Zatímco pro většinu současných výtvarníků je kresba spíše okrajovou záležitostí, u Stanislava Podhrázského hrála důležitou a těžko zastupitelnou roli. Dokazuje to současná výstava v Domě U Kamenného zvonu, jejíž jádro tvoří právě práce na papíře.

Když návštěvníci litomyšlského zámku v 70. a 80. letech zdálky sledovali postupnou rekonstrukci ojedinělého renesančního skvostu, nemajícího u nás zřejmě srovnání, asi jen málokdo z nich věnoval pozornost mužům, kteří tehdy lezli po lešení. Chyba! Šlo totiž o jedny z nejvýznamnějších českých výtvarníků druhé poloviny minulého století, kteří si takto přivydělávali ke svému nuznému platu, nebo překlenovali období, kdy nesměli vystavovat. Tým umělců-restaurátorů tehdy vedl Olbram Zoubek, který nyní vystavuje v Jízdárně Pražského hradu. Společnost mu dělali sochař Zdeněk Palcr, malíř Václav Boštík a samorost Stanislav Podhrázský, jehož díla jsou až do 23. února k vidění v gotické rezidenci patřící Galerii hlavního města Prahy na Staroměstském náměstí.

Přestože Stanislava Podhrázského ovlivnilo v počátcích jeho umělecké tvorby zejména surrealistické hnutí, nikdy se s ním zcela neztotožnil a nepřevzal jeho myšlenky a postupy. Jeho práce tak vykazují znaky několika odlišných -ismů; vedle surrealismu je to především erotismus, figuralismus a symbolismus. Podhrázského malbám a kresbám zpravidla vévodí lidská postava, obvykle samozřejmě ta ženská, pro niž je typické ladné protažení údů a celkové zjednodušení, které známe především z obrazů Jana Zrzavého, s nímž má tvorba pejhovského rodáka asi nejvíce styčných bodů. Jeho kvalit však zdaleka nedosahuje. Zatímco Zrzavý i přes skutečnost, že byl vlastně autodidaktem a jeho práce balancují na hraně naivního umění, exceluje silou svého zaujetí a v práci s barvou, to samé o Podhrázském říci rozhodně nemůžeme. Z jeho obrazů čiší chlad. Teplé barvy byste na nich hledali až na drobné výjimky marně. Možná je to záměr, možná ne, výsledek každopádně působí z výtvarného hlediska poněkud nepřesvědčivě a mdle.

Snad i proto nedosáhl Podhrázský nikdy slávy svých restaurátorských kolegů ani svého spolužáka Mikuláše Medka, s nímž po skončení druhé světové války studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Studia sice ukončil obhajobou klauzurní práce, nikoli však složením závěrečné zkoušky. Stejně jako Zdeněk Sekal se totiž odmítnul podvolit novým ideologickým požadavkům, které komunistický režim začal na školách prosazovat. Následně v psychickém rozrušení napadl policistu a byl krátce hospitalizován v psychiatrické léčebné. Přestože v 70. a 80. letech nemohl samostatně vystavovat, díky iniciativě Jany Claveriové a Františka Šmejkala čtyři jeho práce zakoupilo pařížské Centre Georges Pompidou.

Současnou expozici nazvanou Neklidná krása můžeme tak považovat za v podstatě první skutečně reprezentativní retrospektivu, která byla Podhrázskému uspořádána. Po sametové revoluci se totiž autor dočkal jen dvou větších výstav, nejprve v Nové síni v roce 1991 a o deset let později v Českém muzeu výtvarných umění. Se surrealismem se na té nynější mohou diváci potkat na plátnech jako je Zelené prase, kde si to vykračuje pašík s hodinkami kolem pasu nebo Imaginace strachu, kde scénu s kočkou zakusující se do prstů doplňují prazvláštní rostlinné výhonky. Oblíbeným Podhrázského symbolistním motivem se stal rozbitý džbán odkazující ke ztrátě nevinnosti.

„Jeho dílo je velmi kontrastní, velmi jemné a expanzivní. Každá kresba, každý obraz vyžaduje svoje přesné prostředí, aby mohly hovořit,“ myslí si kurátorka výstavy Marie Klimešová. Zvýšená pozornost je v Domě U Kamenného zvonu věnována zejména kresbám, jichž Podhrázský vytvořil během života velké množství. Ani práce s uhlem nejsou bohužel nikterak inovativní, nebo jinak zajímavé. Vzdáleně možná připomenou skici renesančních mistrů, jejichž technických kvalit, rozmáchlosti a přesnosti ale zdaleka nedosahují. Adorace ze strany některých médií tak není na místě. V poslední době se česká výtvarná kritika a nejenom ta zaměřuje hlavně na obsahový rámec díla a často úplně opomíjí, jakým způsobem je zpracováno. Přitom tyto dvě složky od sebe nelze oddělit.

Hodnocení:

Dům u Kamenného zvonu v centru Prahy by si jistě zasloužil lepší a hodnotnější výstavu, než je ta věnovaná Stanislavu Podhrázského. I vzhledem ke svému jedinečnému umístění by se zde měly konat přehlídky prací, když už ne přímo světových autorů, pak alespoň těch nejlepších českých, mezi něž pejhovský rodák rozhodně nepatří.

Výstava potrvá od 25. 10. 2013 do 23. 2. 2014

Kde:
Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1

Otevřeno:
denně kromě pondělí od 10 do 20 hodin

Vstupné:
Plné: 120,-Kč
Snížené: 60,-Kč

61%

Pavel BestA