Korn

The Path of Totality

Zatímco předchozí album skupiny Korn si od nás vysloužilo sice vlažný, přesto však zasloužený potlesk, nejnovější deska The Path of Totality svou přeřvanou hlasitostí nic podobného nedovoluje.

Je těžké napsat nenávistný článek na nepovedené album kdysi poměrně milované skupiny. Recenzent si to chtě nechtě bere osobně a dokáže být mimořádně zhrzený. Ani předcházející deska Remember Who You Are (2010) a s ní proklamovaný návrat ke kořenům se americké metalové skupině příliš nepovedl. Pokus přesvědčit, že vědí, kam patří a že se za to nestydí, byl o to méně uvěřitelný až moc okatým vykrádáním sebe sama. Nové album je ale jiné! Kapela totiž na něm nevykrádá jen sama sebe, pozvala si kamarády a vykrádá na ní i jiné interprety.

Pokoušet se o restart tvorby, nebo nedej bože o „nekonformní, artové album, které není dubstep ale Korn,“ jak se o něm vyjádřil frontamana kapely Jonathan Davis, to si žádá pár podstatných věcí. Předně musí mít deska onu zmiňovanou uměleckou hodnotu, musí být něčím nová, a samozřejmě by za žádných okolností neměla být dubstepová. Korni ale z nepochopitelných důvodů udělali přesný opak.

Suplovat svou neschopnost vytvořit něco nového přizváním si jiných umělců, to není v hudebním světě nic nového a nutně to ani nemusí skončit úplně nejhůře. V případě The Path of Totality však vlastně o žádnou uměleckou kolaboraci nejde. Jedná se totiž o desku, která je z víc jak poloviny oddřená jinými interprety. Všechno, co album nabízí, je svět elektronické hudby. Lepší dubstep navíc dnes uslyšíte i v reklamě na cereálie, a to není jen prvoplánově humorný obrat, ale fakt. Jde pořád dokola o tu samou paletu zvuků, milionkrát využité postupy. Díky bohu alespoň za světlé chvilky, jako je pár sekund ve Feed me – Bleeding out nebo ďábelské neartikulované blábolení v Tension.

Dubstepová složka není ani zajímavá ani originální. Jen tak pro zajímavost si pusťte na albu začátek písně My Wall a porovnejte ho s The Runaway od UNKLE, mluví to za vše. Vokál kuňká a ještě víc vyzní, jak moc Jonathan Davis neumí zpívat, pokud zrovna nescreamuje. Banální texty, banální elektrosložka, banální rytmus, banální kytara. Jen ty bicí mají pár světlejších chvilek a zajímavě je využita, pro dubstep typicky, někdy také dynamika písní. Je pravda, že jako pozadí na párty bude album fungovat dobře. Dubstep je svižná záležitost, a pokud nejde o soustředěný poslech, člověk s pivem v krvi nevnímá stereotypní plochost a obrovskou vyprázdněnost díla. Za předpokladu, že někdo neslyšel nikdy nic od Kornů a dubstep nezná, je snad možné i nějaké nadšení. Takové předpoklady ale opravdu patří do pohádky. Špatný krok kapely, špatný poslech pro posluchače.

Není čemu tleskat, není proč se radovat. Korni vypustili do světa špatně vykalkulovaný pokus z nespočetněkrát vyvařené kosti. Odhalují svá dlouho trvající trápení a to na poli umírající odnože dubstepu.

Rok vydání:
2011

Žánr:
nu metal / dubstep

Vydavatelství:
Roadrunner Records

Seznam skladeb:
Chaos Lives In Everything (Featuring Skrillex)
Kill Mercy Within (Featuring Noisia)
My Wall (Featuring Excision)
Narcissistic Cannibal (Featuring Skrillex and Kill The Noise)
Illuminati (Featuring Excision and Downlink)
Burn The Obedient (Featuring Noisia)
Sanctuary (Featuring Downlink)
Let’s Go (Featuring Noisia)
Get Up! (Featuring Skrillex)
Way Too Far (Featuring 12th Planet)
Bleeding Out (Featuring Feed Me)
Fuels The Comedy (Featuring Kill The Noise)
Tension (Featuring Excision, Datsik and Downlink)

41%

Jaromír Mára