Hoepkerovy snímky odhalují skutečnou tvář Ameriky
Do Prahy dorazily snímky jedné z legend moderní fotografie. Je jí bývalý prezident světoznámé agentury Magnum Photos Thomas Hoepker, jehož práce přibližující běžný život ve Spojených státech z před padesáti let jsou nyní k vidění v galerii Leica.
Když se řekne USA, vybaví si většině lidem New York s jeho skleněnými mrakodrapy, osmiproudé dálnice okolo San Francisca, nebo nikdy nespící Las Vegas s jeho neonovými reklamními poutači. Nejinak tomu bylo před půlstoletím. Dokázat, že je takový pohled dosti neúplný, a že realita Spojených států může být i výrazně jiná, se v roce 1963 pokusil německý časopis Kristall. Jeho šéfredaktor Horst Mahnke tehdy oslovil své dva spolupracovníky Thomase Hoepkera a Rolfa Wintera s nabídkou, zda by nechtěli vycestovat za oceán a nevytvořili zde fotoreportáž o tom, jak vypadá Amerika mimo hlavní centra. „Líbilo se nám to. Kývli jsme na to,“ vzpomíná Hoepker, který měl na starosti obrazovou stránku, zatímco jeho kolega tu textovou.
Přestože rodákovi z Mnichova bylo pouhých 27 let, měl toho za sebou již relativně hodně. S fotografováním totiž začínal v šestnácti, kdy dostal první fotoaparát od svého dědečka. Snímky tehdy vyvolával doma v kuchyni nebo v koupelně a za drobný peníz je prodával svým kamarádům a spolužákům. Později proto začal studovat dějiny umění a koupil si první vlastní přístroj, s nímž se vydával na čím dál tím delší cesty. Svou profesionální kariéru odstartoval Hoepker ve 24 letech v časopisu Münchner Illustrierte. Roku 1960 pak začal fotografovat také pro magazín Kristall, díky němuž se o tři roky později rozjel do USA, kde nafotil působivý cyklus nazvaný Heartland. Série šedesáti černobílých snímků je nyní až do poloviny června k vidění v Leica Gallery Prague.
Tvoří ji snímky, které by se jen těžko mohly objevit na tehdejších pohlednicích. Rozhodně je totiž nemůžeme považovat za reklamu na americký sen. Zároveň však nejsou ani těžkou sociálně kritickou sondou do života těch nejchudších či obžalobou kapitalismu. Hoepkerovým záměrem totiž bylo co nejvěrněji a nejpřesněji zachytit každodenní americkou realitu, to co s Winterem během dvouměsíčního putování z New Yorku až na západní pobřeží mohli sami spatřit na vlastní oči. Výsledné snímky představují jakýsi protipól toho, co tehdy fotil například Andreas Feininger, který se ve svých pracích zaměřoval především na scenérie amerických velkoměst, majestátní ocelové mrakodrapy skrývající v sobě údajně energii a sebevědomí tehdejších Spojených států. Jsou to pravdivé momentky ze života, někdy relativně trudné, jindy naopak zase bujaře veselé, které dohromady dávají plastický obraz tehdejší americké společnosti se všemi jejími kladnými i zápornými stránkami.
Ve vypůjčeném voze General Motors Oldsmobile Cutlass tehdy Hoepker a Winter ujeli přes 26 000 kilometrů a nafotili téměř 4000 negativů, z nichž mnichovský rodák vybral 60 těch nejlepších. Ty byly následně vytištěny v pěti po sobě jdoucích číslech časopisu Kristall. Úspěch cyklu byl veliký a otevřel Hoepkerovi nejedny dveře. Hned následujícího roku začal talentovaný fotograf pracovat pro časopis Stern a později i pro americké Geo. Na konci osmdesátých let pak vstoupil do agentury Magnum Photos, jejímž prezidentem se stal v letech 2003 až 2006. Přestože dokumentárně laděná sérii Heartland vznikla před více jak půlstoletím, dosud neztratila nic nebo jen málo ze své původní síly.
Hodnocení:
Díky Leica Gallery Prague si tuzemští milovníci umění mohou letos již podruhé prohlédnout snímky jednoho z nejvýznamnějších členů slavné agentury Magnum Photos. Oproti pracím Elliotta Erwitta, které zde byly vystavené na začátku roku, nejsou sice ty Hoepkerovy tak trefné a výstižné, přesto jim ale nejde upřít mimořádnou hloubku a působivost.
Výstava trvá od 15. 4. 2014 do 15. 6. 2014
Otevřeno:
pondělí až pátek od 9:00 – 21:00
sobota a neděle od 14:00 – 20:00
Vstupné:
Základní: 70,-Kč
Snížené: 40,-Kč
Snímky Elliotta Erwitta jsem bohužel neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale ty Heopkerovy mě velmi oslovily. Dneska se už málokdo snaží zachytit opravdovou tvář Spojených států…
Leica je jedna z mála pražských galerií, které se daří dostat do našeho hlavního města to světově nejkvalitnější umění. Je to samozřejmě dáno tím, že je propojena s celosvětovou sítí těchto galerií. Možná by podobný formát prospěl i dalším výstavním síním. Větší spolupráce se zahraničím by byla určitě na místě. První, kdo by se o něco takového měl pokoušet je Národní galerie. Kupříkladu v Bonnu je teď k vidění zajímavá výstava věnovaná obrazům Kazimira Malevice. Pokud by Národní galerie projevila zájem, tak podle mě mohla klidně zavítat i do Prahy…