Úvodní díl Murakamiho trilogie je nabitý dějem
Texty kjótského rodáka Haruki Murakamiho začaly u nás vycházet již před více jak deseti lety. Nyní se na pultech tuzemských knihkupectví objevily první dva díly jeho doposud posledního románu.
Kniha s netradičním názvem 1Q84 je mimořádně rozsáhlé dílo, což vedlo Haruki Murakamiho k rozhodnutí rozdělit ji do tří částí. Současný komplet obsahuje jen první dva díly; ten poslední vyjde v roce nadcházejícím. Už při pohledu na úctyhodnou tloušťku knihy je zřejmé, že půjde o dílo se spletitým příběhem. Zkrátka tak, jak to u Murakamiho známe. Rozmanitý děj se spoustou motivů, odluk, neobvyklých jevů, mystiky, nevšedních postav a fantazie ukazující zcela jiný svět. A to ve dvou vyprávěních, které se pravidelně střídají.
Postupně se nám tak před očima odvíjí život mladé Aomame, sportovní trenérky, která se dá ze svého vnitřního přesvědčení dráhu nájemné vražedkyně. Už to by stačilo na silný příběh, ale to by nebyl Murakami, aby děj ještě neopepřil hrdinčiným zjištění, že svět okolo ní není takový, na jaký byla zvyklá. A dostáváme se k prapodivnému názvu knihy. 1Q84 má být paralelní datum k letopočtu 1984, ve kterém se děj odehrává. Jak ale Aomame zjistí, věci okolo ní se začnou nenápadně měnit a ona tak dospěje k názoru, že svět se stal jiným.
Druhý příběh nám ukazuje poněkud fádnější postavu. Mladý učitel matematiky se spisovatelským talentem se nechá vtáhnout do podvodu s uměleckým dílem a přepíše sice neuměle napsaný, zato však působivý příběh sedmnáctileté dívenky. Ta je taky dost podivná osobnost. Dětství prožila v sektě, kde se setkala s tak zvláštními věcmi, že o nich napsala knihu. Vyskytují se zde jacísi Little people a na obloze se pohybují dva měsíce. Ty samé jevy začíná pozorovat i Aomame.
Ale to už se dostáváme do mírné nepřehlednosti. Proto raději nechme děj dějem, který se může stát někomu až moc komplikovaný a chvílemi i přeplácaný. Řemeslně je kniha velmi zdařilá, postavy jsou rozebrány psychologicky ze všech stran. Dozvídáme se o nich vše potřebné, jejich dětství, návyky, radosti, starosti i myšlenkové pochody. Přesto je z toho cítit jakási šroubovanost a možná přílišná dokonalost. Postavy jednají tak, jak bychom čekali. Jejich čestný postoj ke světu z nich dělá superhrdiny. Aomame se svými ukázkovými světonázory provozuje pouze bezpečný sex, jí jen zdravá jídla a věnuje se sportu. Na druhou stranu má její příběh prezentovat odcizení, nepochopení a samotu.
Tyto motivy se prolínají celým prvním dílem. Hrdinové jsou v dětství šikanováni a přehlíženi. Znaky, které charakterizují psychologii postav, se opakují vícekrát. Například to, že Aomame má sice někde platonickou lásku, ale užívá si nezávazný sex s neznámými muži a tento fakt nám autor předestře tolikrát, že se zdá touto zálibou až posedlá. Samozřejmě že Murakami nezapomene vysvětlit, že její občasná milostná dobrodružství pocházejí jen z toho, že i ona potřebuje tělesnost. A vysvětlování je v knize více, a to zejména kvůli velkému počtu atypických jevů, divných postav a neobyčejných náhod. Možná ale právě ty dělají dílo napínavým a nutí čtenáře k dalšímu čtení.
Hodnocení:
Murakami stvořil další dějem natřískaný román plný zvláštních postav, které se ocitnou v jiném světě. Jde o napínavé dílo, které je vhodné číst co nejrychleji, aby se čtenář v autorově obrovské pavučině fantazie neztratil.
Vydavatel:
Euromedia Group, k.s. – Odeon
Rok:
2012
Překlad:
Tomáš Jurkovič
Nechápu, co lidé na tom Murakamim vidí?