Elia Barceló

Zlatníkovo tajemství

Lepší čas na bilancování, než za chladného rána, kdy se za okny snáší drobné sněhové vločky, snad není. Alespoň tak to cítí hlavní hrdina Zlatníkova tajemství, jenž nám na 92 stránkách převypráví jeden neobyčejný milostný příběh.

Španělská spisovatelka Elia Barceló, žijící a tvořící od roku 1981 v sousedním Rakousku, není v naší domovině zatím příliš známá. Tuzemští čtenáři si od této pětapadesátiletá prozaičky z Alicante, která má na kontě přes 10 románů a povídkových knih, z nichž některé byly přeloženy do francouzštiny, italštiny, či holandštiny, mohli zatím v mateřském jazyce přečíst jen jednu jedinou povídku, jež před dvěma lety vyšla ve sborníku s názvem 1989 – Příběhy zdí. Nyní tak mají možnost seznámit s její další, i když rozsahem ne o moc delší prací – krátkou, avšak nadmíru zdařilou novelou Zlatníkovo tajemství.

Pokud bychom chtěli dílo někam žánrově zařadit, pak nejpřiléhavější zřejmě bude buď magický realismus, který je dodnes ve španělsky mluvících zemích velmi populární, nebo science fiction. Děj příběhu se totiž proplétá skrz několik časových rovin. Začíná v zasněženém New Yorku, aby se záhy přesunul do španělské Villasanty let padesátých, sedmdesátých a devadesátých. Elia Barceló není na poli sci-fi žádným nováčkem. Společně s Argentinkou Angelicou Gorodischerovou a Kubánkou Dainaou Chavianovou je považována za jednu ze tří nejvýznamnějších současných španělsky píšících autorek tohoto žánru. V roce 2010 byl navíc podle jedné z jejích knih natočen německý vysoce ceněný snímek Transfer.

Hlavní linku nově vycházející novely obstarává vyprávění španělského zlatníka pobývajícího již několik let v New Yorku, který vzpomíná na svoji dávnou lásku, s níž se seznámil v ospalém městečku a zároveň svém rodišti Villasantě. Bylo mu právě něco málo přes devatenáct, když se zakoukal do postarší Celie, kterou před lety opustil její záhadný milenec a ona se proto nikdy nevdala. Stárnoucí zlatník však nezůstane jen u vyprávění a do Villasanty se sám znovu rozjede. Když však do městečka dorazí, zjišťuje, že nepřijel do Villasanty let devadesátých, ale let padesátých. Oním záhadným cizincem, do něhož se Celia zamiluje se tak stává on sám…

Častým prolínáním jednotlivých časových rovin se autorce v Zlatníkově tajemství daří vytvořit prazvláštní snovou atmosféra, jakési stále přítomné déjà vu, kdy čtenář tápe, v jakéže době se právě děj odehrává. Ostatně sám hlavní hrdina v tom má leckdy zmatek. Neví, co je snem a co skutečností, co přítomností a co minulostí. Jazykově není dílo nijak převratné. Dlužno podotknout, že jím ani být nechce. Důležitý je děj, který ubíhá rychle a bez větších zádrhelů míří k vypointovanému závěru. Zlatníkovo tajemství je solidním literárním počinem, který dává tušit, že by Elia Barceló mohla být kvalitní autorkou. Snad se v dohledné době dočkáme nějaké její delší knihy, která by to potvrdila, či vyvrátila.

Mistrně napsaná novela, balancující jako zdatný cirkusový provazochodec na hraně mezi magickým realismem a snovým sci-fi, nabízí neotřelou zápletku s ještě neotřelejším závěrem, po jehož přečtení vás zřejmě lehce zamrazí v zátylku.

Vydavatelství:
Paseka

Rok:
2012

Překlad:
Denisa Škodová

82%

Pavel BestA