Hru Ježíškova armáda napsal slovenský dramatik Viliam Klimáček přímo pro pražské divadlo Komedie a jeho herce. S příběhem si tak opravdu pohrál. Dějem nabitá inscenace diváka nenudí, rozesmává a nutí k zamyšlení.

Jen málokterá současná hra dnes nabízí takovou dějovou rozmanitost a spádovost, jako právě Klimáčkův divadelní opus. Nic se v něm zbytečně neopakuje, vše, co je zapotřebí říct, se řekne a jde se dál. Jde o aktuální hru, takže je v ní předestřena řada současných otázek k zamyšlení. Zároveň se však v ní objevují i nadčasová témata. „Hra dramaturgicky navazuje na linii nazvanou východní beznaděj, tentokrát však v poněkud vitálnějším, komediálnějším balení,“ vyjádřila se o ní dramaturgyně divadla Markéta Bidlasová. Děj inscenace začíná krátce před Vánocemi, kdy má dojít ke zrušení jedné malé železniční zastávky. V tomto bohem zapomenutém koutě republiky se žije přesně tak, jak bychom asi očekávali. Na scéně se objevuje despotický žárlivec, alkoholik, který prožívá nenaplněnou lásku i životem zklamaná vedoucí nádražního bufetu, v němž se postavy scházejí a žijí.

Charaktery postav jsou načrtnuty hned na začátku jasně a zřetelně, ale s postupem času a děje se jejich povahy, tužby a přání odkrývají jako jednotlivé vrstvy loupané cibule. Jejich stereotypní životy jsou narušeny právě kvůli konci železniční zastávky, a kdo ví, jak by se odehrával jejich další život, kdyby do hry nevstoupil tajemný cizinec, ve kterém obyvatelé zastávky poznají anděla, který jim pomůže tísnivou situaci vyřešit. Za pomoci grantu z Evropské unie vzniká živý Betlém složený ze skupinky našich postav, které odjíždějí do Vídně. Během cesty a pobytu v cizině se jejich charaktery vybarvují. Zcela otevřít a ukázat pravou podobu svého nitra jsou ale schopní jen v dlouhém temném tunelu. Vedle tohoto pohledu do soukromí lidských duší se nastoluje řada témat ze současného světa. A to vše pěkně v poklusu, v naprosté přehlednosti a za účasti nespočet humorných okamžiků.

Je až k neuvěření, kolika závažných otázek se autor hry dotkl, aniž by inscenace nepůsobila plytce či povrchně. V postatě na základě jednoho příběhů několika zničených a unavených lidí udělal mozaiku našeho světa. S bojem s nezaměstnaností, s pravidly Evropské unie, našim čecháčkovstvím, rasismem, sklony k alkoholismu, s komercí, která vykrádá už i naše tradice, s neustálým zápolením s nešťastnými, šťastnými i smutnými láskami a nechybí ani kritika našeho postoje ke křesťanství. Anděl, který se marně snaží dovolat Bohu, vtipně poznamenává, že zatímco islám je plný vášně, křesťanství od doby středověku, kdy se za ideály i vraždilo, tiše a pokojně spí.

Vedle dobře napsané předlohy se hra může pyšnit i skvělými hereckými výkony. Všichni protagonisté mají repliky rozdělené tak akorát a těžko říct, kdo z nich je hlavní a kdo vedlejší postava. Všech sedm herců tak vyváženě představuje dnešní dobu a to tak přesvědčivě, že si postavy zamilujete. Jak už bylo řečeno, autor napsal hru přímo pro herce divadla Komedie, a je vidět, že se opravdu strefil. Hana Kusnjerová vás ohromí nejdříve svým vyčerpáním a životní únavou prací v bufetu, aby vás pak dojala něžností v roli ovečky. Jako její protipól je věrohodná Kristýna Leichtová jako žena z masa a kostí. Svým šibalstvím vás dostane Jan Hofman v roli výpravčího, který si hrabe jen na svém písečku. Velmi přitažlivá je role Michala Slaného, který si zahrál alkoholika. Nenapravitelného žárlivce pak v inscenaci představuje Jakub Chromeček a jako přednosta stanice v ní vystupuje Vilém Udatný. Nezapomenutelnou postavou je samozřejmě také anděl, kterého ztvárnil Jaromír Nosek.

Hodnocení:

Ježíškova armáda představuje armádu nás, obyčejných lidí, kteří se tu snažíme žít a bojovat se všemi našimi neduhy a problémy. Režiséru Vojtěchu Štěpánovi se v ní podařilo spojit takřka nespojitelné, tedy závažný obsah s vtipem a humorem. Hra tak nabízí jak okamžiky k zasmání tak i k zamyšlení.

90%

Alžběta Bublanová