Ephel Duath

On Death and Cosmos

Soubor Ephel Duath pod vedením italského vizionáře Davide Tisa během svého působení prošel opravdu pozoruhodným vývojem, který lze dokumentovat mimo jiné i tím, že současní Ephel Duath již nemají s magickým světem J.R.R. Tolkiena, z něhož si vypůjčili své jméno, vůbec nic společného.

V dobách kdy Tiso společně se svým tehdejším jediným spoluhráčem Giuliano Mogicatim zakládal zmíněný soubor, jehož jméno odkazuje na pohoří na západní hranici říše Mordor, byla hudební tvář Ephel Duath zasvěcena black metalovému žánru, který byl a stále je společně s power/speed metalovou větví nejvíce prosycen fanoušky tohoto anglického spisovatele (v black metalovém resortu na něj svým jménem nebo textovou náplní odkazují také například Norové Burzum, Gorgoroth či Morgul, Rakušané Summoning, nebo Italové Nazgul). První nahrávkou dua Tiso/Mogicato byla demonahrávka Opera, která se nesla ve znamení melodického black metalu, který tou dobou sice hrávaly tisíce dalších kapel, ale již tehdy se Ephel Duath dokázali díky svým kvalitám úspěšně vyčlenit ze stáda epigonů a nevýrazných souborů. Následné debutové album Phormula pak znamenalo první opravdu výrazný otisk této kapely na hudební scéně, který byl později umocněn vydáním alba Rephormula (=Phormula+remixy+Opera). V období těchto nahrávek produkovali Ephel Duath výborný post-black metal, který byl charakteristický svým důrazem na techniku, množstvím hudebních vrstev a odkazy na klasiku, jazz či techno. Osobně dodnes považuji album Rephormula za jednu z nejlepších black metalových desek předcházející dekády a to i díky faktu, že navzdory komplikované struktuře jednotlivých skladeb je po rozkrytí jejích jednotlivých vrstev opravdu chytlavá.

Po vydání alba Rephormula se však dosavadní ústřední dvojice na základě neshod o budoucím směřování skupiny rozešla a Davide Tiso začal s hledáním nové sestavy, jejíž součástí se nakonec kromě samotného principála stali i jazzový bubeník Davide Piovesan, funkový baskytarista Fabio Feccio, rockový zpěvák Davide Tolomei a hardcoreový řvoun Lucio Lorusso Georgie. Zmíněná různorodá sestava následně vytvořila pestré, ale konzistentní avantgardně metalové album The Painter´s Palette, které lze charakterizovat jako úchvatné propojení metalu, mathcoru, free-jazzu, rocku a psychedelie. Po vydání tohoto vybroušeného diamantu metalové avantgardy sice odešel melodický pěvec Tolomei, ovšem jinak zůstala sestava beze změn a Ephel Duath o dva roky později nahráli další nahrávku Pain Necessary To Know, kterou lze co do kvalit také přirovnat k uvedenému nejtvrdšímu nerostu, byť tentokrát v surovém stavu. Na této nahrávce totiž kapela ještě více přitlačila na pilu co do syrovosti a tvrdosti a také ještě více zkomplikovala strukturu skladeb. Po albu remixů Pain Remixes The Known pak skupina, v níž ze sestavy zodpovědné za The Painter´s Palette zůstali jen Tiso a Lucio Lorusso, nahrála dosud poslední studiovou nahrávku Through My Dog’s Eyes, která znamenala další stupínek ve vývoji Ephel Duath, jelikož se nesla v duchu odklonu od komplikovaných kompozic směrem k lehčeji uchopitelným písňovým strukturám. Na druhou stranu však šlo také o mírný ústup z vydobytých pozic, protože oproti silné trojici předchůdců tato deska co do kvality lehce zaostávala.

Když se poprvé objevili zprávy, že Tiso, jehož jméno bylo možné zaregistrovat i ve spojitosti s projekty Manuscripts Don’t Burn a Parched, resuscituje Ephel Duath společně s bubeníkem Marco Minnemannem (který již bubnoval na albu Through My Dog’s Eyes), baskytarovou legendou Stevem DiGiorgiem a zpěvačkou Karyn Crisis, tedy sestavou vzešlou z hudebníků pohybujících se víceméně v metalovém podzemí, bylo opět možné pouze odhadovat, kudy dále povedou kroky tohoto souboru a jestli se právě metal opět více prosadí v jeho skladbách. K posílení předtuchy zvýraznění metalové složky jistě přispěla i zpráva, že produkce aktuálního EP On Death and Cosmos se ujala persona death metalového žánru a leader jedné z nejdůležitějších kapel v tomto hudebním stylu Erik Rutan.

On Death and Cosmos nakonec skutečně trochu více míří do metalových vod, ovšem ze všech předešlých nahrávek Ephel Duath nejvíce připomíná právě svého předchůdce. Přestože i tentokrát lze obdivovat kytarovou hru Davide Tisa, tak na aktuálním EP stejně jako na albu Through My Dog’s Eyes pomocí svého nástoje tvoří Tiso spíše přehledné skladby než komplexní kompozice s pokřivenou strukturou jako na starších počinech kapely. Právě Tisova kytara je hlavním elementem desky a rytmická sekce ve většině případů příliš nevyčnívá, což je však ohromná škoda, jelikož oba zúčastnění hudebníci dokázali v minulosti jak mistrnými jsou hráči. Poslední do party, zpěvačka Karyn, která je mimochodem také manželkou hlavního mozku tohoto souboru, má silný hlas a pokud se takto projevuje vedle studia či koncertu i doma, tak je mi Davideho upřímně líto. S každým dalším poslechem je i přes v záhlaví zmíněný neustálý vývoj stále jasné, jakáže to kapela zní z reproduktorů. Bohužel i to je jedním z negativ, protože skladby na On Death and Cosmos zní jako Ephel Duath a občas je možné slyšet pasáže a postupy odkazující na předešlé počiny kapely, což vede v prvé řadě k dojmu, že posluchač slyší již jednou slyšenou a dříve kvalitněji podanou hudbu, v čemž mu nejde než dát zapravdu.

Navzdory uvedeným negativům je EP On Death and Cosmos bezesporu nadprůměrnou nahrávkou, jenž stále představuje Ephel Duath jako zajímavý soubor, ovšem v porovnání s výtečnou trojicí alb Rephormula, The Painter´s Palette a Pain Necessary To Know je aktuální nahrávka výrazně slabší a nenaplňuje zcela očekávání vložená do této skupiny okolo Davide Tisa. Případným zájemcům jej lze jistě doporučit, ovšem posluchači, kteří do styku s touto kapelou ještě nepřišli, nechť raději zvolí některou z výše uvedených nahrávek. Jsem opravdu zvědavý, jak bude vypadat dlouhohrající deska…

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Agonia Records

Seznam skladeb:
Black Prism
Raqia
Stardust Rain

61%

-jt-