Předchozí článek
Zjizvení hrdinové Burtonových filmů budí rozpaky
Publikováno 23 Kvě 2014
Milovníci filmů Tima Burtona se konečně dočkali. Před pár dny totiž do Prahy s velkou pompou dorazil slavný americký režisér a rozložil si zde své umělecké šapitó nabízející pohled do jeho fascinujícího obludária plného dojemně nepochopených vyděděnců a zasněných podivínů.
Pokud expozice něco bezezbytku naplňuje, pak představu o spektakulární přehlídce. Tou totiž bezesporu je. Okázalost je zřejmá už v samotném vstupu do Domu U Kamenného zvonu. Zatímco v New Yorku, kde výstava zakotvila v roce 2009, vítal návštěvníky rozevřený chřtán příšerky z nerealizovaného projektu Trick or Treat, v Praze je to stylové černobílé pruhování. Celkem si návštěvníci v chladných gotických prostorách jako stvořených pro podobně laděnou přehlídku mohou prohlédnout pět set Burtonových prací, z toho sto padesát exponátů dosud nevystavených. Součástí expozice jsou přitom jak rozměrnější plátna, tak rychlé kresby na ubrouscích.
Raritou, jež nemůže na podobně koncipované výstavě chybět, je dopis, který osmnáctiletý Tim Burton v roce 1976 zaslal studiu Walta Disneyho. Lepší angličtináři si na něm dokonce povšimnou pravopisné chyby, které se rodák z kalifornského Burbanku v textu dopustil. Hned vedle je pak zamítavá odpověď slavné animátorské společnosti. O pár let později, po absolvování California Institute of the Arts, však vedení neodbytného Burtona do studia nakonec přijalo a ten pak pod jeho vlaječkou vytvořil několik svébytných filmových opusů. Řadu snímků však natočil také pro konkurenční Warner Bros. Z těch nejslavnějších připomeňme jen Alenku v říši divů, Mrtvou nevěstu Tima Burtona, Střihorukého Edwarda, či Ospalou díru.
„Výstava by měla lidem nabídnout nejen přehled o vývoji Timovy tvorby, ale také ukázku toho, jak se jeho motivy prolínají,“ nechala se slyšet kurátorka Jenny Heová. Námětová propojenost je zřejmá jak z autorových volných črt, nákresků a nejrůznějších studií, tak z jednotlivých loutek, kterých však není v Domě U Kamenného zvonu tolik, kolik asi diváci očekávali. Umístěné jsou povětšinou v cibulovitých baňkách z foukaného skla, které speciálně pro tuto přehlídku vyrobilo architektonické studio Olgoj Chorchoj. V návštěvníkovi tak postupně vzrůstá pocit, jako kdyby zabloudil do laboratoře nějakého pomateného vědce, v níž jsou po stolech rozmístěné lahve se zvířecími a lidskými embryi. Atmosféru ještě umocňuje hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana, který na konci března zavítal do Prahy a přehrál své známé skladby publiku ve Smetanově síni Obecního domu.
Ve výsledku však právě tyto dva elementy výstavu umělecky nejvíce srážejí a degradují někam na úroveň kolotočářské zábavy, na jakýsi kašírovaný dům hrůzy z Matějské pouti, kde je všechno jen jako, krev, výkřiky, strach, všechno je umělé, vlastně jen na pobavení, což je ale přesně to, co si publikum dnes žádá. Důkazem, že tomu tak skutečně je, budiž enormní návštěvnost výstavy v New Yorku, kde si ji přišlo prohlédnout 800 000 lidí. Také u nás se dá očekávat, že expozice bude letos atakovat, pokud jde o počet prodaných lístků, ty nejvyšší příčky. K tomu hlavnímu jsme se ale zatím nedostali – k vlastním Burtonovým pracím, k těm jeho zjizveným podivínům, jimž se všichni vyhýbají, ale kteří, jak se později ukáže, mají dobré srdce. Burnbankskému rodákovi, který však před časem vyměnil slunnou Kalifornii za deště smáčené londýnské ulice nelze upřít námětovou originalitu. Jeho svět je sympatickou antitezí blyštivé americké společnosti, jeho hrdinové pak pravým opakem nepřemožitelných herojů v podivných oblečcích ručkujících nebo poletujících mezi newyorskými mrakodrapy.
Po výtvarné stránce však nejde o nic světoborného. Snad nejblíže mají Burtonovy kresby ke karikaturám Geralda Scarfa, jehož práce pro Pink Floyd a seriál Jistě, pane ministře si čeští milovníci umění mohli prohlédnout loni na podzim v Museu Kampa. Bohužel však zdaleka nedosahují takové lehkosti a přímočarosti. Je však třeba mít stále na paměti, že Burton není výtvarník, ale režisér. Je tedy vlastně celkem pochopitelné, že kresby samy o sobě umělecky neobstojí. S tímto záměrem ani nevznikaly. Měly a řada z nich i je předobrazem loutek, s nimiž Burton vytvořil své sladkobolné filmové příběhy. Pokud si budeme výstavu prohlížet tímto prizmatem, pak se myslím, celkem povedla.
Hodnocení:
Je dobře, že podobné výstavy jako je ta Burtonova přestávají Prahu obloukem míjet, jako tomu bylo ještě před pár lety a stále častěji si najdou cestu i do našeho hlavního města. Samotné práce Tima Burtona však vzbuzují spíše rozpaky. Bez bizarního příběhu prošpikovaného notnými dávkami černého humoru, typickými to znaky všech autorových filmů, se Burtonovy kresby, návrhy a črty mění jen v pouhé karikatury.
Výstava potrvá od 28. 3. 2014 do 3. 8. 2014
Kde:
Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1
Otevřeno:
denně kromě pondělí od 10:00 – 20:00
Vstupné:
Plné: 190,-Kč
Snížené: 130,-Kč
70%
Pavel Besta
Osobně mě výstava doslova uhranula. To, co vy považujete za její největší nedostatek, a sice skleněné baňky od studia Olgoj Chorchoj a hudbu od Danny Elfamana, mám za její největší klad; něco, co návštěvníka do expozice vtáhne a už nepustí.
Jsem rád, že má konečně někdo nějaký názor. Když jsem si četl o výstavě v novinách, dozvěděl jsem se jen povšechné řeči. Tařka žádný kritik se pro jistotu nevyjádřil ke kvalitě vystavovaných prací. A když už pak, tak šlo o naprosto neadekvátní glorifikaci. Z některých článků to vypadalo, že do Prahy přijel nový Rembrandt, Vincent van Gogh, nebo Picasso, což Burton s veškerou úctou rozhodně není.
Podobně jako paní Vohrizková si myslím, že baňky a hudba výstavu pěkně doplňují. Se samotnými kresbami a loutkami Tima Burtona je to složitější. Jednak jsem doufal, že loutek bude víc, přesně jak píšete a hlavně, že v Domě U Kamenného zvonu najdu nějaká samostatná plnohodnotná díla, což se nestalo, takže lehké zklamání.
Přestože mám hudbu Danny Elfamana hrozně ráda a v Burtonových filmech si ji vychutnávám, je pravda, že mi na výstavě trochu překážela. Baňky bych vůbec neřešila. Je to drobnost. Malý počet loutek je horší věc, na tom se shodne asi většina návštěvníků. Ale stejně díky za to, že tu ta výstava je.