Od prvního vydání Bukowského románu Na poště uplynulo dlouhých třiačtyřicet let. Od té doby se kniha dočkala mnoha překladů, včetně dvou tuzemských. Má nám i dnes autorova literární prvotina co říci?

Autobiograficky psaná kniha z prostředí poštovního úřadu vznikla bezprostředně poté, co Bukowski skončil (dle záznamů byl vyhozen) s prací poštovního zřízence. Slavný andernachský rodák v ní popisuje jedenáct let svého nespoutaného žití a sebezničující práce na poště. Román, psaný v ich formě, vypráví opilec, děvkař a místy dost nespolehlivý zaměstnanec poštovního úřadu Hank Chinaski. Jeho příběh je plný alkoholu, náhodných známostí, dostihů, smutných životních peripetií a bizarních událostí z pracovního i osobního života. Ironie a naturalismus, kterým autor nešetří, takřka čtenáři znemožňuje pocítit lítost nebo soucit nad jeho životem.

„Ráno bylo ráno a já byl stále naživu. Mohl bych napsat román, napadlo mě. A tak jsem ho napsal,“ tento krátký odstavec, zakončující popis několikadenního deliria na pokraji smrti samotného autora, tvoří výbornou tečku za románem. Zároveň zcela vystihuje a opodstatňuje důvod, který autora přivedl k psaní. Bukowski člení knihu do šesti kratších úseků, což podporuje čtivost a tempo díla. Jazyk je hovorový, nešetří vulgarismy a snad vše, co nějak souvisí s intimitou člověka, popisuje podrobně a bez obalu. Rád píše o ženách, které za svoji kariéru na poště poznal, potřeboval k životu jejich těla. Nedokázal dlouho zůstat bez ženy, ale s ženou také ne. Jeho vyjadřování se o nich, ale není jako z úst klasického milovníka. Veškerá terminologie, potřebná k hodnocení ženy, je zúžena na několik hrubých slov. Nic pro feministky.

O to více může čtenáře překvapit zlom v jeho přemýšlení a popisu soucitu, který Hank cítil při znovuobjevení své dávné expřítelkyně. Alkoholička, se nedlouho po shledání upila k smrti. Chinaski o ní hovoří se soucitem, až nostalgicky vzpomíná na společnou minulost a po její smrti je jediný zbylý přítel, jež uspořádá pohřeb. Jakoby ve vší té hnilobě jeho života přece jen klíčilo semínko lidskosti, které se občas vydrápe napovrch.

Vyjma soucitu, který mě u hlavní postavy překvapil, mně čím dál více fascinoval jeho pozorovací talent, schopnost popsat v pár slovech člověka všeho druhu, jeho postoj k byrokratickému fungování tehdejší společnosti. Opovržení, se kterým jednal se svými nadřízenými a to, jak byl vždy jediným na celé poště, který se nebál zastat kolegy, porušit jakákoli pravidla a svůj názor říkat nahlas. Čím více mu vadilo vedení a rutinní pracovní proces, tím více promile se mu hromadilo v krvi. V závěru knihy zmiňuje i myšlenku na sebevraždu, ta je však rychle zapuzena ozvěnou zodpovědnosti v jeho nitru. Vzpomene si totiž na dcerku, kterou, přestože žije bůhví kde, svým zvláštním způsobem Chinaski miluje.

Hodnocení:

Zpočátku mi Bukowského vulgární jazyk přišel tak urážlivý, že představa dočíst knihu až do konce, mi způsobovala nevolnost. Soudila jsem ale příliš rychle. Po několika stránkách, které čpěly alkoholem a volnomyšlenkářstvím hlavního hrdiny, se čtení stalo zábavou, i když ne zcela dle mého gusta.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2014

Překlad:
Bob Hýsek

75%

Magdaléna Baumannová