Předchozí článek
Hugo Demartini
Publikováno 26 Čvn 2008
27. 5. 2008 – 4. 7. 2008
Akce a proměna geometrické skladby
Světlo, probleskující prosklenou střechou Topičova salonu, jako kdyby dodávalo geometrickým pracem Huga Demartiniho ještě větší lehkosti, než ve skutečnosti mají.
Zdá se jako kdyby Topičův salon se svými hladkými bílými stěnami, přirozeným osvětlením a vzdušným prostorem byl architektem stvořen právě pro díla tohoto slavného pražského rodáka.
Hugo Demartini se narodil v roce 1931 v Praze. Ve svých osmnácti letech se stal kamenosochařem a zároveň vstoupil do ateliéru prof. Jana Laudy na AVU v Praze. O deset let později začíná vytvářet papírové koláže v duchu geometrické abstrakce a první strukturální reliéfy. V roce 1963 jsou jeho práce představeny veřejnosti na první autorově samostatné výstavě v Krajském projektovém ústavu v Praze. Začátkem 60. let vytváří reliéfy a objekty s chromovaným povrchem, koncem této dekády uskutečňuje Akce v přírodě a Demonstrace v prostoru. V roce 1974 vzniká cyklus Mimo vymezené území. V roce 1988 rekapituluje na expozici v Lidovém domě tvorbu z počátku 80. let. Od roku 1989 do roku 1996 působil na AVU jako profesor.
„Miró bez barev“. Možná že i tato asociace se Vám vybaví, když se budete pozorněji dívat na třináct černobílých fotografiíí, na nichž jsou zachyceny předměty – dřevěné tyčky, pásy a špejle – vyhozené samotným autorem nazdařbůh do volného prostoru. Výsledkem tohoto procesu je čirá nahodilost, ve které může návštěvník objevit nicotu, stejně tak jako skrytý obraz Boha. Krása se tak v podání Huga Demartiniho stává výtvorem náhody…
A právě lehkost, nadýchanost a barevná jednoduchost – spočívající pouze na kontrastu černé a bílé – vytváří v divákovi pocit krásna, který se neopírá o racionální hodnocení viděného, ale naopak o abstraktní chápání světa a estetična.
Černobíle laděné dílo je symbolicky narušeno obrazem Reliéf, na němž autor používá barvu sytě žlutou. Pro Demartiniho obrazy složené z geometrických objektů – válců, čtverců či obdélníků – je charakteristické nakupení těchto tvarů v určité okrajové části obrazu. V divákovi to může vyvolat pocit, jako kdyby byly ony geometrické předměty z obrazu přitahovány k neviditelnému magnetu umístěnému mimo plátno a autorovi se jen jakýmsi zázrakem podařilo je zachytit dříve, než definitivně zmizí, než je k sobě přitáhne magnet. Obraz v Demartiniho podání připomíná fotografii, v jejímž dolním rohu si povšimneme pro nás zcela zásadní skutečnosti, která dává snímku zcela nový rozměr…
V rámci výstavy probíhající ve dnech od 27. 5. 2008 do 4. 7. 2008 si budete moci prohlédnout okolo třiceti prací, které vznikaly převážně v 60. a začátkem 70. let 20. století. Expozice zahrnuje jak díla, kdy Demartini začínal pracovat ve volné přírodě a kdy vznikala vedle Akcí v přírodě Demonstrace v prostoru, tak následující cyklus Mimo vymezené místo z první poloviny 70. let.
Hodnocení:
Výstavní prostory Topičova salonu opět zaplnila umělecká díla, která bezesporu stojí za zhlédnutí. Výstavu lze shrnout pomocí několika slov… Černá a bílá, lehkost, geometrie a krása…
Výstava potrvá od 27. 5. 2008 – 4. 7. 2008
Kde:
Topičův salon
Národní 9, 1. patro
110 00, Praha 1
Otevřeno:
pondělí – pátek 10.00 – 17.00
Vstupné:
Zdarma
84%
Pavel BestA
O existenci Topičova salonu jsem až do přečtení si této recenze nevěděl. Protože mě Váš článek zaujal, tak jsem se na výstavu vypravil. A musím říci, že jak výstavní prostory, tak samotná výstava se mi velmi líbila. Škoda jen, že o této galerii zatím ví jen málokdo.