Postavit divadelní inscenaci na vulgárnosti, křiku a rádoby vtipných hláškách bohužel jde. Důkazem budiž počin Divadla pod Palmovkou, které včerejší premiérou uvedlo do divadelního světa novou hru na motivy Goldoniho komedie Poprask na laguně.

Nechat se při vytváření inscenace inspirovat Shakespearem, Moliérem nebo v tomto případě Goldonim je vždy ošemetná věc. Tito pánové jsou totiž právem považováni za největší dramatiky všech dob, zejména pak pro své mistrné dialogy a krásu jazyka. Samotný děj řady jejich komedií je ale relativně banální, založený výhradně na jazykové a situační komice. Pokud tedy chceme zinscenovat Goldoniho intelektuálně nepříliš náročný, avšak mistrně napsaný a vrcholně vtipný Poprask na laguně, je třeba pečlivě zvážit, koho obsadíme do hlavních rolí a především, co uděláme s původním scénářem. Pojmout hru moderně není jistě žádný problém, obzvlášť pokud to režisér umí. Problémem je ale pojmout ji vulgárně.

Příběh Goldoniho komedie z roku 1762 vypráví o rodinách dvou zchudlých rybářů, jejichž ženy netrpělivě očekávají návrat svých mužů. Mezitím se stihnou do krve pohádat kvůli banální události, která se dotkne po návratu z moře i jejich manželů, potažmo celé rodiny. Hádky, rvanice, doslova „poprask na poklidné laguně“ nevyřeší ani soudní zástupce Isidor, který svým nešikovným jednáním spory naopak více prohlubuje. Dle slov samotných autorů zůstává inscenace: „ve všem podstatném původní, ale zároveň je její současnou variací usilující o převedení Goldoniho slavné komedie do podoby blízké dnešním divákům.“ Tím je bohužel zřejmě myšleno, že současný divák neocení kvalitu a krásu dialogů italského dramatika a raději volí slangovou češtinu propletenou nadávkami, házení kedluben o zdi divadla, střelbu ze samopalů, či polévání vodou a následným zasypáváním moukou. Opravdu ale stojíme právě o tohle? Z včerejší premiéry nutno usoudit, že ano. Davy mladých i postarších diváků se totiž při slovech „Ty krávo, mrdnul po mně kedlubnou,“ a podobných plácaly do kolen a chytaly se smíchem za břicha.

I nad většinou hereckých výkonů visí veliký otazník. Především pětice hlavních aktérek působí místy dosti křečovitě. Přehrávají a italský temperament se v jejich podání mění v hlasité vřískání a ječení. Vyzdvihnout ovšem musíme výkon Radka Valenty. Jakožto komisař Isidor dává jako jediný divákům pocit, že celou inscenaci myslí vážně a mistrným hereckým projevem, pro něj zcela vlastním, diváka chvílemi opravdu pobaví. I když lze pochopit snahu režiséra Michala Langa přiblížit starou italskou komedii dnešním lidem, co už pochopit nejde, je, proč tak činí skrze nadávky a sprostá slova, kterých je v inscenaci požehnaně, ba přímo je na nich hra postavená?

V okamžiku, kdy na sebe hlavní aktérky začnou vulgárně pokřikovat, polévat se vodou a házet po sobě, co jim pod ruce přijde, vyvstane zřejmě v hlavě leckterého návštěvníka otázka, zda opravdu zavítal na divadelní inscenaci, zda si nespletl divadlo s místní sokolovnou a nechtěně se nepřimotal na školní představení. Jakmile se uklidníte myšlenkou, že hůř už být nemůže – objeví se navíc na scéně zcela nepochopitelně Freddie Mercury, respektive jeho kopie. Zpěv, ledňáčci v puse, rozházené krabice, rozsypaná mouka na pódiu, samopaly a samozřejmě ústa plná vulgárních slov. Vrcholem nevkusu je pak reklamní poutač na tuto hru, hlásající Carlo Goldoni a Michal Lang uvádějí Poprask na laguně. Kostra příběhu je skutečně inspirována italským dramatikem, ale krása a mistrnost slavné předlohy je zcela poničena nevkusným scénářem. Tady už by nepomohl ani slavný cimrmanovský Vichr z hor.

Hodnocení:

Divadlo pod Palmovkou patří v posledních letech určitě k těm lepším pražským divadelním ansámblům. Její mistrné inscenace jako Tramvaj do stanice touha, Rain Man, Králova řeč nebo Mefisto určitě stojí za zhlédnutí. Poprask na laguně se ale bohužel vymknul tvůrcům z rukou a jasně nám ukazuje, kam až dospěla naše společnost. Většina lidí totiž už nechodí do divadla intelektuálně hloubat nad složitou inscenací a nechat se strhnout jedinečnými hereckými výkony, moderním trendem je jít se do divadla pobavit a zcela vypnout – a jak jinak, než jednoduchým dějem a spoustou vulgárních hlášek. Právě proto si Poprask na laguně zřejmě své diváky najde. A nebude jich málo – naneštěstí!

16%

Markéta Texlerová