O tom, co je a co není hudba, se už namluvilo hodně. Základní polemika se v podstatě týká problému, kam umístit hranici mezi pouhými zvuky a tím, čemu už „smíme“ říkat hudba. Deska Urban Symphony toto téma znovu oživuje.

Musí hudba obsahovat text? Musí daný text nést obsah? Musí být zvuky organizované a plánované, nebo je hudbou i záměrně nahodilá souhra zvuků? Je hudbou i ticho? Slůvko hudba to zkrátka ve slovníku nebude mít nikdy jednoduché. Navazující háček nese otázka, zda je hudbou například i ruch města, šum lesů nebo zpěv ptáků. „Zpěv ptáků je na rozdíl od zvuku sbíječky a klapotu pražců bezpochyby hudba, to je přeci ložený,“ řekne si většina lidí. Jenže proč by to tak mělo být? Ptáci v pravém slova smyslu nezpívají, nejde o promyšleně organizované zvuky, jde při nejlepším o nápodobu (mimochodem například i právě zvuků města) nebo o snahu na sebe upozornit, která nemá nic společného s rozumovou činností. Proč by oni měli získat to privilegium a rytmicky tepající sbíječka ostrouhat… Jen proto, že se nám ptačí „zpěv“ více líbí? Ale vždyť snad každá kultura má svou více méně unikátní hudbu, kterou některá jiná za hudbu nepovažuje a nelíbí se jí.

Syntézou předchozího se konečně dostáváme k desce Urban Symphony. Za jejím vznikem musely stát alespoň některé z myšlenek, o které jsme se lehce otřeli v předchozím odstavci. Pánové okolo Michaela Šeby, otce zakladatele projektu Acuo (z latinského “bystřit zvuk”) nahráli v rámci Urban Symphony zvuky různých urbánních prostor po celé České republice a tento materiál dali k dispozici víc než sympatickému výběru hudebníků. Předali jim materiál a oni měli s jeho využitím vytvořit hudbu. Různorodost, s jakou se každý z nich daného úkolu zhostil, sama o sobě za realizaci daného projektu stála. Mimochodem, s uchopením podobného námětu nejsou Acuo zdaleka první. S podobnými fúzemi přišel již před drahnými desetiletími kanadský skladatel a vysokoškolský učitel, Raymond Murray Schafer (*1933).

Jak již bylo zmíněno, co skladba, to jiný přístup. Tam, kde vyhrává tvůrcovo ego, jsou fragmenty terénních nahrávek využity jen jako sterilní zvuky bez kontaktu s místem a samotná kompozice se díky nim bohužel nikam neposouvá. Takový pocit jsem měl z úpravy od Kyklos Galaktikos. Samotná skladba se poslouchá hezky, ale to nestačí. Ve většině případů mají nahrávky naštěstí vliv na výsledký produkt mnohem zajímavější. Johanu Švarcovou z Kazet vedl zvuk Masarykova okruhu v Brně k nutkání rozbořit macho efekt, který burácející motorky vyvolávají. V jejím podání jsou ukňourané a testosteronu zbavené. Vladimír 518 kavárnu v Prostějově ohnul dle potřeby bez ohledu na původ jednotlivých zvuků. Síla ale vychází ze zvoleného textu. „Musím se usmívat, musím se smát, chci si udržet práci,“ tak zní příběh člověka, který kavárnu v Prostějově slyší a žije možná až příliš. Geniálně nám tím nabízí další rovinu práce s materiálem. V notýsku mám poznamenáno, že se do Prostějova vydám a zkusím sledovat trasu, kterou Vladimír popisuje.

Jak hraví Pjoni & Ink Midget přetvořili nahrávku z bálu na masných krámech v Českých Budějovicích v čistokrevnou rychtu, se musí spíš slyšet, než číst. Provedení je poměrně banální, ale samotný nápad dělá ze skladby tu z nezapomenutelných. Spíše zvukové inženýrství reprezentují úpravy od Mika Trafika, Dikolsona, Ježíše táhnoucího na Berlín, Karaoke Tundry, Midi Lidí, WWW a Dvou. U většiny z nich lze kontakt mezi předlohou a výsledkem jen hádat, anebo připisovat rytmice, nebo zvukové paletě skladby. Z výše jmenovaných práci se zvukem nejpůsobivěji pracovali DVA, kteří vytvořili z jarmarku moravského jarmark „Dvácký“. Skladba nebo lépe řečeno koláž je prakticky výhradně složena z fragmentů terénní nahrávky. Málokdo je v současnosti na české scéně tak nápaditý. Nejvíce s předlouhou splynula Lenka Dusilová s pomocí Data-Live (ti se mimochodem starali o pořízení všech terénních nahrávek). Její úprava je neskutečně citlivá, splývá s prostředím (dis)harmonickými souzvuky i náladou.

Acuo Urban Symphony kvalitou kolísá, ale jako celek jde o jeden z nejzajímavějších českých hudebních projektů poslední doby. Jak to tedy je? Dělá hudbu hudbou rytmus, paleta použitých zvuků, text a jeho obsah, nebo kontakt s prostředím, kde je interpretována? Stojí a padá s líbivostí, meziřádkovým sdělením nebo s motivy, které tvůrce vedly k promyšlené organizaci zvuků? Kdo ví…

Hodnocení:

Projekt Acuo Urban Symphony je příjemným osvěžením v přístupu k hudební tvorbě u nás. Na disku najdete pár méně zajímavých skladeb, zároveň ale nabízí překvapivě mnoho materiálu, který nutí přemýšlet, baví poslouchat a připomíná, že hudba zdaleka není jen prázdná paleta líbivě organizovaných zvuků s banálním rytmem, ale že se za ní mnohdy skrývá mnohem víc.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
BU2R

81%

Jaromír Mára