Isaac Bashevis Singer

Krátký pátek a jiné povídky

Povídkový soubor amerického spisovatele polsko-židovského původu je přesně tím, co čtenář znajícího Singerova díla plná židovských krátkých, plynulých a duší pohlazujících příběhů očekává.

Kniha Krátký pátek a jiné povídky byla v originále vydána už v roce 1963, až nyní však vychází také v českém překladu. Povídky staré zhruba půl století přesto v sobě nesou nadčasové poselství. Singerovy příběhy, které mají stejnou charakteristiku jako pohádky, se zaměřují na základní otázky nad životem a smrtí, nebem a peklem, dobrem a zlem. A to vše na pozadí židovského prostředí a za přítomnosti snahy vyrovnat se s genocidou spáchanou za druhé světové války na Židech.

Autor Isaac Bashevis Singer, který vyrůstal v ortodoxní židovské rodině, se nemůže ubránit otázkám, zdali Bůh opravdu existuje. „Mají epikurejci opravdu? Opravdu umírám, aniž by se mi dostalo zjevení? Zhasnu navěky?“ ptá se Singerova postava v povídce Papež Zjedlus, ve které se ďábel snaží přimět věřícího člověk k hříchu. Téma pokušení se objevuje i v jiných Singerových povídkách. A pokušitelem je vždy sám ďábel. Typy postav připomínají pravidla pohádek. V povídkách se to jen hemží nadpřirozenými, folklórními a archetypálními postavy, ve kterých je autorova síla. Čtenářům je představuje nejen skrz popisu jejich vzhledu, ale také na základě jejich chování. Obojí je mistrovsky zvládnuté a postavy tak na papíře ožívají.

Nejbarvitější postavou je osamělá žena Kunegunda ve stejnojmenné povídce. Autor v duchu lidové tvořivosti popisuje zjev staré báby podobné ježibabě. „Kunegunda, malá a obtloustlá, měla rypec a oči buldoka…“ Jejímu zevnějšku koresponduje i její pověst pomstychtivé, zlé a kouzla ovládající báby. Jednostranný pohled se autor nesnaží nijak vyvrátit, ale spíše pracuje na jeho prohloubení. „Kunegunda sama s oblibou týrala živé tvory,“ zní v povídce. Další postava, která je jasným propojením vzhledu a charakteru je hotelová recepční, mladá dívka zohyzděná hrbem a nehezkou tváří. Dialog mezi ní a hotelovým hostem jasně naznačuje, že její vzhled odpovídá jejímu vnitřku a v příběhu má představovat prototyp čarodějnice. Přitom otázku propojení vzhledu a duše autor řeší z několika různých úhlů. V povídce Malý a velký se ptá: „Koneckonců, co je na malém vzrůstu tak směšného? Co na tom, když někomu vyrostou delší nohy? Má snad proto větší cenu v Božích očích?“

Odkazy na Boha jsou povídkami prodchnuty, jako v protikladu lidského selhání. Povrchnost pramenící z úsudku na člověka přes jeho vzhled je v kontrastu se silným vztahem k Bohu. Opaků je v knize několik. Například ostře vyhrazuje rozdíly mezi pannou a náruživě prostopášnou nevěrnicí. A nejen těmito jasnými kontrasty se blíží pohádkovým motivům. Každá povídka začíná typickým úvodem pro lidová vyprávění. Čtenáře uvede na místo a dobu děje s přesným popsáním postav a rozdělení jejich rolí. Jsou to příběhy ohraničené jasnou vyprávěcí logikou, a tedy velmi čtivé.

Příběhy jsou atraktivní také tím, že se dotýkají židovské nátury, která je pro nás něčím inspirativní. Lidské osudy jsou totiž popsány lehce a bez náznaku hysterické dramatičnosti. Přesně tak, jak Židé žijí; s velkou pokorou a s vědomím malosti před pevným osudem, smířlivostí se smrtí, nemocemi a dalšími těžkostmi v každodenním životě.

Soubor šestnácti povídek s židovskou tématikou vychází v této podobě u nás poprvé. Ponoří čtenáře do světa mystických příběhů plné lásky, pokory a typických lidských vlastností, které sužují lidstvo od pradávna.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2012

Překlad:
Antonín Přidal a Lucie Simerová

75%

Alžběta Bublanová