Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí

Pokud se lidem něco vybaví, když se řekne Jean Giono, pak kratičká novela Muž, který sázel stromy, jež provensálského autora proslavila. O dvacet let dříve však francouzský samorost napsal neméně zajímavou knihu Hvězdný had.

Už od samého počátku tvorby byl Jean Giono svérázný solitér. Bylo to dané i místem, kde se na sklonku 19. století narodil, tedy svébytným prostředím provensálských Alp, na hony vzdálených rušným pařížským bulvárům. Tiché kopce a tvrdý život udělali z Giona vnímavého pozorovatele a obdivovatele přírody. Na rozdíl od svých rodičů, kteří dřeli bídu s nouzí – otec byl švec a matka pradlena – se však mladík záhy uchytil v bance. Zlom v jeho životě přinesla první světová válka, kterou sice ve zdraví přežil, ale jejíž hrůzy se mu navždy vryly do paměti a udělaly z něj zapřisáhlého pacifistu. Po návratu domů, sice Giono začal opět pracovat v bance, jeho novou vášní se však stalo psaní. Hned první novela Colline, která spatřila světlo světa v roce 1929, zaznamenala takový úspěch, že se čtyřiatřicetiletý autor rozhodnul seknout s prací v bance a naplno se věnovat literatuře.

Třicátá léta minulého století pak patří k Gionovým nejplodnějším rokům. Právě tehdy vzniká nedlouhá kniha Hvězdný had odehrávající se, jak jinak, než na zvlněných kopcích rodného Manosque. Celým textem prostupuje láska k přírodě, k prostému způsobu života, jakýsi zvláštní panteismus, tedy přesvědčení, že svět, který nás obklopuje, tvoří jediný celek, který je božské povahy. Giono nás bere na cestu s místními pastýři. Jak již vysvítá z citátu Walta Whitmana, který dílo uvozuje, autorovým cílem je malovat slovy, načrtnout svět, jež by dokázal „vytvořit protějšek širé krajině a mořskému pobřeží“. Příběh je tak potlačen poněkud do pozadí. Tvoří ho v podstatě dvě stěžejní události.

Nejdříve je to jakési povstání zvířat, respektive ovcí, které se dají z ničeho nic do běhu a udupají ovčáckého psa. A pak je to prapodivný obřad, či spíše představení na náhorní rovině Mallefougase, v němž vystupují pastýři jako přírodní elementy, jež utvářejí zdejší malebnou krajinu protkanou kopci s ovocnými sady a bohatými vinicemi. Jsou jimi Moře, Hora, Řeka, Vítr a mnohé další. Do toho piští eolské harfy a tympony. Před očima čtenáře je tak rozehráno živelné divadlo, teatrum mundi v tom nejširším slova smyslu, jež můžeme chápat jako součást přijímacího obřadu pastevců, či jako alegorii o koloběhu života, který začal svou činností člověk narušovat.

Jak praví jedno lidové moudro: „Každý bodrý skutek bude po zásluze potrestán“. Gionova idea poklidného světa bez válek a zbraní, se nakonec obrátila proti němu samotnému. Na začátku druhé světové války byl totiž tehdy již respektovaný literát obviněn ze sympatizace s nacismem a na nějaký čas uvězněn. To se zopakovalo ještě jednou, v roce 1944, kdy Giono strávil v cele dlouhých pět měsíců, aniž by byl z čehokoli obviněn. Zřejmě si tehdy kdosi jednoduše řekl: „Kdo není s námi, je proti nám,“ a šoupnul nebohého pacifistu do basy. Není divu, že se po válce námětová paleta Jeana Giona nápadně proměnila. Optimistický pohled na svět vystřídal na jistý čas čirý pesimismus.

Stejně nezařaditelný jako byl sám Jean Giono, je i jeho iniciační text s názvem Hvězdný had, jenž má čtenáře vtáhnout do tajuplného světa přírody provensálských Alp. Dílo balancující na hraně mezi novelou a esejí, však i přes podmanivý a metaforický jazyk, nedosahuje díky absenci výraznějšího děje, kvalit Gionových nejlepších prací.

Vydavatelství:
Malvern

Rok:
2012

Překlad:
Miloslav Drozd

62%

Pavel BestA