To že roboti nikdy nespí, jsme se dozvěděli již z minulé Kochovy desky The Other Side. Navíc prý mají rádi kosmické vlny. Na novém albu německého hudebníka tak hrají hlavní roli šum a ruch.

Redukovat hudební zážitek jen na poslech výsledného produktu, je nepěkný fenomén hlavního proudu posledních několika desítek let. Všeho je moc, na širší kontexty není moc čas. Přitom poslouchat hudbu jen ušima je taková škoda!

Robot Koch je německý producent, DJ a hudební guru elektronické scény s poměrně specifickým přístupem k tvorbě. V rámci svého alter ega si totiž pohrává s nitkami romantiky za světélkujícími tlačítky a neživou hmotou. Je to taková tvrdohlavá cesta hledání života uprostřed moře mrtvé vody. Ono se zdá, že napasovat emoce do syntetických zvuků není problém. V případě takového uvažování ale pravděpodobně hodnotíme zas a znovu jen ten zvuk na placce. Ztráta kontaktu tvůrce s tím, co tvoří na svém Mac PC, se prohlubuje s nároky na řemeslné provedení, které komplikují proces tvorby o stále větší důraz na technokratickou zručnost.

Nemůžu se zbavit pocitu, že podobné myšlenky běhají i Kochovými obvody a v reakci na to vzdává snahu o rozplétání klubek pochopení a směřuje spíše k osvojení si krás orchestrované ač intuitivní nahodilosti. Většina skladeb na desce od něj putovala nedokončena k pečlivě vybraným ale málokomu známým tvůrcům. Jejich úkolem bylo, ať s nimi naloží dle svého. Ať je dokončí. Cítíte to záměrné popíchnutí neuchopitelného, které z onoho činí záměr? Krásný twist, role se prohodily.

Existuje hra, která načte vámi zvolenou píseň a podle toho zformuje jakousi unikátní dráhu, na které sbíráte barevné ťuflíky. Poslech Cosmic Waves toto v mnohém připomínají. Na desce se pohybujeme v jakési mainstreamové variaci na zvukové inženýrství. Vlníte se nekonečnou tmou a míjíte nahodilé zvuky, které díky vašemu tempu a jejich rozestupům tvoří rytmus a zajímavě kombinují témbry. Když se zadaří, lze si všimnout i náznaku propracovanější melodie. V takovém případě se ale vtírá myšlenka šťastně nahodilého sledu nesouvisejícího. Glitche se prolínají s ruchovými zvuky, které tak nějak záměrně nikam patřit nemají. Frekvence kloužou, z hlasů zbyly jen ozvěny a nesmyslné části slabik. Jde tak trošku o vlnivý trip. Asi není špatné být vesmírným robotem na procházce.

Pro obecné pojmenování charakteru jednotlivých tracků bych se zdráhal použít termíny jako hudební skladba. Ač je rytmus poměrně výmluvný, touha přiblížit krásu nahodilého proudu hudby je příliš zřetelná. Navíc tu máme okolnosti, které napovídají, že výslednou podobu Robot Koch neznal a přizvaný umělec si pro změnu nevybral konkrétní rozpracovaný materiál. Kdyby bylo Cosmic Waves albem přiznaně koncepčním, s dvouhodinovou stopáží bohatou na úseky prosté zvuku, zapnul bych v přehrávači nekonečnou smyčku a nechal se celou noc unášet nahodilostí vesmíru. Takhle jde stále o počátek cesty. Kdo by to ale poslouchal, kdyby myšlenka byla dotažena do doslovného konce, že…

Hodnocení:

Robot Koch na své poslední desce líbivou, nikoli ale podbízivou formou oťukává krásy řízené náhody. Volnější forma a cyklický charakter nejednoho příliš neosloví. Šumy, ruchy, nedořečené slabiky, cyklické beaty a frekvenční generátory ale stále umravňuje do té míry, aby měl posluchač uklidňující pocit, že má autor vše pod kontrolou. Chaos v hudbě přeci rozhodně nechceme!

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Project Mooncircle

75%

Jaromír Mára