerie, přečtěte si knížky o umění, a pak se teprve pouštějte do takové diskuze!
Je to naprostý packal. A tomu komu se to líbí bych doporučil, aby si zašel k očaři, nebo do nějaké kvalitní galerie, aby se tam podíval jak vypadá opravdový impresionismus. Myslím, že kdyby vedle těch jeho mazanic visel obraz od Moneta, nebo van Gogha, tak by si každý uvědomil ten propastný rozdíl…
Tato v posledních týdnech nejnavštěvovanější pražská výstava mě doslova šokovala – naprosté mazanice, nezvládnutá technika a perspektiva… zejména nad mraky na mnoha obrazech jsem opravdu musel dusit smích… jen mě těší, že tady se svým názorem nejsem sám, vždyť dvě návštěvnice vedle mě vzdychaly: „úžasné, nádherné“ a já si říkal, že snad nejsem na stejné výstavě, jako ony dámy …ale autor to byl opravdu plodný…
Obrazy se mi líbily, neuznávám kritiky typu: mazanice,packal.To píší chudáci závistiví, kteří nic neumí.
Obrazy navozují atmosféru pohody a klidu, který v dnešní době chybí.P.S. A každému se líbí něco jiného,a proto, že se mi něco nelíbí, nebudu to hanět…
Překvapuje mě volba výrazů,řekl bych až nenávistný nádech
kritik,přesto,že tento malíř byl ve své době oceněn lidmi,kteří ,si myslím,měli větší schopnosti i právo posuzovat.
Výše uvedené kritiky vypovídají hodně…..a je to smutné.
Toto muže napsat jenom debilní lidé a zavistivci. Naprosto krásný Radimsky= Francie, impresionisti to je všechno. A tet mě dejte pokoj ja jdu spát.“““““““