Předchozí článek
Portico Quartet
Publikováno 16 Dub 2012
Portico Quartet
V lehce obměněné sestavě vydali londýnští Portico Quartet nové album. Zaškatulkovat ho pouze do post jazzu by nebylo fér. Saxofon, klávesy, kontrabas, barvité perkuse a samply jdou totiž daleko za hranice tohoto žánru.
I klasické žánry potřebují vývoj a obrodu. Snaha zakonzervovat nějaké kulturní odvětví či jeho část končívala zpravidla neslavně. Latina jako jazyk starověkých Římanů prakticky zemřela, tradiční hudba mnohých kultur získala groteskní podobu, která s původní, nyní zakonzervovanou tradicí neměla nic společného. Klasická hudba s respektem k tradici míří vpřed, a proto stále žije; tradiční etnické nástroje získávají nová uplatnění, a proto nejsou zapomenuty; a hudební tělesa a tělíska jako jsou londýnští Portico Quartet dávají takovýmto proměnám v čase konkrétní kontury.
Abychom ale ukotvili téma, pojďme si Portico Quartet představit. Tito čtyři mladíci z Londýna dělají instrumentální hudbu, i když s novým albem to už není tak úplně pravda. Jeden z nich, hrající na hang, byl od posledního alba nahrazen jiným, hrajícím na hang a klávesy. Nutno říci, že nejen tím způsobený posun v tvorbě kvarteta rozhodně nenabral sestupné tendence. Pro ty, co hang neznají, dodejme, že jde o švýcarský ručně tepaný perkusní nástroj prvně představený v roce 2001. Vypadá trošku jako štít nebo pánev wok. Hraje se na něj rukou nebo paličkami a zní jako xylofon s měkčím zvukem a rezonančními vlastnostmi menšího zvonu. Další nástroje jsou už standardní: kontrabas, bicí sestava, saxofon a nějaký ten midi kontroler na samply.
Hudba Portico Quartet má nejblíže k v úvodu zmiňovanému jazzu. Hlavně v případě, kdy dostává dominantní postavení saxofon a bicí. Tuto hudební plochu ale neustále napadají minimalisticky repetitivní samply, které často přebírají kontrolu nad strukturou kompozice úplně a jazz je rázem pryč. Co si ale v minimalistické meditaci nad pozvolna se měnícím loopem počít s vyrušováním tu kontrabasu, tu navrátivšího se saxofonu nebo zapojením dalších klasických nástrojů? Příjemnou repetitivnost, které je na nové desce hodně, v pravý čas rozbijí bicí a když se ozve zvuk hangu, nastupuje podivně etnocentricky formovaný pocit přítomnosti world music.
Dle slov samotných členů kapely bylo jejich cílem dosáhnout toho, aby byl saxofon co nejméně tvůrcem hlavní melodické linky. A v tom byli rozhodně úspěšní. Melodická linka je tu velice relativní. Jde spíše o pocitovou štafetu široké palety nástrojů. Kontinuita ale ani trochu nepůsobí slepovaně. Novinkou také je, že se už nebrání možnosti předat melodické otěže hlasivkám. Písni Steepless propůjčila svůj křehký hlas Švédská zpěvačka z východního Londýna, Cornelia. Tato spolupráce se povedla na výbornou a do budoucna bude určitě příjemné, když si Portico Quartet s vokály znovu potykají.
Každá píseň dává možnost vyniknout nějakému z bázových nástrojů. Jedna patří base, druhá jede pod taktovkou samplů. Na jednu se dá tančit, na druhou meditovat. Nikdy ale nejsou vzájemně natolik v kontrastu, aby deska působila roztříštěně. Je to myslím poměrně demokratická a výsledkem barvitá cesta, jak se vyhnout tomu, aby ze čtyř kamarádů v kvartetu brzy byli čtyři sólisti bez kvarteta.
Hodnocení:
Mladí umělci tvořící Portico Quartet na své nové desce potvrzují nejen své kvality, ale také krásu fůze žánrů, tvůrčích přístupů a vlastně i etap hudební historie a přítomnosti. Pokud nějakým způsobem upoutat pozornost mladých lidí směrem k sofistikovanější a náročnější hudbě, tak prostřednictví podobných kapel a těles.
Rok vydání:
2012
Vydavatelství:
101 DISTRIBUTION
Seznam skladeb:
Window Seat
Ruins
Spinner
Rubidium
Export To Hot Climates
Laker Boo
Steepless
4096 Colours
City Of Glass
Trace
85%
Jaromír Mára
Příjemná zvukomalebná hudba