Serj Tankian

Harakiri

Tvůrčí krize je věc, kterou si jednou za čas prožije úplně každý, kdo dělá cokoliv na kreativitě závislého. Nejsem si úplně jistý, na čí straně je chyba tentokrát.

Buď za to mohu já nebo Serj Tankian, jiná možnost tu není. Nevím totiž, jak jeho novou desku popsat, aniž by text byl plný vaty nebo znovu omílaných myšlenek z textů, které jsem Serjově tvorbě věnoval již dříve. Není moc za co se chytit. Stručně řečeno, dojmově je deska i po několikátém poslechu smutně nijaká.

Opět se tak dostáváme k Tankianově aktivismu, který plive po všech „zlých silách“ od světového establishmentu přes variace na NWO až po bílé límečky. Tentokrát je ale vnímat obsah textů, jak jsem se bál v recenzi na předchozí album, s konečnou platností opravdu nuda. Zdá se, že vše, co arménsko-americký zpěvák potřeboval sdělit, už sdělil. Opět se nevyhneme ani porovnání s tvorbou jeho mateřské skupiny System of a Down a opět z tohoto porovnání deska nevychází jako vítěz. Ani zdaleka nenabízí tak surovou a naléhavou energii, zajímavou rytmiku nebo v jednoduchosti ukotvenou melodičnost.

Harakiri by bylo svou formou uvěřitelnější jako předěl mezi tvorbou SOAD a Tankianovou sólovou drahou. Hudebník zde totiž prakticky úplně opustil orchestr a vrátil se k metalově zkresleným kytarám bez opory „vysoké hudby.“ Není to volba lepší ani horší. Trocha chvály může mířit směrem k jeho vokálnímu projevu, který jsem posledně kritizoval. Hlas už nepoužívá tak jednotvárně, přeci jen zapracoval na dynamice a ubral mečení. Písně se drží tvrdších popově rockových aranží, s lehkými odbočkami k elektronice.

To je ale vše. Vracíme se tím k původnímu problému: tam, kde je deska nebezpečně průměrná, je její rozbor za trest. Materiál, který nestimuluje fantazii, ani nerozčílí, ale jen tak steče po povrchu, to je předem prohraná bitva. Serj se, kromě textů, nijak zásadně nevykrádá. Řemeslně desku také zvládl. Není to dílo příliš podbízivé, ani nutně ždímající stereotypy. Jde ale o tak těžkou rutinu, bez většího dílu invence a energie, že sice s hlavou vztyčenou, ale velice brzy nutně zapadne a zapomene se na ní. Harakiri není deskou špatnou, jen smutně průměrnou. Divil bych se, kdyby ze sebe Serj Tankian v budoucnu dostal něco víc, než background pro svou aktivistickou činnost.

Serj Tankian vydal své Harakiri. Jistě, mělo jít nejspíše o další z mnoha apelů na chování globalizované společnosti. Stejně dobře ho lze ale chápat jako harakiri jeho vlastní a to nejhorší možnou cestou: k nezajímavé průměrnosti. Přehnaná přímočarost opravdu někdy na škodu bývá.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Supraphon / Warner Music

Seznam skladeb:
Cornucopia
Figure It Out
Ching Chime
Butterfly
Harakiri
Occupied Tears
Deafening Silence
Forget Me Knot
Reality TV
Uneducated Democracy
Weave On

60%

Jaromír Mára