Poslední díl rozsáhlé Murakamiho trilogie se symbolickým názvem 1Q84 přináší více napětí a emocí, než předešlé dvě části. Vyústění spletitých tajemství z předešlých dvou dílů se sice dostaví, ale rozhodně ne v tradiční podobě.

Mnohovrstvý příběh japonského spisovatele Haruki Murakamiho se během dvou dílů rozvinul do epické roviny, stal se záhadnějším a nutil čtenáře odhadovat, jakou souvislost všechny ty nadpřirozené příhody, jimiž je dílo protkáno, mají. Hlavní hrdinkou románu je osamělá cvičitelka a nájemná vražedkyně Aomame, která se dostává do podivného světa se dvěma měsíci. To však zdaleka není jediná zvláštnost onoho prazvláštního univerza. Kromě toho v novém světě existují tzv. little people, kteří vytvářejí kopie lidí. Právě z takového společenství se podaří utéct 17leté dívence jménem Fukaeri, která o tajemné sektě s pomocí 30letého Tenga sepíše román Kukly ve vzduchu, po jehož vydání se začnou dít další podivnosti, které jsou spolu propletené a čtenář tak pořád čeká na nějaké vysvětlení. Aomame totiž dostane za úkol zabít lídra náboženské skupiny, o které Fukaeri psala. Poté však začne jít o život jak Aomame, tak Tengovi. Druhý díl pak končí tím, že si Aomame na frekventované silnici vsune pistoli do pusy a chce se zabít.

Na začátku závěrečného díla se čtenář samozřejmě dozvídá, že se Aomame, světě div se, nezabije. Příběh pokračuje dál, ale už se nezaplétá, ale ani nerozplétá, spíše se rozbíhá jiným směrem. Cenami ověnčený, pětašedesátiletý kjótský rodák si začíná hrát se stylem. Do děje přichází další hlavní postava, Ušikawa, který má za úkol vypátrat úkryt Aomame. S ostatními postavami má leccos společného. Dětství totiž také prožil v nepochopení a přehlížení. Život se s ním nemazlil, a proto z něj vyrostl člověk ošklivý, jak na těle, tak na duchu. Postava Ušikawy je dobře psychologicky vykreslená a zapadá do celkového poselství knihy o osamělosti světa, který ale musí fungovat podle stále předem dohodnutých pravidel. Ušikawa číhá na Aomame v malém bytě s fotoaparátem přilepených u okna a pečlivě si dělá zápisky o všem, co se kolem něj děje, i když se jeho prázdný život řítí do záhuby.

Právě ona pečlivost, přecházející chvílemi až ve strojovost, jeho počínání, může leckterému čtenáři drásat nervy. Ušikawa navíc až příliš jednoduše přichází na to, kde Tengo je a jakou spojitost má s Aomame. Autor ze svých postav dělá tak trochu superhrdiny. Další výtka pak míří k velkému množství těžko uvěřitelných náhod. Murakami snažil spletitost děje ve třetím díle trochu upozadit a vést příběh víceméně po jasné linii, která se díky tomu stala napínavější. A kromě toho se jeho postavy dostávají více čtenáři pod kůží. Možná to způsobí i další silný prvek, který se v třetím díle objevil, a sice láska. Z propletených záhad se stává docela jemný příběh dvou zamilovaných. Vysvětlení všech hádanek se nedočkáme, ale místo toho nalezneme citlivé vyobrazené dnešního osamělého světa.

Hodnocení:

Závěrečná část trilogie má opravdu překvapivý konec. Místo toho, aby autor složitě rozplétal všechna tajemství, co za první dva díly upletl, přináší napínavý příběh lásky a odraz současného světa. Murakami si ovšem neodpustil přemíru motivů, filozofujících vsuvek a někdy až zbytečných popisů, jak vnitřního tak vnějšího světa postav.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2013

Překlad:
Tomáš Jurkovič

75%

Alžběta Bublanová