Tenhi

Saivo

Hudba evokující daleký sever a sychravé, případně mrazivé počasí. Hudba vyvolávající v posluchači pocity melancholie, smutku a především nepopsatelné krásy. Hudba, při jejímž poslechu ztratíte pojem o čase. TENHI!

Dlouhých pět let trvalo, než se z temných hvozdů země tisíce jezer (ve skutečnosti prý členové kapely bydlí ve velkých finských městech) opět ozvaly tóny nadpozemské hudby melancholiků Tenhi. Historie této kapely sahá až do roku 1996 a první dlouhohrající album Kauan vyšlo o 3 roky později, tedy v roce 1999. Na debutovém albu tehdy Tenhi, jejichž jméno znamená v překladu šaman a poměrně výstižně tak dokumentuje hudbu této kapely, poprvé představili svou kouzelnou hudbu. Jestliže se na tomto albu ještě najdou nějaké mouchy, pak druhé řadové album souboru Väre (2002) je jich zcela prosté a je skutečně obdivuhodné, že toto výtečné a ve všech ohledech vyspělé album vzniklo v době, kdy bylo členům kapely pouze okolo 20-ti let.

Následující nahrávka Maaäet (2006) pokračovala ve směru naznačeném předchozím albem a i na adresu tohoto alba nelze než pět chválu, jelikož také Maaäet představovalo to nejlepší, co bylo v daných letech ke slyšení a to nejenom v kontextu folkového a neofolkového žánru. Čtvrté řadové album Airut:aamujen, které navazuje na mcd Airut:kiwi z roku 2000 a tvoří tak druhou část tzv. Airut ságy, je stejně jako zmiňované minialbum mírně odlišné od ostatních desek skupiny a kapela původně zvažovala, že tuto nahrávku ani nevydá pod značkou Tenhi.

Na sklonku loňského roku pak konečně vyšlo další album těchto moderních překladatelů tradiční finské a sámské hudby, Saivo. Už první pohled na obal nové desky dává na srozuměnou, že i tentokrát si kapela dala velice záležet na grafické stránce nového alba, kterou je nutno stejně jako v případě desek předchozích zahrnout superlativy. Kromě dotvoření a posílení celkového dojmu z desky jako uměleckého díla má obal i zcela konkrétní význam, jelikož odkazuje na jméno celého alba. Saivo je prý totiž sámský výraz pro říši mrtvých, v níž nebožtíci po boku svých předků žijí svůj běžný život, a jejíž prostor je úzce spjat s hladinou jezera. Texty na novém albu jsou pak stejně jako u předchozích desek v mateřském jazyce, což je pro hudbu kapely vycházející z národních hudebních tradic téměř povinnost a jejich vokální přednes, ať už formou uklidňující recitace nebo monumentálních sborů, výtečně zapadá do celkového obrazu hudby těchto zadumaných Finů.

Z hudebního hlediska bylo jistě nové album očekáváno i kvůli tomu, že je Saivo prvním albem po odchodu zakládajícího člena kapely Ilkka Salminena, který byl v minulosti výraznou postavou tohoto souboru a společně s Tykko Saarikkou a Ilmari Issakainenem tvořil výborně fungující celek. Hned po prvních tónech nového alba je ovšem jasné, že typický zvuk Tenhi zůstal i přes tento odchod zachován a album pokračuje v linii nastoupené minimálně od alba Väre. Dokonce i dramaturgie, tedy alespoň co se týče prvních minut nahrávky, zůstala zachována jako u předešlých desek a po mystickém vstupu do světa hudby Tenhi i na Saivo trůní na druhém místě seznamu skladeb jedna z nejenergičtějších kompozic na albu (vzpomeňte na Jaljen z Väre a Kuoppa z Maaäet). Tuto ani ostatní podobnosti s předchozí tvorbou však kapele nelze ani v nejmenším vyčítat, jelikož je projev těchto Finů jedinečný a na každé desce naprosto neodolatelný.

Samozřejmě i na nové desce jsou patrné rozdíly, které ji odlišují od předešlých počinů. Jak zmiňuje Tykko Saarikko, největší změnou má být to, že tentokrát album přímo nesouvisí s krajinou a okolní přírodou jako obvykle, ale písně na albu Saivo odrážejí ozvěny z vnitřního světa, který je podobný okolní přírodě, ale má vlastní zákony. Tato odlišnost inspiračních pramenů a celkového konceptu alba se pak promítá i do hudby těchto kouzelníků, která je oproti předchozím deskám (vyjma Airut:aamujen) trochu více introvertnější a působí lehce minimalističtějším dojmem. Celé desce opět vévodí akustická kytara a klavír, ale své místo v celkovém zvuku opět mají i housle, kontrabas, flétna či perkuse. Pomocí těchto nástrojů kapela tvoří křehkou a esoterickou hudbu, která dokáže při soustředěném poslechu zcela smazat představu o toku času a uvrhnout posluchače do téměř hypnotického stavu. V souvislosti s dopadem hudby Tenhi na posluchače je také třeba zmínit, že emoce, které jsou alfou a omegou hudby těchto Finů, jsou naprosto uvěřitelné. Smutek totiž není v hudbě těchto šamanů povrchní jako u mnohých popových a soft rockových interpretů, okouzlení přírodou je skutečnější než u trendových pagan a folk metalových skupin a fascinace smrtí vkusnější než u leckterých doom a black metalových spolků.

Album Saivo je další výtečnou nahrávkou těchto Finů a jedno z nejlepších alb loňského roku. Jde o album, kterému kapela věnovala spoustu soustředění a času a to samé žádá i po svých posluchačích. Pokud jsou tyto podmínky splněny a posluchač se naladí na stejnou notu jako kapela, dokáže ho album na hodinu přenést na imaginární výlet nádhernou severskou krajinou a navodit mu téměř extatický stav. Zkrátka, pokud byste hledali hudební ekvivalent slova krása, tak po poslechu nového alba Tenhi by vaše hledání mělo zákonitě skončit.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Prophecy records

Seznam skladeb:
Saivon Kimallus
Pojan Kiiski
Uloin
Pienet Purot
Sateen Soutu
Haaksi
Surunuotta
Savoie
Vuoksi
Paluu Joelle
Sees
Siniset Runot

95%

-jt-