Předchozí článek
Nejstarší kino na světě opět láká do hlediště
Publikováno 14 Říj 2013
Kino Eden v jihofrancouzském městečku La Ciotat, v němž došlo před dlouhými 114 lety k první filmové projekci, znovu otevírá své brány. Milovníci kinematografie si tak ve zdejším sále budou opět moci vychutnat pohled na stříbrné plátno.
Slavnostního zahájení, jež se uskutečnilo 9. října v pozdních večerních hodinách, se zúčastnila řada filmových hvězd v čele s režisérem Romanem Polanským a Nathalií Bayeovou, známou z filmů Jeana Luca Godarda. Oblíbená francouzská herečka Juliette Binoche, která svou účast organizátorům také přislíbila, nakonec nedorazila. Večernímu promítání vévodily snímky bratří Lumierů, kteří zde v roce 1899 odstartovali éru němého filmu padesátisekundovým snímkem Příjezd do stanice La Ciotat, v němž zachytili vlak zastavující na zdejším nádraží. Podle legendy se velká část z tehdy 250 přihlížejících dala ze strachu, že se lokomotivně nepodaří včas zabrzdit a přejede je, během promítání na útěk.
Rekonstrukce budovy z roku 1889, v níž se zprvu konala boxerská klání a zápasy v řecko-římské stylu a teprve později začala sloužit také jako divadlo, operní sál, a nakonec i jako biograf, vyšla na šest milionů eur, tedy něco přes 150 milionů korun. Peníze se přitom nedařilo dlouho získat. Teprve letos, kdy se nedaleká Marseille stala evropským městem kultury, se potřebné finance na opravu zchátralé památky našly. Slavná éra Edenu přitom neskončila s projekcemi bratří Lumiérů, ale pokračovala dalších bezmála sto let. Svoji pěveckou kariéru tu kupříkladu odstartovali Yves Montand, nebo Fernandel. Svého času zde několikrát vystoupila i slavná šansoniérka Edith Piaf. Do problémů se kino dostalo až v roce 1982, kdy byl při loupežném přepadení zavražděn jeho majitel. Následovalo období úpadku, které vygradovalo v roce 1995 zavřením budovy a její postupnou devastací.
Letos však dostalo kino Eden novou světle žlutou fasádu, na níž je v noci promítán obrys parní lokomotivy. Největších změn však doznal interiér budovy. Poničená křesla nahradila sedadla potažená sametem a špinavé koberce ustoupily dřevěné a mramorové podlaze. Výměny se dočkalo také technické vybavení kina, které bylo nahrazeno výrazně modernějším. „Při rekonstrukci jsme se snažili zachovat bývalou slávu zdejšího místa a být věrni éře, v níž bylo kino postaveno,“ nechal se slyšet Guy Guistini, prezident sdružení, které opravu financovalo. Doufejme, že Eden bude rájem filmů nejméně dalších sto let.
Pavel BestA
To je dobře, že se daří podobně důležité památky zachovat a opravit. To u nás se jednoduše zboří a místo nich vyroste v centru města nějaká moderní hrůza, která se tam vůbec nehodí.
Na druhou stranu je hrozné, kam až chátrání takto významných památek může dojít, tedy málem až k jejich absolutnímu zničení. V daném případě se totiž k rekonstrukci přistoupilo takříkajíc za pět minut dvanáct.