Grimes

Visions

Fascinace technikou donedávna tlačila do světa hudby strojově precizní chlad. Pozvolna je ale možné sledovat tendence opačné; tedy návrat k nedokonalosti. Příkladem jsou i nejnovější skladby kanadské zpěvačky říkající si Grimes.

Když ve světě filmu zprofanoval James Cameron třetí rozměr, všichni chtěli být najednou 3D. Skok to nebyl zásadní a snad proto se tato technologie začala usazovat poměrně rychle. Technika v hudbě se ale vyvíjela pomalu. Pár dní zpět měl výročí Robert Moog, vynálezce legendárního syntetizátoru, a dovolil nám tím vzpomenout, jak dlouhou cestu od dob Mooga či Stockhausena technika ve světě hudby urazila. S rostoucími možnostmi si uzurpovala více prostoru. Naštěstí mnozí nezapomněli, co je na hudbě nemálo podstatné: nedokonalost, chyby, nepředvídatelnost. Grimes (vlastní jménem Claire Boucher) v tomto směru není zásadní průkopnice a skrze poslech její novinky Visions neprobíhá žádná osvěta. Na druhou stranu vede člověka k úvahám, jako jsou tyto, a to se počítá.

Člověk má sklony hodnotit kvalitu s odkazem k tradici, klasice… Zkrátka ohlížet se za koncepty buď výhradně do minulosti, anebo alespoň v současnosti s minulostí vědomě kolaborovat. Nenapadne nás v této souvislosti myslet na pop. Pop je současný a současnost je prodejná, prvoplánová, instantní a kdo ví, co ještě. Claire Boucher může být chápána jako protiargument k takovým úvahám. Pop v jejím podání voní alternativou, je svěží, hravý a prostý jakéhokoliv chladu, ač je zvuková paleta prakticky výhradně elektronická. Pomocí křehkého hlásku, syntetizátorů a vrstvících se rytmických nástrojů nerušivě rozbijí strojové metrum skladeb.

Můžeme ji vnímat jako potravu prapodivné generace, žijící v kyberprostoru stejně přirozeně, jako v tom reálném. Nic to ale nemění na faktu, že díky přirozenosti, s jakou využívá prostředky doby, si může dovolit být svá. Syntetizátory a banální údery beatu na každou celou dobu nabízí ozvěny disko, líbivé popěvky popu, ale vnímat lze i náznak opery. Mantinely popově vstřebatelný kompozic jsou nejasné právě tak, jak je pro dnešní žánry typické: vytrácejí se a rozvolňují s ohledem k tomu, jak se multižánrová kolaborace stala standardem.

Grimes je zasněná ve světě počítačů. Vždyť většina desky vznikala v jednom pokoji jejího bytu právě u pc. Texty neotevírá vesmír hlubokých myšlenek. Jen vypráví svůj příběh a předává ho dál. Někdy skotačivě, jindy teskně, vždy ale jitří emoce a imaginaci. Oproti předchozím deskám povyrostla. Album totiž není sterilní; je osobité, živočišné a niterné. Dokáže být zároveň snadno vstřebatelné i mnohovrstevnaté. Přestože Claire využívá postupy, které má většina lidí spojené s vyprázdněnou povrchností, budoucnost nemusí být teskná, nemusí být odtažitá, anonymní, neosobní, plochá a instantní. Grimes se otočila k lidem, kteří mají strach a s dětským úšklebkem naznačila, že nebude zase tak zle.

Nové album kanadské zpěvačky, která si nechává říkat Grimes, toho nabízí překvapivě mnoho. Asi bychom jen marně hledali popové skladby, které dokážou tak stimulovat a nutit přemýšlet, jako právě ty její.

Rok vydání:
2012

Žánr:
Dream pop / experimental

Vydavatelství:
4ad Records

Seznam skladeb:
Infinite Love Without Fulfilment
Genesis
Oblivion
Eight
Circumambient
Vowels = space and time
Visiting Statue
Be A Body
Colour of Moonlight (Antiochus) [feat. Doldrums]
Symphonia IX (My Wait Is U)
Nightmusic (feat. Majical Clouds)
Skin
Know The Way

79%

Jaromír Mára