Karlovarský symfonický orchestr uchvátil v Thermalu

Již tradičně se v Karlových Varech v zářijových dnech koná Dvořákův karlovarský podzim, jeden z nejstarších evropských hudebních festivalů. Pestrá přehlídka klasické hudby složená převážně z děl tohoto výjimečného českého skladatele se světovým přesahem letos oslavila 55. jubileum.

Festival se v duchu tradice uskutečnil v režii, dramaturgii a interpretaci Karlovarského symfonického orchestru, který si tentokrát přizval ke spolupráci skutečné mistry svého oboru. Bohatý doprovodný program festivalu měl pomyslně představovat tympanon chrámu podepřený čtyřmi hlavními pilíři, dominujícími koncerty tohoto význačného západočeského hudebního tělesa. Karlovarští symfonici svým precizním hudebním uměním tuto významnou událost podtrhli.

Barvitý hudební vějíř rozevřel zahajovací koncert festivalu 14. 9. v Karlovarském městském divadle a to Slavnostním pochodem Antonína Dvořáka, skladbou, kterou zahrál Karlovarský symfonický orchestr poprvé při příležitosti 1. návštěvy skladatele v Karlových Varech. Pod taktovkou dirigenta Vladimíra Válka a za doprovodu houslového virtuosa Ivana Ženatého večer vyvrcholil Dvořákovou symfonií „Z nového světa“, jejíž kontinentální premiéra se uskutečnila dokonce zde v Karlových Varech. Na tento úvod poté navázal koncert Poklady české klasiky, kde společně s Dvořákem zaznělo Fibichovo a Sukovo romantické dílo. Třetí koncert, Wagnerovi k (200.) narozeninám, byl poctou jednomu z Dvořákových idolů. Ani Antonín Dvořák totiž neušel ve své době vlivu fascinujícího německého novoromantismu.

Pomyslnou koncertní paletu završil očekávaný závěrečný koncert ve Velkém sále hotelu Thermal, který za doprovodu Severočeského filharmonického sboru, čtyř sólistů a pod taktovkou samotného francouzského šéfdirigenta Karlovarského symfonického orchestru Martina Lebela předvedl vrchol Dvořákova vokálně-instrumentálního kompozičního mistrovství. Dvořákovo impozantní Requiem patří k autorově myšlenkově nejhlubším dílům, ale na koncertních programech se překvapivě neobjevuje tak často, jak by si vzhledem ke svému významu i čistě estetické hodnotě zasloužilo. I proto je třeba výrazně ocenit výběr repertoáru KSO pro tento závěrečný koncert. Severočeský filharmonický sbor svým výkonem neomylně podtrhl tradiční a pečlivě kultivovanou práci KSO, především mužská část sboru překvapila kompaktně sladěným barevným tónem a výraznými dynamickými změnami. Ve druhé polovině koncertu se dirigentovi Martinu Lebelovi podařilo zásluhou předchozí znatelné poctivé přípravy dosáhnout předpokládané symbiotické souhry i dynamické vyváženosti sborové i orchestrální složky. Tempo, dynamika i synchronicita jednotlivých členů orchestru vytvářely v částech Sanctus a Agnus Dei pečlivě namíchaný koktejl vytříbenosti a osobité citlivosti.

Sólové výstupy ve Dvořákově Requiem naštěstí nebyly pojaty jako svébytné „árie“, ale až na malé výjimky se staly přirozenou organickou složkou celé skladby. Neočekávaným a velmi vyzrálým projevem zapůsobila na publikum zejména altistka Kamila Mazalová, její výkon byl vskutku nezapomenutelný. Dalších sólových partů se ujala sopranistka Zuzana Fišerová, tenorista Dušan Růžička a basista Zdeněk Hlávka. Přestože prostory hotelu Thermal akusticky nepříliš lichotí skladbám takovéhoto typu, Karlovarský symfonický orchestr tuto překážku překonal s obrovskou grácií a prostřednictvím všech přítomných umělců dokázal posluchačům předat velmi srozumitelným způsobem i tuto náročnou a impozantní skladbu, přičemž se mu podařilo zachovat věrnost k tradici interpretace Dvořákova díla.

Šárka Lebedová