Na pultech českých knihkupectví se nedávno objevila zdařilá kniha francouzského spisovatele Romaina Garyho s názvem Život před sebou vyprávějící o nevšedním vztahu stárnoucí židovky a malého muslima.

Neméně neobyčejný však byl i život jejího autora. Romain Gary vlastním jménem Roman Kacew se totiž narodil v litevském Vilniusu, odkud se svojí matkou odešel v roce 1928, nedlouho poté, co je opustil otec, židovský obchodník Arieh Leib. Jejich kroky směřovaly na jih Francie, konkrétně do sluncem zalité Nice. Věhlas si mladík získal již během 2. světové války, kdy podnikl přes 25 úspěšných letů a sestřelil několik nepřátelských strojů, za což si vysloužil nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie. Právě v té době se také rozhodl změnit si jméno na Romain Gary. V následujících letech se pak věnoval diplomacii a psaní knih. Jako jediný autor se přitom mohl pochlubit tím, že za života získal prestižní Goncourtovu cenu hned dvakrát. Poprvé za Kořeny nebes, a v roce 1975 podruhé za právě vycházející román Život před sebou, který tehdy publikoval pod pseudonymem Émile Ajar.

Jeho kniha velice poutavě líčí příběh muslimského sirotka, jenž skončí v péči vysloužilé prostitutky Růženky, která se stará o opuštěné děti ve svém domě v pařížské imigrantské čtvrti Belleville. Malý Muhammad neboli Momo se ocitá v úplně cizím světě. Jde se o jakýsi multikulturní domov, ve kterém žijí děti různého původu a vyznání, a jejichž opatrovatelkou a jedinou matkou je paní Růženka, milá židovská stařenka. Ta si svůj nejužší vztah vytvoří právě k malému Muhammadovi a na stránkách knihy se pak začíná rozvíjet příběh plný srdečné až mateřské lásky, porozumění napříč náboženstvími a také schopnosti vnímat starou, nepříliš hezkou ženu jako nejkrásnější na světě. Zatímco Momo rychle dospívá, paní Růženka pomalu stárne. Momo ji vrací léta, ve kterých mu byla nápomocná a snaží se jí zkrášlovat dny, kterých už nebude mnoho. Sám oslňuje svou vyzrálostí, uvědomělostí a znalostí věcí, které by nbso online casino reviews pro mnohého mladého chlapce nikdy neměly být objeveny. Vyrůstá přece jen v prostředí na společenské periferii a je zcela na něm, zda se od svých možných budoucích stigmat dokáže oprostit.

Celý příběh je vyprávěn lehce zmateným jazykem chlapce, jež zná mnoho věcí ze světa dospělých, většinou těch, kteří se dostali na scestí, ale který ještě s těmito termíny nedokáže správně zacházet. Můžeme tedy z jeho líčení cítit jistý „Maříkovský“ tón Felixe Háje, jenž (jak je známo, pod falešnou identitou) podobným způsobem psal příběhy ze života nám všem známého chlapce z Brdských lesů. V této knize se však ocitáme v naprosto jiné společnosti; ve společnosti, ke které doléhají hlasy špatných matek, neznámých otců, prostitutek, pasáků, transvestitů, ale i lidí, kteří do onoho světa nahlížejí zdálky své společenské pozice a dokážou si z něj vzít i to pozitivní. A takový je právě Momo, kterého před dobrou povahou neodradí fakt, že někomu bylo souzeno živit se právě jedním z oněch zmiňovaných způsobů. A to je to, co jej činí tak velkým ve světě malých dětí. Jeho srdečnost, se kterou dává šanci každému, který o ni svým vstřícným pohledem požádá. A právě díky téhle své srdečnosti má celý svůj snad o dost šťastnější Život před sebou, ve kterém se právem dočká rodiny, o které se mu ani nezdálo. Na svou „adoptovanou“ židovskou babičku už ale nikdy nezapomene, protože mu vedle lásky a vychování dala i názorný příklad toho, jak se lidé vyznávající na první pohled zcela odlišná náboženství, mohou a mají k sobě chovat.

Hodnocení:

Kniha vypráví silný příběh o soužití dvou lidí vyznávajících na první pohled absolutně neslučitelná náboženství. Jejím kouzlem je mimo jiné i zachycení jednoho života, který rozkvétá a bují, a druhého, který chřadne a uvadá. Oba jsou však plné radosti, která pramení z pouta, jež ani čas nemůže rozdělit.

Vydavatelství:
Plus

Rok:
2013

Překlad:
Vladimír Saudek

80%

Jarmila Flaková