Gojira

L’Enfant Sauvage

S divokým dítkem francouzského mnohatunového kolosu Gojira se vyplatí mít trpělivost, jelikož ona divokost je pouze jedním z rysů utvářející charakter tohoto neposedného potomka a jeho osobnost je nutno podrobit hlubší analýze.

Se jménem francouzských ekologů Gojira se v nedávné době setkali jistě i posluchači, kteří metalové hudbě nevěnují příliš pozornosti, jelikož se tato čtveřice v květnu letošního roku představila českému publiku, když společně s velmi populárním americkým souborem Machine Head předskakovali zřejmě nejznámější metalové kapele dneška, kalifornské čtveřici Metallica, která k nám zavítala v rámci svého turné k výročí dvaceti let od vydání legendárního Černého alba. Nebylo to poprvé, co v naší republice zahráli tito francouzští leadeři moderního metalu a jméno Gojira se v poslední době i u nás čím dál častěji skloňuje a to nejen díky jejich koncertní aktivitě. Přestože výše uvedené slovní spojení moderní metal se až přehnaně často používá a takto titulované nahrávky mnohokrát znějí jako více než deset let staré výtvory skutečně revolučních skupin, tak tvorba těchto Francouzů má opravdu hodně daleko ke všem těm tuctovým groove metalovým kapelám s melodickým zpěvem nebo pochybných nu-metalovým paskvilům, které jsou nejčastěji označované jako moderní. Gojira totiž minimálně od dob přelomového díla From Mars To Sirius dokáže pojit několik metalových subžánrů do svébytného a skutečně moderního celku, v němž se střetává a zároveň výtečně koexistuje agrese se zasněností.

Čtyři roky po desce The Way Of All Flesh, která zdařile navázala na svého předchůdce a opět významně rozšířila řady příznivců tohoto souboru, vychází nová deska L’Enfant Sauvage (Divoké dítě) a dá se říct, že nyní se Gojira poprvé ocitá v situaci, kdy obhajuje pozice vydobyté oběma předchůdci. Pokud se totiž nahrávka From Mars To Sirius nesla ve znamení proražení (výrazného!) tohoto do té doby nepříliš známého souboru a deska The Way Of All Flesh ve znamení potvrzení jeho kvalit a správnosti nastoupené cesty, pak s vydáním L’Enfant Sauvage je spojeno velké očekávání celého metalového světa. Dokáže i nyní Gojira napsat a realizovat nahrávku, která co do kvality naváže na své předchůdce? Dokáže kapela zároveň stále držet prst na tepu doby?

Aktuální nahrávka opět pokračuje v již dříve naznačené cestě a dosavadní příznivci kapelu bez problémů identifikují po prvních taktech, ale zároveň nelze soubor obvinit ani z přešlapování na místě, jelikož L’Enfant Sauvage nabízí opět několik mírných odlišností. Na novince se například asi nejvíce zvýraznili kontrasty mezi rockovou zpěvností a metalovou agresí a téměř všechny skladby na albu mají hitový potenciál. Právě práce s kontrasty je jednou z největších zbraní těchto Francouzů, když na jedné straně stojí precizní rytmika a drtivá zvuková stěna, která dokáže zaplnit i tu sebemenší skulinku, a na straně druhé chytlavé nápěvy společně s množstvím náladotvorných epických pasáží. Pokud se dříve k přiblížení tvorby souboru a právě těchto kontrastů používalo připodobnění k hudbě hned několika rozličných veličin světového metalu, tak v současnosti už si zřejmě definitivně vystačíme s označením aktuální tvorby kapely jako ,,typická Gojira“ a to i navzdory tomu, že jednotlivé střípky v hudbě této kapely nejsou samy o sobě nikterak převratné a originální. Ovšem právě celková mozaika sestavená z těchto střípků svébytná a jedinečná je a proto dnes můžeme bez obav použít výše uvedené označení. Další velkou výhodou této čtveřice oproti konkurenci je pak stejně jako na předcházejících deskách hlas zpěváka a kytaristy Joe Duplantiera, který dokáže stejně přesvědčivě hromově burácet jako trpitelsky lkát/zpívat.

V souvislosti s již několikrát uvedeným slovem kontrast je nutno zmínit i to, že vzhledem k charakteru alba a dojmům z něj jej lze doporučit i posluchačům, kteří s tímto žánrem ještě nemají příliš zkušeností. V podobě nahrávky L’Enfant Sauvage se jim totiž dostane na první poslech chytlavé hudby plné melodií, která však rozhodně není prvoplánová a teprve s větším množstvím poslechů odkrývá své skryté krásy.

Francouzská Gojira nahrála desku, jejíž charakter šlo poměrně úspěšně odhadnout, ale povedlo se jí to takovým způsobem, že se po jejím poslechu na jazyk derou pouze slova chvály. Všechny složky tohoto díla (hudba, zvuk, texty, grafické zpracování) totiž odráží smysl kapely pro perfekcionismus. Hledáte-li agresivní a zároveň epickou hudbu, neváhejte a poslechněte si novou desku této čtveřice!

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Roadrunner

Seznam skladeb:
Explosia
L’Enfant Sauvage
The Axe
Liquid Fire
The Wild Healer
Planned Obsolescence
Mouth of Kala
The Gift of Guilt
Pain is a Master
Born in Winter
The Fall

85%

-jt-