Katatonia

Dead End Kings

Švédští premianti melancholického rocku opět názorně předvádějí, jak se při zachování typického výrazu neustále vyvíjet. Byť ani tentokrát nejde o vývoj nikterak překotný, i tentokrát zní nová deska souboru mírně odlišně oproti svým předchůdkyním.

Příští rok tomu bude již 20 let, co Katatonia vydala svůj debut Dance of December Souls, který se nesl ve znamení klasického doom metalu, který právě v první polovině devadesátých let zaznamenával vrchol své popularity. Přestože tento první dlouhohrající nosič má své kouzlo a ortodoxní fanoušci doom metalu na něj budou přísahat jako na nejlepší desku těchto Švédů, tak hned následující opus Brave Murder Day je ještě o několik kvalitativních tříd výše a nepochybně se jedná o jeden z nejzářivějších klenotů diskografie skupiny. Hned následující album Discouraged Ones je jakýmsi předělem mezi počáteční metalovou érou a rockovým výrazem následných desek a co do kvality hudební složky zcela bez problémů navazuje na svého předchůdce, přičemž v souvislosti se stavbou kompozic na této desce lze použít ono otřepané- geniálně jednoduché, jednoduše geniální. Počínaje následnou deskou Tonight’s Decision nastoupila Katatonia cestu melancholického rocku a společně s dvojicí dalších řadových desek Last Fair Deal Gone Down a Viva Emptiness a zmiňovanými předchůdci tvoří důležitou část nejsilnějšího tvůrčího období tohoto souboru. Na dalších nahrávkách, tedy v roce 2006 vydané desce The Great Cold Distance a doposud posledním albu The Night Is the New Day, došlo k zvýraznění kontrastů mezi křehkou a hrubou složkou hudby těchto náladotvůrců, takže v klidnější pasážích zněla Katatonia téměř jako pop/rockové těleso a v těch vypjatých byla skutečně groovy. Zatímco předchozí počiny sklízely většinou pouze kladná hodnocení, tak právě v případě dvou posledních desek se názory rozcházejí, když část posluchačů kapelu obviňuje z ustrnutí ve vývoji a opakování stále stejných postupů, a ta druhá část nepolevuje v adoraci skupiny.

Aktuální album Dead End Kings pokračuje v linii nastoupené nedávnou tvorbou kapely, ovšem nelze přeslechnout částečný posun, respektive otevření se novým vlivům. Příkladem tohoto posunu je především výrazné posílení role kláves, o které se postaral hostující Frank Default, tedy hráč, který hostoval již na minulém albu Night Is the New Day. Na něm však nedostal zdaleka tolik prostoru jako nyní a právě díky jeho nástroji zní aktuální materiál místy celkem dost odlišně od předchozí tvorby. Jistě, stále lze hudbu těchto švédských melancholiků bezpečně identifikovat, ale rozdíl je zcela patrný. Default totiž do nových skladeb implantoval například klavírní pasáže, náladotvorné plochy a dokonce i orchestrální rejstříky. Z poslechu celé desky je pak patrné, že zřetelné pilování aranží táhnoucí se několika předešlými deskami na novince dostupuje svého vrcholu, přičemž i přes zmiňované využití orchestrace nejsou tyto aranže nevkusné nebo cukrkandlové.

Signifikantní znaky předešlé tvorby, tedy střídání klidných a vypjatých pasáží, vcelku přehledná písňová struktura nebo nezaměnitelný vokál Jonase Renkseho, zůstaly zachovány a všechny jsou prostředkem k vytvoření specifické melancholické atmosféry (nelze jinak než opět použít příměr ,,podzimní“). V práci s náladami jsou pánové opravdoví mistři a jejich hudba dokáže velice dobře konzervovat emoce, takže při zpětném poslechu těchto desek se může posluchač nostalgicky opájet náladami spojenými s dobou intenzivního poslechu konkrétních nahrávek. Přestože struktura jednotlivých skladeb je poměrně přehledná, není úplně snadné do nových skladeb proniknout a na albu není ani jeden hit na první poslech, jakými byly například I Break, Sweet Nurse, Evidence nebo geniální ,,odrhovačka“ Relention. K uchopení nové desky je tak třeba více poslechů, ale vynaložené úsilí se posluchači vyplatí.

Katatonia se v letošním roce prezentuje kvalitní deskou, na níž do svého typického odevzdaného krasosmutnění implantuje nové vlivy. Byť aktuální nahrávka nedisponuje tak silnou uhrančivostí a kvalitou jako vrcholné desky z etapy ohraničené alby Brave Murder Day a Viva Emptiness, skýtá tonutí v melancholické až depresivní náladě kolekce Dead End Kings výrazný posluchačský zážitek.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Peaceville

Seznam skladeb:
The Parting
The One You Are Looking for is Not Here
Hypnone
The Racing Heart
Buildings
Leech
Ambitions
Undo You
Lethean
First Prayer
Dead Letters

77%

-jt-