Předchozí článek
Ivan Klíma
Publikováno 14 Kvě 2012
O lásce, tichu i zradě
Po nedávno vydané sbírce fejetonů Ivana Klímy přichází na trh jeho nová, tentokrát povídková kniha. Nese název O lásce, tichu i zradě.
Tento v současnosti nejpřekládanější český žijící spisovatel je autorem řady oblíbených románů, fejetonů a esejů, navíc je také nadaným dramatikem. Jeho nejsilnější zbraní jsou však povídky. Jak sám říká, tuto literární formu si v průběhu let velmi oblíbil. Povídky v knize O lásce, tichu i zradě nejsou příliš rozsáhlé, jeden z oddílů se dokonce jmenuje Velmi krátké povídky, přesto je v nich ale řečeno vše, co řečeno má být. O čem pojednávají, není příliš těžké uhodnout. Je v nich láska, je v nich ticho a nechybí ani zrada. Čtenář v nich ale najde ještě mnohem víc – strach, bláznovství, pohnutou historii, zbabělost i naději. Na první pohled se jedná o texty, které vyprávějí o zdánlivě banálních lidských problémech. Ve skutečnosti jsou však mnohem hlubší, než jak se může zdát.
Sbírka je rozdělena do čtyř částí. První je věnovaná lásce, další zradě, třetí pak tichu a poslední krátkým povídkám. Zprvu se může zdát dělení naprosto jasné. Není tomu ale tak. Jednotlivá témata se totiž ve sbírce prolínají a táhnou se napříč celým dílem jako pověstná červená nit. Ačkoliv první část nese nadpis O láskách, jsou v ní rovněž obsažené texty o zradě a tichu. Všechno spolu totiž souvisí. Prvních sedm příběhů má být hlavně o lásce. Čtenář si možná při jejich čtení bude říkat, že přesně tohle zná. Některé povídky jsou ale snad až příliš nepravděpodobné a nereálné. Dalo by se říct – naivní. Na druhou stranu, každý zamilovaný někdy smýšlí naivně a to asi k lásce patří. Objevuje se zde láska platonická i fyzická. Milují se lidé staří i mladí, oškliví i půvabní. Milují se z nostalgie i ze zoufalství. S blížícím se koncem první části získávají texty stále syrovější a naléhavější tón. Autor zřejmě připravuje čtenáře na to, co přijde na dalších stránkách.
První povídka druhé části nese název Nástup do transportu a dává jasně najevo, že v této části bude láska hlavně bolet. Ticho bude znamenat smrt a zrada… ta bude všudypřítomná a neodpustitelná. Následuje dalších sedm povídek, z nichž tři vyprávějí o tragických osudech obětí koncentračních táborů za 2. světové války. S nimi měl autor osobní zkušenosti. Jak už tomu u tohoto tématu bývá, jsou zřejmě tím vůbec nejsilnějším z celé knihy. Obzvlášť pak Velmi krátká povídka o balonku, která nezabere víc jak dvě stránky, a přesto vypovídá víc, než celá kniha. Stejně jako v tomto textu, i v mnoha dalších jsou hlavními postavami děti, které tragické události popisují s dětskou prostotou. Starý osvědčený recept na to, jak ještě více podtrhnout už tak děsivou skutečnost; stále však funguje.
V posledních dvou oddílech se potom mísí snad úplně všechno. Strhávají se hranice mezi láskou a šílenstvím, realitou a pouhými představami. Ve Velmi krátkých povídkách je navíc možné sledovat, jak se Klíma bravurně vyjadřuje na pouhých několika řádcích. Zdá se, že každé slovo je pečlivě voleno tak, aby řeklo co možná nejvíce a tím pádem ušetřilo čtenáře přehnaného množství prázdných slov.
Hodnocení:
Některé povídky v nově vycházejícím souboru jsou výraznější a lehčeji zapamatovatelné, jiné jsou zde naopak od toho, aby nám i při dalším čtení kniha dala něco nového, nebo připomněla to, na co jsme už tak trošku pozapomněli. Navzdory příjemné letní fotografii na přebalu knihy však toto dílo není oddechovým čtením do zájezdového autobusu.
Vydavatelství:
Academia
Rok:
2012
84%
Klára Šebestová
Příjemné počteníčko