Předchozí článek
Neúprosné světlo
Publikováno 01 Říj 2012
14. 9. 2012 – 28. 10. 2012
Přestože Evropu již nějaký ten pátek svírá vleklá ekonomická krize, rozhodně má ještě velmi daleko do té, která zasáhla svět ve 30. letech. Přesvědčit se o tom můžete v Leica Gallery Prague.
Od poloviny září totiž ve zdejší výstavní síni, která se nachází v úplném centru Prahy ve Školské ulici, probíhá výstava fotografií dokumentujících, jak se krize způsobená krachem na newyorské burze v roce 1929 odrazila v našem prostředí. Snímky, které si zde návštěvníci mohou prohlédnout, přinášejí dosti nelichotivý obraz konce první republiky. Ukazují totiž chudobu se všemi jejími možnými tvářemi. Od momentek lidí bez práce, přes portréty vyhublých zbídačených dětí, až po polonahé dělníky bez jakýchkoli ochranných pomůcek.
Autory těchto znepokojivých snímků byli fotografové spojovaní s levicově orientovanou organizací Levá fronta, která po roce 1929 nahradila seskupení Devětsil. Jejich cílem bylo zachytit a zdokumentovat obtížný život tehdejší střední a nižší střední třídy. Dosáhnout toho jim umožnil zejména rychlý technický pokrok, díky němuž se na trh dostaly relativně jednoduché a snadno ovladatelné fotografické přístroje. Svojí nezpochybnitelnou roli zde sehrály i nově se formující obrazové týdeníky, které bylo potřeba něčím zaplnit.
Chudoba jakožto téma uměleckých prací však zdaleka nebyla něčím novým. V minulosti se jí věnovalo již mnoho a mnoho umělců. Pokud by Vincent van Gogh neopustil rodné Holandsko, zřejmě by po zbytek života maloval tíživé sociální obrazy podobné Jedlíkům brambor. Označit ji však za námět oblíbený a svým způsobem svůdný, jak se tomu stalo nedávno v Lidových novinách, je minimálně trochu cynické. V případě snímků vystavených v Leica Gallery Prague totiž nejde o fotografie inscenované, ale o takové, které zachycující reálné lidi v reálných situacích.
„Žijeme v době rostoucích třídních rozporů. Rozdělení světa na světadíly, národy a rasy ustupuje do pozadí a v popředí stojí rozdělení světa na třídu vykořisťující a vykořisťovanou…,“ nechal se v roce 1933 slyšet mluvčí Levé fronty Lubomír Linhart. Zdali však můžeme v případě vystavených snímků hovořit přímo o levicové propagandě je velmi obtížné říci. Na jedné straně se jejich autoři cíleně zaměřovali pouze na jediný aspekt tehdejší společnosti, na druhé se ho však pokoušeli zachytit bez jakýchkoli zásahů či úprav. Úplně jiná situace pak nastala po 2. světové válce, kdy snímky posloužili nově nastupujícímu režimu ke kritice 1. republiky. Nebyla však i ona částečně oprávněná?
Celkem expozice čítá přes 50 snímků od 11 různých dnes již málo známých, či úplně neznámých autorů. Tomu odpovídá i značně rozdílná umělecká kvalita jednotlivých fotografií. Najdeme zde jak práce zdařilé, tak i průměrné, či vyloženě špatné. Všechny nás však nutí relativizovat náš pohled na krizi současnou. S tou ze 30. let se naštěstí zatím nedá srovnávat. Jen málokdo z nás si dnes již dokáže představit, v jak nuzných podmínkách museli někteří lidé před osmdesáti lety žít. Ta naše krize, s obchody napěchovanými jídlem a zbožím, by jim zřejmě přišla těžko pochopitelná až směšná.
Hodnocení:
Zatímco noviny nadále plní zprávy o právě probíhající ekonomické krizi, Leica Gallery Prague se rozhodla zaměřit na tu ze 30. let minulého století. Exkurze je to víc než zajímavá, i když kvalita vystavených snímků je kolísavá a spíše u nich můžeme vyzdvihnout dokumentární hodnotu, než tu uměleckou.
Výstava potrvá od 14. 9. 2012 do 28. 10. 2012
Kde:
Leica Gallery
Školská 28, Praha 1
Otevřeno:
pondělí – pátek: od 11 do 21 hodin
sobota – neděle: od 14 do 21 hodin
Vstupné:
Plné: 70,- Kč
Zlevněné: 40,- Kč
80%
Pavel BestA
Výstava, která určitě stojí za navštívení
Mě osobně nijak zvlášť neoslovila. Jak píše pan recenzent, snímky mají především dokumentární hodnotu, což mi přijde trochu málo. Je ale pravda, že pár silnějších fotografií se přeci jen na výstavě také najde.
Myslím, že řada fotografií má silnou uměleckou hodnotu. Obzvláště na mě zapůsobil snímek malého spícího dítěte, po jehož nevinné tváři se procházejí mouchy.
Nevelká, ale kvalitní výstava, která má své „mouchy“, nejen ty na nevinné dětské tváři, ale i pokud jde o výběr autorů a fotografií. Přesto převažují ve skrze zdařilé věci, které není od věci si prohlédnout.