Předchozí článek
John Steinbeck
Publikováno 20 Čvc 2012
Sladký čtvrtek
Vyvrhelové, zlodějíčci, flákači a laciné prostitutky; to jsou hlavní hrdinové nově vycházejícího Steinbeckova románu. Lidé, které by jistě pan Hrabal označil za roztomilé pábitele. Všichni totiž mají velké srdce a hlavně umí žít.
Občas se zdá, jako by se současní spisovatelé předháněli v tom, kdo z nich svým čtenářů nabídne rádoby větší a hlubší téma. Jejich knihy se proto zaměřují na nejrůznější mezinárodní konflikty od války na Balkáně, až po boje v Afghánistánu. Jiní zase zpracovávají společensky ožehavá témata jako je homosexualita, rasismus, obchod s bílým masem, nebo dětská pornografie. Příběhy obyčejných lidí jako by se z nich úplně vytratily. Každý chce být světový. Ve většině případů to vede k tomu, že takové knihy sklouzávají k obecným klišé a nemají ve skutečnosti čtenáři co nabídnout. Ještě že tady máme světové klasiky, třeba Johna Steinbecka a jeho Sladký čtvrtek.
Život na okraji společnosti, s kapsami prázdnými a děravými, znal John Steinbeck velmi dobře. Studia práv na Stanfordské univerzitě nakonec nedokončil, namísto toho odjel do New Yorku, kde se chtěl věnovat novinařině. Zaměstnání však nesehnal a tak se záhy vrátil zase zpět do rodné Kalifornie, kde se nějaký čas živil jako průvodce, či správce na sádkách. Při svých toulkách zdejší krajinou se později seznámil se svérázným biologem Edwardem Rickettsem, který se stal ústřední postavou několika jeho knih. Jednou z nich je i román Na Plechárně, pojmenovaný podle ulice, ve které měl Ricketts svoji laboratoř. O devět let později v roce 1954 se na pultech amerických knihkupectví objevilo jeho volné pokračování s názvem Sladký čtvrtek.
Jeho děj se opět odehrává v slunném Monterey, kde se život vleče pomalu a loudavě jako kola pošumavské lokálky. Znovu se zde setkáváme se starými známými; s doktorem, který pitvá mořské potvory a občas si povídá se svými chřestýši, s Mackem, vůdcem zdejších flákačů, který si rád přihne ze „Starých tenisek“, tedy whisky známé jako Old Tennessee a nově s obchodníkem Josefamariou, který odkoupí od Li Čonga krám se smíšeným zbožím. Hlavně sem ale autobus přiveze sympatickou prostitutku Suzy, okolo níž se točí děj celé knížky. Staromládenecký doktor se do ní totiž záhy zamiluje. A jeho přátelé v čele s Mackem se rozhodnou, že mu pomůžou získat její srdce.
Děj ubíhá velmi rychle. Oproti románu Na Plechárně se totiž Steinbeck již takřka nezabývá popisem města a jeho okolí, ale přechází od jedné příhody ke druhé. Dialogy jsou psané jednoduchým hovorovým jazykem plným jadrných výrazů a zkomolenin. Z každé věty je cítit Steinbeckova láska k prostředí a k lidem, které ve své knize popisuje. V lecčem tak Sladký čtvrtek připomene nedlouhé knížky od Bohumila Hrabala. Oba dva v nich totiž na dně lidských duší nacházejí drobné lesklé perličky. I když by mohli, nikdy se svým hrdinům nevysmívají, jen s lehkou dávkou ironie popisují jejich malé velké lapálie.
Hodnocení:
Přestože se John Steinbeck zapsal do dějin literatury především svými sociálně kritickými romány jako Hrozny hněvu, nebo Na východ od ráje, uměl ze svého psacího stroje vydolovat také příběhy veskrze vtipné a humorné. A právě takový je i Sladký čtvrtek.
Vydavatelství:
Dokořán
Rok:
2012
Překlad:
Jaroslava Poberová
87%
Pavel BestA
Hezká knížka, která se příjemně čte.
Už jsem od Steinbecka četl lepší. I když je pravda, že u téhle se člověk alespoň zasměje, což se jinak u jeho románů zas až tak často nestává.
Skutečně vtipné, což se dá dnes říct jen o málokteré knize. Osobně jsem četla obě na sebe navazující knížky a musím říci, že Sladký čtvrtek se mi líbil, podobně asi jako zdejšímu recenzentovi, o něco více.