Esoteric

Paragon of dissonance

Pokud výrazně trpíte thanatofobií, je nejvyšší čas přestat číst tyto řádky a dát vale poslechu poslední nahrávky britských zasmušilců Esoteric, jedné z nejlepších funeral doom metalových kapel.

Mnohým nezasvěceným posluchačům mohou kapely hrající tento subžánr, který jako první začali v polovině let devadesátých drhnout finské skupiny Skepticism a Thergothon, splývat, ale při bližším průzkumu lze bezpečně rozeznávat různé odlišnosti. Dalo by se říct, že je to s nimi jako s rakvemi, které si jsou také navzájem podobné, ale provedením se od sebe odlišují. Ty nejcharakterističtější znaky tohoto undergroundového hudebního stylu, tedy převládající pomalé tempo, dlouhou stopáž skladeb a velmi chorobné vyznění, všechny skupiny ctí, ale drobné odchylky a hlavně práce s atmosférou je dělá jedinečnými. U finských Skepticism si tak díky hojnému využití zvuku varhan připadáte jako na monumentální zádušní mši, při poslechu Němců Ahab zažijete námořnický funus a s každou další sekundou klesáte hlouběji a hlouběji do temnot oceánu, zatímco hudba Finů Tyranny zní jako soundtrack k dekompozičnímu procesu a posluchač intenzivně vnímá každou vteřinu rozkladu. Britští Esoteric do svých skladeb vždy implementovali další prvky a opar psychedelie, čímž svou tvorbu ozvláštnili a pokud bych měl jejich předlouhé skladby také nějak přiblížit, tak mi evokují postupné upadání do kataleptického stavu, který se občas prosvětlí či přejde do halucinace, a následné kruté probuzení v rakvi (díky bohu za pitvu a nepovedené vivisekce, které spolehlivě zabrání pohřbení zaživa).

Novinka Paragon Of Dissonance, která vyšla na sklonku loňského roku, je v pořadí již šestou nahrávkou těchto morbidních melancholiků, kteří svůj debut Epistemological Despondancy vydali před dlouhými 18-ti lety. Už na této dnes již legendární nahrávce se kapele okolo hlavního mozku Grega Chandlera podařilo vytvořit si svůj jedinečný výraz a od té doby ho vybrušují k dokonalosti. Charakteristickou je pro tvorbu kapely především pečlivost s jakou přistupují ke každému detailu a budují pohlcující atmosféru, která dokáže vyvolat ponejvíce pocit odevzdání se a beznaděje. Díky tomuto důrazu na každý detail je poslech nezřídka čtvrt hodinových skladeb a obecně celých alb stále přitažlivý a posluchač ponořený do hudby vytvářené těmito melancholiky se zkrátka nemůže nudit. Hrubý vokál Grega Chandlera pak do celkového obrazu hudby přispívá nemalou měrou a jeho projev onu zmiňovanou beznaděj výrazně prohlubuje. Aktuální nahrávka, která stejně jako předchůdce The Maniacal Vale zabírá plochu dvou disků, zní opět jako klasický materiál této britské kapely, ale tentokrát je patrný příklon k větší melodičnosti a nový materiál tak zní přístupněji a pestřeji než předchozí díla. Je však nutno dodat, že ač proniknutí do Paragon Of Dissonance netrvá tak dlouho jako u ostatních klenotů diskografie Esoteric, tak stejně jako v případě těchto nahrávek i novinka nabízí dlouhodobě trvanlivou hudbu a o nějakém podbízení vůbec nemůže být řeč.

Rozvaha s jakou pánové z Esoteric přistupují ke komponování svých skladeb, se projevuje i ve frekvenci vydávání nových desek, díky čemuž je jejich poslech vždy tak přitažlivý a hudba kapely se nestačí omrzet. V kontextu diskografie je nová sbírka imaginativních skladeb jednou z těch nejlepších a v rámci celého žánru i nadále Esoteric patří mezi trojici nejzajímavějších hudebních těles, kde jim společnost dělají výše uvedení funebráci Skepticism a hnilobní Tyranny.

Paragon Of Dissonance je výborná nahrávka, na níž si Esoteric zachovávají své nejcharakterističtějších znaky a zároveň svou hudbu lehce zpřístupňují. Po doznění posledních tónů pak nastává zneklidňující ticho, které vede k onomu zdrcujícímu procitnutí v hrobě. Pak si můžete kopat a křičet jak chcete, stejně vás už nikdo neuslyší.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Season Of Mist

Seznam skladeb:

CD 1
Abandonment
Loss of Will
Cipher
Non Being

CD 2
Aberration
Disconsolate
A Torrent of Ills

85%

-jt-