Předchozí článek
Temné vize Jaroslava Róny
Publikováno 05 Dub 2013
Zplundrovaná krajina, kouřící komíny a nekonečný zástup fabrik a továren. Právě tak si Jaroslav Róna představuje neradostnou budoucnost našeho světa. Jeho temné vize nadcházejících dnů jsou právě k vidění v Galerii Václava Špály.
Zřejmě nejvýraznějším uměleckým počinem, kterým se může Jaroslav Róna prozatím pochlubit, je vytvoření pomníku Franze Kafky, jenž od roku 2003 zdobí prostor mezi kostelem sv. Ducha a Španělskou synagogou v centru Prahy. V té době však šlo již o renomovaného autora, který měl za sebou pěknou řádku výstav. Rok předtím společně s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem vytvořil pod hlavičkou Tros Sketos znělku k filmovému festivalu v Karlových Varech. V roce 1991 vypracoval scénické návrhy pro film Amerika, za něž byl dokonce nominován na Českého lva. Za přelomový rok v jeho životě však můžeme bezesporu označit ten s pořadovým číslem 1987. Právě tehdy totiž třicetiletý výtvarník málem uhořel ve svém ateliéru a následně spoluzaložil dnes již legendární uměleckou skupinu Tvrdohlaví.
V těchto dnech jsou jeho nejnovější práce z posledních čtyř let ke zhlédnutí v Galerii Václava Špály na Národní třídě. Dominuje jim téma zkázy, strachu před dopady konzumního způsobu života a rabování přírodních zdrojů. „Ve svém úhrnu jsou to díla utkvělých představ, snů a vizí a ovšem především reflexí reality, která na nás každodenně dopadá a útočí. Není ani možné jinak, když stále zřetelněji nabývá platnosti výrok básníka, že budoucnost již není tím, čím bývávala,“ poznamenal k výstavě Jiří Olič, publicista a autor prozatím poslední výtvarníkovy monografie. Rónovy práce v sobě nezapřou vliv Edvarda Muncha, jehož výrazových a estetických kvalit však bohužel nedosahují. Druhým zřetelným autorovým inspiračním zdrojem, a dodejme, že prakticky celoživotním, je Franz Kafka.
Celkem je po výstavních prostorách rozvěšeno na tři desítky obrazů a rozestavěno jedenáct soch. Mezi divácky nejatraktivnější díla patří Železná madona svírající ve svém náručí robotické dítko, či Akvárium II s titěrnými postavami hledícími na obří velrybu. Zatímco plátna, z nichž by řada mohla být použita jako ilustrace ke Kafkovým románům a knihám, příliš nenadchnou, sochy naopak patří k tomu nejlepšímu, co u nás v posledních letech v této oblasti vzniklo. Právě v nich se totiž Jaroslavu Rónovi podařilo najít vlastní zcela ojedinělý styl, který u obrazů můžeme hledat jen marně. Jejich expresivní ladění působí mnohdy až naivně; náměty naopak otřepaně. Vždyť podobné vize neradostné budoucnosti se objevují v uměleckých dílech už od dob průmyslové revoluce.
Uspořádáním expozice děl Jaroslava Róny navazuje Galerie Václava Špály na svůj dlouhodobý plán, v němž hrají hlavní roli umělci ze skupiny Tvrdohlaví. V uplynulých měsících se totiž v galerii představili kupříkladu František Skála, nebo Jiří David. Letos v září by k nim měl přibýt i další člen tohoto významného uměleckého sdružení, a sice Stanislav Diviš.
Hodnocení:
Nevelká expozice v Galerii Václava Špály potvrzuje to, co se už dlouhá léta ví, Jaroslav Róna je na prvním místě skvělý sochař, jehož díla patří k tomu nejlepšímu, co na tomto poli v posledních letech u nás vzniká, teprve na druhém místě je to pak malíř.
Výstava potrvá od 8. 3. 2013 do 28. 4. 2013
Kde:
Galerie Václava Špály
Národní 30
Praha 1, 110 00
Otevřeno:
úterý až neděle 11:00 – 19:00
Vstupné:
Plné: 40,-Kč
Zlevněné: 20,-Kč
65%
Pavel BestA
podle me jde o vcelku podarenou vystavu; nechapu, co se vam nelibi.
Souhlasím s recenzí. obrazy má róna slabší, ale sochy jsou super.
V podobě, kdy světu vládnou perfomance a možná ještě dozvuky abstrakního umění, mi realistická, respektive expresivně futuristická malba přijde jako anachronismus.
mě to jako anarchronismus nepřijde… ani obrazy mi oproti sochám nepřijdou výrazně slabší