P. G. Wodehouse

Dívka v modrém

Řetězec nečekaných náhod, spousta vtipu a šťastný konec pro všechny. To je zaručený recept, kterým se dlouhá léta řídil mistr humoru P. G. Wodehouse. Stejně to udělal i u jeho románu Dívka v modrém.

Američan Homer Pyle, povoláním právník, srdcem však básník, má potíže se sestrou. Rázná a správná Barney zkusila, zda se jí podaří ošálit ochranku a pronést zboží ven z obchodního domu. Nepodařilo. Teď ji má okolí za kleptomanku a bratr ji odváží z velkoměsta plného lákavých výloh na venkov do Anglie. Umělec Jerry je zasnouben s krásnou Verou, která však touží jen po jeho dědictví. Jednoho dne ale Jerry potkává půvabnou Jane.  Od té doby už myslí jen na ni a taky na to, jak se Very zbavit. Jerryho chudého strýce Crispina zase trápí dluhy a jejich příčina – staré rodinné sídlo na venkově, které vyžaduje mnoho oprav a ty zase mnoho peněz. Mladší Crispinův bratr Bill, také právník, pro změnu o peníze nouzi nemá. Také proto si mohl dovolit koupit do své sbírky miniatur vzácnou Dívku v modrém od Gainsborougha. Co se ale stane, když obraz náhle zmizí?

V několika úvodních kapitolách se Wodehouse soustředí především na vykreslení jednotlivých postav. Každá je jiná a každá tak trochu zastupuje typické charakterové vlastnosti, se kterými se ve společnosti setkáváme dnes a denně – chamtivost a vypočítavost, slabošství a neduživost, optimismus a zdravý duch, pragmatiky i snílky s hlavami v oblacích. Někdo miluje peníze, jiný krásné dívky, další zase poezii, nebo své vlastní starosti. Wodehouse ale mezi řádky říká, že každý jsme nějaký a všichni bez rozdílu si zasloužíme trošku toho štěstí.

Již od úvodních kapitol autor niť příběhu dostatečně zamotá, aby ji zase mohl posléze před čtenářovými zraky pomaličku a napínavě rozplétat. Všechno je, jak už to tak bývá, jedno velké nedorozumění. Nikde se ale niť nepřetrhne. Příběh je skvěle a do detailů promyšlen, vše do sebe zapadá a graduje až k rozuzlení celé záhady. To ale mohlo nastat až v úplném závěru knihy. Zmizení Dívky v modrém, původce všeho, je vyřešeno. Pak však ještě následuje další rozplétání zamotaných vztahů mezi postavami a závěr proto vyšumí do ztracena. Místo dlouhého konce by zkrátka mohla být výraznější a intenzivnější tečka. Skvělá nálada a celkový dobrý dojem, který kniha vyvolává, však hravě přebije tento drobný nedostatek.

Pocit, že se čtenář ocitl v době, která už dávno pominula (snad začátek dvacátého století?), umocňuje i jazyk, jakým je kniha psána. I přesto, že překladem již logicky své kouzlo částečně ztrácí, překladateli Ivanu Vávrovi se podařilo jeho velkou část zachovat.

P. G. Wodehouse byl jedním z nejoblíbenějších anglických humoristů a Dívka v modrém, která poprvé vyšla roku 1970, je jen jedno malé dílko z více než devadesáti knih, jež za svůj život napsal. Kromě toho se podílel i na tvorbě filmových scénářů, divadelních her a muzikálů. Hlavně kvůli obviňování z kolaborace s nacisty se rozhodl rodnou Británii opustit. Jeho dílo ale zůstává symbolem staré Anglie a on sám se k ní ve svých příbězích rád vracel.

Ačkoliv kniha vyšla v edici Čtení ke krbu, na pláž nebo do zájezdového autobusu se bude hodit taky. Zkrátka kamkoliv, kde má člověk chuť se smát a bavit. Oddechové čtení, které nepostrádá nápad a kde jsou i ty největší životní katastrofy k smíchu.

Vydavatelství:
Vyšehrad

Rok:
2012

82%

Klára Šebestová