Om
Advaitic Songs
Přestože hudba po době šelakové, polyvinylchloridové a polykarbonátové dospěla do nového věku, v němž je fyzický nosič nahrazen proudem dat, i nadále lze najít umělce, kteří ke svým deskám přistupují jako ke komplexním uměleckým dílům. Jedněmi z nich jsou i američtí spiritualisté Om.
Někdejší rozpad uznávané oaklandské stoner metalové skupiny Sleep vyústil ve vznik dvou pozoruhodných souborů, tedy kapel High on Fire, kterou vede někdejším kytaristou Sleep Matt Pike, a Om, v níž kdysi své síly spojila rytmická sekce zmíněných Američanů. V tomto složení, tedy Al Cisneros (baskytara, zpěv) a Chris Hakius (bicí), nahráli Om celkem tři alba, přičemž poslední nahrávka této dvojice, album Pilgrimage z roku 2007, sklidilo nebývalý ohlas mezi undergroundovou komunitou. V následujícím roce pak za bicí soupravou vystřídal Hakiuse, který nefiguruje ani v současné sestavě znovuobnovených Sleep, bubeník instrumentálních experimentátorů Grails Emil Amos. V sestavě Cisneros-Amos natočili Om prozatím dvě dlouhohrající desky, konkrétně další kladně přijatý počin God is good a letošní novinku Advaitic Songs.
Pokud se texty Sleep částečně točily okolo spirituality a High on Fire se ve svých písních také nezabývají právě každodenní krušnou realitou, tak právě Om došli v tomto ohledu nejdále. Cisneros, jehož jméno jistě mnozí posluchači zaregistrovali také v souvislosti s all-star projektem Shrinebuilder, ve svých textech pomocí citací a odkazů na křesťanství, judaismus, islám, buddhismus či hinduismus pojednává především o odpoutávání se od smyslového vnímání a spiritualitě obecně. Ač se podle výše uvedeného výčtu jednotlivých náboženství může zdát, že texty Om nemají hlavu ani patu, tak je tomu právě naopak a vše do sebe překvapivě dobře zapadá. S povahou textů pak koresponduje také obal nahrávky a samozřejmě hudba samotná.
Om na desce Advaitic Songs pokračují v tvorbě delších meditativních skladeb, ovšem tentokrát k jejich tvorbě používají lehce pozměněných prostředků. Zatímco dříve v hudbě tohoto souboru dominovala mohutná stoner/doom metalová zvuková stěna, tak aktuální album se nese ve znamení patrného zjemnění a daleko více prostoru dostávají nástroje hostujících hudebníků. Díky tomu se na nové desce jednak daleko více prosazuje ethno, nebo hostující hráči na smyčcové nástroje častokrát vykouzlí chytlavé nosné motivy. Jinde naopak pomocí smyčců zintenzivňují atmosferické ambientní plochy a podobné pasáže mohou v myslích posluchačů občas vyvolat vzpomínku na alba nestorů post-metalu Neurosis z přelomu století, což rozhodně není náhoda. Při bližším ohledání nové relikvie Om totiž můžeme v seznamu hostujících hudebníků nalézt jméno violoncellistky Jackie Perez Gratz z experimentální skupiny Giant Squid (také Grayceon + obsáhlý seznam různých hostování), která svého času hostovala na albech zmíněných Američanů (pocházejících stejně jako Om z Oaklandu). Nezanedbatelný podíl na charakteru Advaitic Songs má i stálý spolupracovník ústřední dvojice Robert Lowe, který je jedním z nositelů zmíněné etnické složky hudebního projevu Om.
Aktuálnímu albu opět vévodí pomalá a střední tempa, během nichž se jednotlivé motivy po vzoru meditačních manter častokrát opakují a na nějaké překotné změny ve skladbách Om není místo. Tvůrčí mozek Al Cisneros opět káže svým kazatelským hlasem, přičemž se mu častokrát dostává odpovědi ve formě chorálů či jiných přidaných vokálů, a téměř celému albu dominují hluboké tóny jeho baskytary. V konečném výsledku tak před sebou máme trochu jinou desku těchto Američanů, která má jen minimum slabých míst a je tím nejlepším, co prozatím vyšlo pod etiketou Om.
Hodnocení:
Aktuální nahrávka Om dokumentuje posun kapely od zatěžkaných meditativních žalozpěvů směrem k barevným a vícevrstvým modlitbám, přičemž disponuje tím, co je pro podobné žáležitosti tím nejdůležitějším, tedy uhrančivostí. Je skutečně báječné přestat vnímat okolní svět a ponořit se do zvukové lázně jménem Advaitic Songs.
Rok vydání:
2012
Vydavatelství:
Drag City
Seznam skladeb:
Addis
State of Non-Return
Gethsemane
Sinai
Haqq al-Yaqin
91%
-jt-
Už delší dobu jsem neslyšel něco tak hudebně vyzrálého a příjemně atmosférického.
Pominuli texty, které mi nic neříkají, respektive je nepovažuji za tak duchaplné, jak někteří, tak musím ocenit hudební složku, která je jedním slovem dokonalá.