F. S. Fitzgerald

Žabci a filozofové

Uhrančivý svět bohatství, lenošivé zahálky, nekonečných jazzových večírků, na nichž americká zlatá mládež prošoupala nejedny boty, to vše Fitzgerald miloval a rád o tom psal. Důkazem je i nově vycházející sbírka.

Nevázaný způsob života přitom neznal Fitzgerald jen z doslechu. Sám takový život totiž vedl. Už ve svých šestnácti letech byl kvůli zanedbávání studia vyloučen ze školy. Později byl přijat na Princetonskou univerzitu, kterou však také nedokončil. Pokud ale něco obrátilo jeho život zcela naruby, pak to bylo setkání se Zeldou Sayrovou, kterou si následně vzal. Jejich manželský život totiž bez nadsázky připomínal jeden velký nekonečný večírek plný žárlivosti, vášnivé lásky a výčitek. Pro oba dva skončil tragicky. Fitzgerald se pomalu ale jistě upil a v pouhých čtyřiačtyřiceti zemřel na selhání srdce. O pár let později ho následovala i jeho žena, která od roku 1930 sváděla urputný boj se schizofrenií a jejíž život nakonec ukončil požár nemocnice, ve které zrovna pobývala.

Rozmařilý životní styl nutil Fitzgeralda hledat zdroje obživy, kde se dalo. Vedle psaní románů se proto věnoval i hollywoodským scénářům a v té době velmi dobře honorované práci na povídkách. „Povídka Velbloudí zadek vznikla za jedním jediným účelem, a sice abych si mohl koupit platinové náramkové hodinky s diamanty, které stály šest set dolarů,“ přiznal otevřeně dokonce sám Fitzgerald. Soubor s názvem Žabci a filozofové se skládá z osmi kratších textů. Námětově se přitom podobají slavnějším Fitzgeraldových dílům. Jejich ústřední postavou je totiž takřka vždy žena, femme fatale, která převrátí spořádaný život nebohého hlavního hrdiny vzhůru nohama.

Výjimku potvrzující pravidlo tvoří poslední dvě publikované povídky. První z nich nazvaná Dalyrimple na scestí vypráví o mladíkovi, který se vrátí z války a hledá si své ztracené místo ve společnosti. Najde si zaměstnání, v němž se mu však vůbec nelíbí. Navíc je mizerně placený a tak se rozhodne dát na dráhu lupiče. Po několika úspěšných akcích je však – světe div se – jako vzorný zaměstnanec a válečný hrdina nominován do senátu. Druhá humorně laděná povídka pojednává o jistém Samuelovi Meredithovi, jenž zmoudří a uvědomí si chyby ve svém chování, až když dostane od někoho pěstí do zubů. Po čtyřech takových knockoutech se z něho vyklube celkem fajn chlap.

Pokud bychom chtěli povídkám přeci jen něco vytknout, pak snad pouze to, že se povětšinou točí kolem problémů americké vyšší střední třídy, jež mohou být řadě lidí dosti vzdálené. Jako kdyby byly přeci jen až příliš úhledně složené a vyžehlené. Jisté skvrny od bahna by jim možná slušely více. Na Fitzgeraldovu obranu je však třeba poznamenat, že na rozdíl od jiných spisovatelů vždy psal o tom, co sám velmi dobře znal, což mu lze jen těžko vyčítat. A nějaká ta drobná skvrna od kávy se i na jeho čisťoulinkém prádle přeci jen najde. V právě vycházející sbírce je to depresivněji pojatá povídka Broušená mísa, která se stává svědkem a zčásti i příčinou několika rodinných pohrom a katastrof.

Není pochyb o tom, že Francis Scott Fitzgerald patřil mezi nejschopnější americké spisovatele všech dob. Svůj talent dokázal zúročit nejen ve svých slavných románech jako Velký Gatsby, či Něžná je noc, ale také v povídkách, které oprávněně patří mezi ty nejvybroušenější drobné diamantíky, které kdy vznikly

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2011

Překlad:
Zdeněk Beran a spol.

89%

Pavel Besta