The Mount Fuji

Egor

Neexistují temnější a pochmurnější místa než velká industriální města. Nevěříte? Jistě Vás o tom přesvědčí jeden z nejlepších holandských souborů poslední dekády.

Jméno The Mount Fuji Doomjazz Corporation (TMFDC) není na našich stránkách úplnou neznámou, jelikož se zde název tohoto holandského souboru objevil například v souvislosti s prozatím poslední deskou personálně spřízněných volnomyšlenkářů The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble (TKDE), nebo u příležitosti recenze poslední desky žánrově příbuzných Francouzů The Dale Cooper Quartet & The Dictaphones. Samotní TMFDC se na těchto stránkách měli objevit již v rámci recenze na jejich předcházející počin Anthropomorphic, ale vzhledem k nepřízni osudu (čti- vrozené lenosti) na tento pozoruhodný projekt dochází až nyní, kdy TMFDC vyšla deska Egor.

TMFDC je projekt, který tvoří členové zmíněného souboru The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble a jeho zrod se datuje do roku 2000. Debutové album tohoto projektu, který se ve svých počátcích soustředil na tvorbu hudebního doprovodu ke kultovním filmovým dílům německého expresionismu, spatřilo světlo světa v roce 2007. V roce 2009 následně vyšlo výborné a samotným souborem doposud nepřekonané dílo Succubus, které bylo po okraj naplněno temnou a nesmírně působivou atmosférickou hudbou, která byla vytvářena primárně jako hudební podkres stejnojmenného bizarního snímku režiséra Jesuse Franca, ale bez nejmenších problémů fungovalo a stále funguje i samostatně. Třetí deskou Anthropomorphic z předešlého roku se souboru podařilo kvalitativně navázat na předešlé desky a v roce letošním vyšla aktuální deska Egor, kterou TMFDC pořídili v Moskvě během mini turné po Rusku.

Oproti TKDE, kteří na loňské nahrávce From The Stairwell částečně zpřístupnili svou hudbu širší posluchačské obci, je projekt TMFDC stále velmi obtížně přístupný a proniknout do aktuální nahrávky je znovu dosti náročné na čas a vynaloženou energii. Rozdíly mezi těmito provázanými projekty pak lze nalézt především v přístupu k tvorbě samotné a v souvislosti s tímto přístupem je možné pozorovat jeden paradoxní jev. Kompozice The Mount Fuji Doomjazz Corporation jsou totiž na rozdíl od skladeb TKDE tvořeny ve velké míře pomocí improvizace, tedy typicky jazzovým způsobem, ale samotný jazz tak jak je obecně chápán, je v daleko větší míře přítomen v hudbě druhých jmenovaných. Pokud zmiňujeme jazzový žánr, tak je nutné dodat, že ten je u obou projektů přítomen především ve formě následných derivátů (subžánrů) a tvoří pouze jeden z prvků utvářejících konečný celek, v němž má v případě TMFDC velký podíl například ambient, drone nebo noise. Velký prostor dostává na prozatím posledním albu Egor především ambient s pomocí něhož jsou TMFDC stejně jako na předchozích nahrávkách opět schopni tvořit opravdu děsivou atmosféru.

Hlavním jmenovatelem celé desky je stejně jako v případě předchůdců všudypřítomná temnota, která společně se stále se stupňujícím napětím vytváří jakýsi neklid, díky němuž je poměrně náročné a vyčerpávající proklestit si cestu touto pochmurnou a mnohdy nepřístupnou hudební houštinou. Na rozdíl od našeho (nejenom) hudebního génia Járy Cimrmana, který založil své kompozice na prvku očekávání a prvku zklamání, jsou skladby z této desky postavené především na prvku očekávání, jelikož se během jejich průběhu neustále stupňuje tlak a posluchač je ve stavu konstantního očekávání katarze. K té skutečně během dlouhých kompozic dochází, ale její očekávání je tak trochu zkouškou trpělivosti posluchače.

Bez nejmenšího náznaku jakéhokoliv elitářství nebo povýšenosti musím v rámci této recenze uvést, že hudba TMFDC zkrátka není pro každého. Každý posluchač si totiž musí sám najít cestu k této desce a bohužel ne všem se to povede. Spíše než podrobnou analýzu jednotlivých kompozic nebo jejich částí je lepší se do nich pouze ponořit a vnímat stísněnou a temnou atmosféru, která posluchače během poslechu všech desek tohoto projektu obklopuje. Vyjma fanoušků TKDE, The Dale Cooper & The Dictaphones či Němců Bohren & Der Club of Gore, kteří již o existenci tohoto alba jistě vědí, se touto přes hodinu trvající nahrávkou mohou cítit osloveni především milovníci ambientu a hudebního minimalismu.

Přestože se TMFDC nepodařilo překonat album Succubus, tak i aktuální deska Egor nabízí porci velice kvalitní hudby, která za určitých podmínek dokáže posluchače přenést mimo čas a prostor.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Denovali recordsSeznam skladeb:
Elevator of the Machine
Knock By the Stairs
Cosmonaut (Rasputina)
Glass Is Destroyed

81%

-jt-