Žádný problém pro Kokoliu?

V Topičově salonu právě dobíhá ke svému cíly výstava mnohostranného umělce Vladimíra Kokolii s názvem No problem. Jejím jádrem jsou expresivní krajiny plné repetitivních motivů a šraf, jež brněnský rodák vytvořil v uplynulých několika letech.

Už dlouho jsem se nebyl podívat na vrcholek Nuzovského kopce; neptejte se mě proč, snad z lenosti, snad z nedostatku času, sám nevím. Teprve před pár dny, po projití Kokoliovy výstavy, jsem konečně překonal ony nepřekonatelné překážky, které mi v tom bránily, a s odhodláním jsem se vypravil zdolat onen nevysoký kužel, dmoucí se jako drobné dívčí ňadro zpod rovinaté košilky. Sednul jsem si do trávy, chvíli jsem hleděl před sebe na lány obilí, na rozkvetlé louky, chvíli jsem zakláněl hlavu a díval se do korun stromů, chvíli sledoval stébla u nohou. A právě v ten okamžik se mi před očima slily všechny ty barvy a vytvořily celistvou masu, přesně takovou, jakou lze vidět v Kokoliových obrazech.

„Společným jmenovatelem je snad masa. To je cosi, co má hloubku, co možná není jen frontálně, ale i za námi, vůkol. Nebo dokonce v nás – jako nadechnutý vzduch… Zachycuji velké objemy a proudy: vodu, vítr, meziprostory, tmu nebo les či pole,“ vysvětlil před nedávnem Kokolia, co je podstatou jeho posledních děl. Výstavu v Topičově salonu otvírají nevelké akvarelové studie na papíře, na nichž jsou ještě velmi dobře patrné rozpité siluety stromů, jejich košatých korun, mohutných kmenů a větvoví. To v dalších obrazech, jichž je po prostorách rozvěšeno okolo třiceti, je to již méně patrné. Kokolia totiž jejich stavbu redukuje na hutné barevné nánosy, často doplněné o opakující se motiv, repetitivní vzor, jakýsi ťápanec, snad shluk imaginárního listí.

Když už jsem v úvodu nakousnul, že je Kokolia mnohostranným umělcem, bylo by asi na místě, tuto informaci trochu rozvést. Kromě malování se brněnský rodák věnuje také grafice; od roku 1992 je dokonce vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II. na Akademii výtvarných umění, mimoto je také básníkem, textařem a v letech 1984 až 1997 byl též zpěvákem brněnské undergroundové skupiny E. Otevřete-li si wikipedii, či její Kokoliovu obdobu kokopedii, dozvíte se, že autor řadu let provozuje cvičení tchaj-ťi. Musím říct, že rozsah zájmů ve mně vzbuzuje pochybnosti, zda je možné všechno tohle zvládnout na určité úrovni, ale renesanční lidé ještě zřejmě úplně nevymřeli. Kdo ví? Ale zpět k expozici…

Vystavované obrazy můžeme rozdělit do dvou skupin, tu první tvoří plátna zjevně inspirovaná krajinou jako celkem, zahrnující v to i věci, či procesy, které jsou lidskému zraku skryté, ale které vnímáme jinými smysly, řeč je o větru, který se prohání krajinou a neustále ji proměňuje, přetváří, o dešti, jenž pomalu, ale jistě omílá ostré hrany skal a kopců, o slunci, jenž ji spaluje a zároveň vyživuje. Druhou skupinu tvoří práce zachycující abstraktní koruny stromů viděné ze spodu, jako byste si sedli pod kmen a dívali se vzhůru do listoví. Jestli v tom kterém plátně objevíte stejný druh jako autor, je otázkou. Když jsem si kupříkladu prohlížel zelinkavou strukturu s modrými šrafami, rozplýval jsem se nad tím, jak krásný modřín to mám před sebou, když jsem si však přečetl popisku, s hrůzou jsem zjistil, že jde o břízu.

Zatímco předešlá výstava Vladimíra Kokolii, jež přednedávnem proběhla ve Špálově galerii, vzbudila dosti rozporuplné reakce, ta současná je vnímána veskrze pozitivně. Plátna mají hloubku i osobitý styl. Snad jen úvodní akvarelové studie působí trochu rozpačitě, můžeme je však brát jako dobrý odrazový můstek pro pochopení dalších děl.

Výstava potrvá od 28. 5. 2013 do 28. 6. 2013

Kde:
Topičův salon
Národní 9, 1. patro
110 00, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek 10.00 – 17.00

Vstupné:
Plné: 40,-Kč
Snížené: 20,-Kč

75%

Pavel BestA